CO BUDE MÍT STRAŠNÉ NÁSLEDKY, JSOU ZAVŘENÉ ŠKOLY
Tak už rozkládají polní nemocnici v Letňanech, prý. No já jsem tedy ráda, že mohlo protéct pár míčů, jsem ještě radši, že při těch naditých nemocnicích, kdy nebylo pacienty skoro už kam dávat, se tato letňanská lůžka plně využila a fandím všem lidem, kteří stále věří, že to Anďa a spol myslí dobře.
Co mě více leží na srdci a co bude být strašné následky, jsou stále uzavřené školy. Ach jo. Nelituju ani tak rodiče, kterým domácí výuka jistojistě zničila zaběhnutý režim, způsobila nemalé zařizování a okradla dost o soukromí, ale spíše ty děti. Ta duševní stránka, socializace, přetrhané kontakty, přetrhaný rytmus školního dění. Ráda vzpomínám nejvíce na základní školu, na všechny ty blbosti, co jsme dělali o přestávkách, na ty komunikační toky mezi pubescenty v lavicích a profesory za katedrou, na vtípky, co jsme si dělali mezi sebou, na plány, které jsme měli, na domluvy, co bude jako po o nebo až skončí poslední hodina, na mimoškolní návštěvy u kamarádů doma a vtipkování s jejich rodiči, na domluvy, co podnikneme společně o víkendu, na kroužky a různé útvary, které se tehdy v týdnu střídaly jeden za druhým, aby naplnily dětské zájmy, rozvíjely jejich talenty a opět a zas udržovaly jistý sociální rytmus, tu melodii, nad kterou se usmívám i dneska při psaní těchto řádků. Tohle už je dost v prdeli, přátelé, pojďme si nemazat med kolem huby, tohle bude mít fakt strašný dopad na jejich psychiku. Už loni v únoru jsem se děsila psychických výkyvů, nástupu většího počtu úzkostí, strachů a depresí, už tehdy jsem psala, že ti kašpaři dělají jednu hovadinu za druhou a že je smutné, jak rychle jim na to obyvatelstvo naletělo a začalo je poslouchat. Ale že budou takto hazardovat s dětstvím a mládím, že jim budou brát to nejlepší, co je v celém životě potká, že jim přetrhají kontakt a všechny ty emoční výskoky, které s sebou dětské a mládežnické vztahy nesou, že se bude Káťa bát chytnout na Sylvu, že zasejí do dětí ten všudypřítomný a do budoucna nejspíš nekončící strach a obezřetnost nad každým pohybem těla, to by mě nenapadlo ani v tom nejhorším snu. Ono je super, že jsme loni měli možnosti více se usebrat, jít do sebe, více trávit čas s rodinou, zkrátka vyčistit si rodinu a atmosféru v ní, upevnit si vztahy, vyříkat si líbeznosti, ale já bych to viděla už tak, že je potřeba opravdové revoluce a ta může začít třeba tím, že už lidé skutečně pochopí, že je potřeba začít neposlouchat. V některých restauracích a hospodách už to pochopili, díky bohu, jiní se stále zatím bojí, ale já vím, že síla je v jednotlivcích, takže pokud já nenandám ten hadr na hubu, pokud já nepůjdu tam, kam mi ti nahoře nařizují, pak já můžu jít příkladem druhým, kteří potřebují právě tento rebelující krok a pak se přidají. Kéž bych mohla vyzvat ředitele a ředitelky škol, aby už konečně začali používat selský rozum a odhodili to podrobení. Kéž bych měla tu moc na dálku lidem více nakopat prdel a dát průplesk, aby už prozřeli z té šaškárny, která tu kolem jeden už takovou dobu. Když vidím ty děcka v ulicích, jak se spolu baví s hadrem na hubě, mám chuť k nim přijít a ty plachty jim strhnout. Asi jste čekali pozitivní přístup, ale zrovna v tomto směru je to noblesní šlápnutí do extrémně velkého a smrdutého hovna. Jdu radši pracovat 
Mějte fajn den! Morgana
