MANŽEL, MILENEC, KARTY
Není téměř objednávky, kde by nebyly dvě otázky: první se týká manžela či partnera a druhá ihned milence či nějakého rytíře, který zrovna docválal ženě do života a ona se ho velmi často chopí jak tonoucí stébla a mě se pak ptá, pro kterého se rozhodnout. Tento scénář je tak častý, že jsem se rozhodla napsat pár slov. Takže: je pro mě někdy lehce udivující, že ženy pod 25 let podobně neuvažují, jsou sebevědomější, vědí častěji, co chtějí, jdou si za svým a když milenec, tak spíše otázky praktického rázu. Ženy starší a to zejména po čtyřicítce už tak sebevědomé nejsou a hledají ujištění, že tento princ, co se dokodrcal, je ten, co je vytrhne z problémů, zalepí dluhy, pofouká bébíčka a pak přinese tolik štěstí, které by ani cisterna na naftu nepobrala. Mno, ženy, dámy, děvy, prosím vás: pokud jste v manželství, které vás nějak neuspokojuje, věřte, že většinou je problém na obou stranách, takže začněte analyzovat své chování, své postoje, své city. Razím heslo, že kde nejsou city a zájem, tam vztah nevzkřísíte, takže je dobré z něj odejít. Nemá smysl na vztahu pracovat, vztah má fungovat sám od sebe, přirozeně, bez vnějších tlaků, snah a pudů, prostě šlape. Pakliže najdete jiného muže a okamžitě k němu vzplanete žárem, je velmi, velmi, velmi pravděpodobné, že si s ním jen odžijete podobnou cestu jako s manželem, protože přitahujete ten stav "jsem nešťastná, hledám vysvobození" a zoufalství, čímž tento stav je, přitahuje zase jenom zoufalství. Tudíž nemá smysl ptát se, zdali ten či onen Fanda či Olin přinese něco lepšího, protože pokud čekáte záchranu zvenčí, vždy přijde jen další kopanec do prdele. Začít musíte u sebe. Samozřejmě zase začnete argumentovat přes peníze, majetek a kdesi cosi, ale to jsou jen vaše výmluvy, vaše obranné mechanismy, nic víc. To nejsou šutry, ze kterých postavíte základy. Pokud jste v blátě, tak nezačněte automaticky natahovat ruku, aby vás za ni někdo vytáhl, ale spíše se rozkoukávejte kolem sebe, jak se bez natahování z oné břečky dostat ven. No a další bodík: hodně často bije do očí, jak se ty scénáře ve vašich životech opakují. Opustíte či se jinak dostanete od cholerika a vy si narazíte týpka, co mu cholerismus sálá z očí na sto mil. Ach jo, cholerici, manipulátoři, alkoholici, násilníci, vyžírky, slibotechny a jiné podobné kreatury vám nepřišly do života proto, aby vás zničily, ale aby vám umožnily ujasnit si, kdo jste, a pomohly vám najít v sobě dávno zahozenou sílu, díky níž si vymezíte pravidla, oprášíte popel a prach z vašeho dřívějšího silného já a půjdete od takového týpka do prdele. Bez pardonu, bez vysvětlivek, bez výčitek, bez potřeby dovolovat se a kát. Pokud vás ale z patologického vztahu dostal někdo jiný, jiná osoba, jiná situace, jiné okolnosti, a vy jste do odchodu nevložily žádnou energii, můžete si vrazit dlaň do řeřavých uhlíků po ohni a buďte si jisté, že díky tomu sto procentně vpadnete do podobně laděného vztahu. Stejné přitahuje stejné, pokud jsem slabá, najdu slabocha (pokud tedy nesloužím druhému k tomu, aby se ode mne naučil charakterové vlastnosti či umu, jímž oplývám). Je to aspoň trošku jasnější? Zoufalství přitahuje zoufalství, pomocná ruka přitáhne jen další osobu, která taktéž hledá pomocnou ruku, slzy způsobí další slzy. Tak prosté to jest.
Morgana :-)
