K.O. VID - DOTÝKÁ SE VŠECH, BEZ ROZDÍLU.
K.o.vidová doba mi stejně jako Vesmír dokazuje a denně ukazuje, jak je spravedlivá. Nejdříve padaly masky, třídili jsme, s kým se stýkáme a proč, jaký ten člověk ve skutečnosti je, na čem mu záleží, pak jsme fascinovaně zírali, jak půlka národa poslouchala na slovo Vláďu, dobrovolně se vtěsnala do strachů, obav a úzkostí, nechala se umlčet, zacpala si díry v nose, aby vzduch a tím pádem život neproudit tak, jak má, a druhá zase naopak na něj srala z výšky a dávala do popředí svou svobodu, radost z dýchání, protože dýchání znamená okysličená krev a okysličená krev znamená život. Nenechala si na něj sáhnout, nenechala si jej nijak omezovat, nenechala si jej vzít. Teď bych řekla, že jste uprostřed, kdy ty misky jsou ve stejné rovině a čeká se, kdo bude ten první, který z jedné či druhé misky sestoupí dolů, aby se rameno rozhýbalo a spustilo další tok činů a kroků, které právě čekají na onen prvotní pohyb. Cítím ohromnou spravedlnost v tom všem, cítím radost z toho, že mohu být součástí toho všeho, co se nyní dotýká každého z nás a baví mě sledovat hlavně ten fakt, že ti, co se dříve cítili nedotknutelní, jsou tknutí velmi citlivým způsobem a trpí jak zvířata na jatkách. Baví mě sledovat, jak pomalu lidem dochází, že bylo vlastně úplně jedno, že jejich bazén na zámkovkou vydlážděné zahradě nyní nehraje žádnou roli, jak je úplně jedno, že má dcera nový silikony a syn poslední model BMW. Baví mě sledovat, jak jsou lidé vytřeštění z toho, že jim někdo vzal jedinou zábavu, kterou měli a tím byly bary, diskotéky, vyprodané koncertní haly, značná část volnočasových aktivit a cestování, které pro mnohé bohužel znamenalo ukázat druhým "já na to mám, jsem finančně za vodou". Taky mě baví sledovat, že ti, kteří byli obětmi okolností, se propadly do mnohem hlubší studny a ti, kteří větřili, že se něco děje za oponou, sundali klapky z očí, promnuli oči a s halasným "ty vole, ono se to fakt děje" začali vnímat realitu jinak. Takže co pro mě tato doba znamená? Krom toho, že cítím mnohem hlubší pokoru a skláním hlavu ještě níž před moudrostí Bytí a Přírody, tak také vnímám pocit, který mi probíhá tělem, je teplý, zlatavý a jaksi opojný a rájový, jakoby andělský vjem radostného přechodu někam jinam, do jiné dimenze, do jiného života. Často se mě lidé ptají, kdy se věci vrátí do normálu, ale ono snad každému musí být jasné, že do normálu se už nikdy nevrátíme, nebyl to ani záměr. My jen měli něco pochopit, uzdravit, usebrat se, přilnout a setkat se. Setkat se tak, abychom se objali, spojili srdce, aby skrze hruď jednoho šla slyšet vibrace tlukotu toho druhého, abychom pocítili teplo a mozek vyslal zprávu "tady je mi dobře, tady zůstaň, tady jsem doma". Takže kdo se domnívá, že se opět navrátí ke starému systému žití, práce, kdo se opět těší na to, jak se zahlodá do financí a majetku, jak opět bude dávat najevo fakt, že na to má, kdo si myslí, že strachy a obavy se něčím zvenčí rozplynou, ten bude bohužel trpět ještě víc a propadne se níž, protože nepochopil. Já cítím stále klid, teplo a do minulých i budoucích inkarnací se dostávám v podstatě jen tím, že se na chvíli zastavím a na pět vteřin přestanu vnímat hmotu kolem. Přesouváme se, jedeme a je radost sledovat, jak se to týká všech bez rozdílu. To mě na tom fascinuje snad nejvíc
:-) Krásnou neděli <3 Morgana
