JAK POZNAT, ŽE UŽ VZTAH VYHASL

 Letos je to jarní slunce velmi silné. Právě jsem se vrátila domů a opět na svém těle pociťuju, jak jsem opálená. Asi si tělo vystavené slunečním paprskům podvědomě žádá víc a víc energie, tak nasává a nasává, co to jde. Včera večer, když jsem ulehla, začaly mi hlavou létat zase věty. Je to tak pokaždé, když už zabalím svůj den, natáhnu své tělo a zavřu oči, okamžitě mi začnou před nimi střílet příběhy, obrazy, hlavou létají věty a já jsem naštvaná, že to nešlo o deset minut dřív, když jsem byla ještě na nohou. Včera jsem měla touhu psát něco o tom, jak poznat, že už vztah nebo určitá situace ze sebe vydala vše, co měla, že už vás nikam neposouvá, že už je konec, ale pochopitelně mi už dané věty nenaskakují a na to, abych si na noční stolek dala notes s tužkou a v případě přílivu inspirace začala za světla lampičky psát, na to už v tomto věku fakt kašlu :D. Nicméně napadlo mě napsat pár slov k něčemu jinému. Mnohé klientky se mě ve výkladu ptají, zdali jejich vztah už předal, co měl, zdali je možné zlepšení nebo už to zůstane takové, jaké to je, zkrátka jak poznat, že už vztah vyhasl. Krom náhledu do karet jsem si ovšem léty ověřila, že platí všeobecné pravidlo: pokud k někomu cítím lhostejnost, tzn. nezajímám se o jeho náladu, o jeho zdraví, o to, co prožívá, co ho těší, co ho trápí, jaké jsou jeho touhy, plány, co zažil dneska v práci, o čem se mu snívá, když spí, co by si rád dal k snídani, jestli chce kafe nebo zajet na výlet do mandlového sadu, pak se dá říct, že je mi partner lhostejný a je to známkou toho, že již nemám touhu ani chuť vynakládat energii na nápravu, protože lhostejnost je dá se říct cílová rovinka, konec, dno. Nicméně jsou i případy, kdy něco přece jenom partner ve vás dělá, že když jej vidíte, slyšíte nebo cítíte, začnou se ve vás odehrávat jisté emoční pochody, jako je například odpor či nenávist, které mají dvojí úlohu: buď vám zrcadlí vlastnost, kterou si v sobě máte zpracovat - a jak zpracovávat zrcadlení, co to zrcadlení vlastně je a jak s ním pracovat, o tom tu nejen já píšu velmi často, takže se tím nebudu nyní zdržovat, anebo jste prostě v protipólu k partnerovi a (do značné míry minulými životy) v sobě máte prostě dáno se k němu už nepřiblížit, nesdílet s ním, nebýt s ním v kontaktu, protože tělo, když vysílá zejména znechucení či pocit odporu a hnusu, tak ví proč. Představte si magnet, který má z každé strany jinou polaritu: jedna je plusová, druhá mínusová. Vy jste takovým magnetem a abyste k sobě přitáhli protipól, musíte být opačné polarity. Takže je možné, že se jednoho dne sejdete s člověkem, se kterým to bude od začátku super, sexualita bude fungovat, domluvíte se na všem a kdykoli, ale pak přijde den a může jít klidně o jedno ranní probuzení, kdy rozloupnete oči, podíváte se vedle sebe, zříte partnera či partnerku a budete ihned vědět, že s tímto člověkem už nemůžete a hlavně nechcete už vůbec být. Cítíte zkrátka nechuť, odpor, pocit naprostého prozření. Z vlastní zkušenosti vím, že to tak funguje, proto věřím, že může dojít i k přepnutí polarity, kdy najednou nejste mínusem, které bylo přitahováno k partnerově plusu, ale stalo se z vás plus a vy nejste schopni se k tomu druhému plus ani přiblížit (fyzikové by k tomu asi řekli víc, píšu záměrně laicky, ale věřím, že mi rozumíte). A proto, když už se dostanete do takového bodu, kdy je vám partnerova přítomnost odpudivá, kdy vám vnitřní orgány začnou vydávat zvláštní tlak, až se člověku dělá zle od žaludku, tlačí ho nepříjemně kolem srdce či v svém středu cítíte press jak v lisu, pak vězte, že jste se mohli dostat do bodu, kdy jste se přepolarizovali a není možné se navrátit nazpět a znovu ve vztahu pokračovat či věřit v zázračné uzdravení partnerství. A je jedno, zdali s dotyčným či dotyčnou máte za sebou rok žití či třicet let, časové spolužití tu nehraje sebemenší roli. Znáte mě a víte, že pojem práce na vztahu, není něco, s čím bych na sto procent souznila, protože věřím, že ti, kteří k sobě patří a nebudou si přítěží, to poznají okamžitě a pak nemusí dělat ani kompromisy, ani jiné ústupky, aby vše fungovalo, prostě to jede bez nic. Tím spíše, když nastane ten zlom, u kterého nemusíte ani chápat důvody, a vy vnímáte, že takto už to fakt dál nejde, je to známkou toho, že se nemáte k dané osobě už přibližovat, protože byste narušovali energeticky svou osobu a ubližovali své duši. To přepolarizování a vysílání signálů "tady něco nehraje" má totiž na svědomí ona. Nemá smysl proto řešit, zda došlo k naplnění karmického úkolu, zda jste vydali vše nebo ještě zbývá na něčem zapracovat, na čí straně je chyba, zkrátka pitvat se v tom jak klackem v hovně... Ale berte tento můj náhled jen jako můj náhled, pravděpodobně jej nenajdete psychologických skriptech pro budoucí lékaře či terapeuty, je to jen mnou osobou vypozorovaná zkušenost, která se může přihodit i vám

Hezký večer a krásné Veliké noce vám všem! Morgana