MORGANINA (NE)VÝCHOVA A ROLE MAMINKY
Mnohdy si nevím rady. Pochybuju o sobě, nechápu se, snažím se ho vtěsnat do něčeho, co se mu nelíbí a pak naštěstí velmi rychle polevím a říkám si "tvl komu to tlačíš? Co mu tím chceš dokázat?" Je to jediná sféra mého žití, ve které o sobě pochybuju, ve které více přemýšlím a hledám cesty. On je jediný člověk, na jehož názoru mi záleží, za jehož život bych položila hlavu na pomyslnou gilotinu, kdyby to bylo nevyhnutelné. Dokáže mě vytočit do vrtule za tisícinu sekundy, má v sobě snad 20 osobností, je moudrý a je s ním neskutečná prdel. Jeho vnitřní moudrost ale i přirozená inteligence mě dost často přikovávají k zemi a konsternovaně na něj čumím, kde se v něm to všechno bere. Ano, chápete správně, mluvím o své roli maminky a svém synovi. Když se "porovnám" (tohle sloveso berte s rezervou, jeho význam v této větě není zcela správný) s ostatními mámami mezi svými kamarádkami, jsem podle nich spíše liberální, neječím, netřískám hlavou o zeď, když mi jede z prudkého kopce bez helmy na kole, zcela mu důvěřuju, když sahá na ostré předměty, když přechází silnici, nenadávám mu, že si ničí nové boty nebo že se směje jak kůň v devět večer cestou ulicemi. Nemám v sobě - Vesmíre děkuji ti - takové ty věčné strachy, potřebu okřikovat, kárat nebo jinak usměrňovat, nevnáším mu do hlavy zakořeněné vzorce dávno nefungující společnosti. Házím boban na názor druhých, i když zařve nahlas sprosté slovo, netvářím se jako lilie, že takto se u nás doma nemluví, protože i to si musí ozkoušet. Plně respektuju jeho cestu a způsoby, jakými se rozhodl po ní jít a nemyslím si, že jako čtyřletý klučina neví, kam míří. Dneska mi přeběhl před očima text Vendy Kociánové, ze které jsem si vytáhla větu, kterou ji jednou řekla její vlastní maminka: "Neměla jsem vás vychovávat. Měla jsem vás jen milovat. To byl můj úkol.” Neříkám, že občas nedělám chybu, že bys si občas nevrazila facku či nekopla do prdele, ale tento text píšu proto, abyste si uvědomily, vy - maminky, že ty děti fakt vědí, a to, co jim vnucujete, aby si myslely, to, co si myslíte, že mají v určitou dobu udělat, protože vy byste to tak udělaly, protože po vás to takto vlastní rodiče požadovali, protože se to hodí, protože je to poslušné, slušné, neomezující svobodu druhých... to může pro ně do budoucna být neodmyslitelný inkarnační blok. Já už dávno pochopila, že názory a náhledy té "bezchybné generace" (rozuměj žen a mužů cca 50 let a výš), která umí vždy tak krásně "poradit", připomenout, poukázat či posměšně ohrnout nos nebo zkrabatit čelo, jsou k hovnu. Není potřeba plnit ničí očekávání, vtěsnávat dítko do konkrétní krabice či tabulky podle věku, váhy a mír. Je potřeba jen nechat proudit, žít, nasávat a reagovat a jen lehce vstupovat a usměrňovat, když se dítko na té své cestě lehce zapotácí nebo upadne. Nic víc, nic míň, a přesto je to nejtěžší role na světě
:-) Mějte fajn večer a zajtra opět na značkách :-) Morgana
