NIKDO VÁS NEMŮŽE OVLÁDAT, POKUD MU TO SAMI NEDOVOLÍTE
Nikdo vás nemůže ovládat, pokud mu to sami nedovolíte. Všechna moc, kterou nad vámi mají vaši partneři, rodiče, šéfové... je pouze ta, kterou jim sami DOBROVOLNĚ dáváte. Co já už slyšela příběhů, vztahových scénářů, cest, výmluv, omluv, vykrucování a hlavně fňukání, že to či ono je způsobeno tím, že on udělal tamto, ona neudělala tohle, oni jsou proti mně, všechno se sere, osud mi není nakloněn, vyrůstal(a) jsem pod takovými a onakými rodiči, oni mě obrali a nic mi nedali, všechno rozprodali, upřednostňovali bratra/sestru, všechno jsem musel(a) odedřít sám/sama... bla bla bla. Pokud vám tyto či podobné myšlenky proudí hlavou, věřte, že jste jistým způsobem ještě neponaučeni a jste nevyzrálí. Vyzrálý jedinec totiž vnímá realitu ze své pozice tak, že všechno, co se mu děje, je výsledkem jeho vlastních rozhodnutí, do kterých ho nikdo nenutil, vlastních činů, při kterých ho nikdo nedržel za ruku, vlastních posunů, které vykonal ze své vlastní vůle a sám. Vy máte za každé situace, za každých okolností, za každého dění, za jakéhokoli vztahu či vztahů, za jakýchkoli zdravotních či finančních podmínek volnost v jednání a změnách. Samozřejmě se najdou tací, kteří začnou oponovat a argumentovat typickými profláknutými frázemi typu "nemám dost peněz", "neměla bych kde bydlet", "teď to nejde, když stavíme a všechny love jsou v hypotéce", "nemůžu odejít, kdo by tu funkci zastal", "nemůžu ho opustit, zhroutil by se", "tohle nejde, co by tomu řekl/řekli..." Slyšíte, jak to zní alibisticky? Jak hloupé výmluvy to jsou? Ve všech ohledech to jde, můžete, máte volnou cestu. Jde jen o to, co je pro vás v tuto chvíli prioritou, zda peníze nebo vlastní svoboda, zda jistoty nebo jistá omezení, ale za to pocit štěstí a opadnutých okovů. Pokud máte tedy pocit, že vás někdo sere, ždíme z energie, vycucává z času a peněz, je to proto, že jste mu v tomto směru otevřeli náruč a on jen bere z toho, co se mu nabízí. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Pokud budu vědět o šťavnaté, zelené a čerstvé pastvě, nebudu stát jak tupan na vyprahlé půdě, ale přesunu se přece. Takže těm, kteří se takto chovají, nemůžete nic vyčítat, jen používají selský rozum. Pokud vy ho nemáte, to není jejich problém, je váš. Vy rozhodujete, čím se obklopujete, co řešíte, o čem se bavíte, co čtete, jak trávíte volný čas, čím se živíte, s kým žijete, jak se cítíte. Vy a pouze vy. Pokud slyším argument "on se mi kurví za zády a já nevím, co dělat" anebo "šéf mi nakládá dvakrát tolik, ale plat zvedá jen kolegům" a vy stále stojíte na místě, koukáte na to dění a nezasahujete, tak vězte, že si to samé zasloužíte víc a víc. Ten nevěrný partner a nespravedlivý šéf je jen zrcadlem vaší slabosti, vaší nesebeúcty a vašeho dobrovolného podřizování se. Dávají vám možnost vzít si svou energii, sílu, své postavení a sebelásku zpět. Nečekejte, že se oni změní a začnou jednat jinak. Nezačnou. Seberte se a postavte se sami za sebe, protože nikdo jiný na tomto světě to za vás neudělá a jedině tak je to dobře, jedině tak se posouváte a měníte svůj svět. Slabý uvnitř nikdy neuvidí venku sílu, stejně jako silný uvnitř nikdy nezří v okolí slabost. Blondýna v zrcadle neuvidí brunetu, uplakanému se v odrazu zrcadla neobjeví úsměv.
