VĚŘTĚ V PŘIROZENÝ PŘÍRODNÍ KOLOBĚH

 Některá z vás napsala u příspěvku o mrazech, že by ráda jaro a mně se ihned vyrojilo v hlavě milion myšlenek, které vám chci sdělit. Tak předně procházím opakovaným uvědoměním si vděčnosti za koloběh žití, který je do detailu promyšlen a perfektně zinscenován. Chápu a plně vnímám důležitost toho, že aby mohlo přijít jaro, musí nejdříve proběhnout zima a to ve vší parádě, která se zimou v dávných dobách zcela přirozeně přicházela, aby zničila a umrtvila vše, co potřebovalo zastavit a zemřít, takže se raduju z mrazů, kterými nás ta letošní zima obdařila, protože musí doslova vychcípat vše, co nemá do příštího jara přežít a používám toto nepěkné slovo proto, protože zima by měla být krutá, tvrdá a opravdu do kousku posledního centimetru vždy zmrazit aspoň na určitý čas všechno a všechny, aby mohly pak s příchodem Slunce a tepla probíhat další procesy, které ovšem přijdou na řadu až kolem poloviny března. To kolo se točí svým jasně vymezeným tempem a pokud bychom jím zatočili v době spánku a smrti rychleji, projevilo by se to zákonitě v jeho protipólu, tzn. na létě, ale špatným směrem by to ovlivnilo i období jara a podzimu. Každá bílá má svou černou a všechno zapadá přesně tam, kam to vpadnout má. Nespěchejte proto na příchod Slunce, protože to spí a nabírá energii, aby nám ve správný čas pak vydalo ze sebe to nejvíc a zajistilo nám nový život a úrodu na další rok. Já vím, že jste to s tím jarem mohli myslet v legraci, ale také vím, že dost lidí to tak nemá, že skutečně nesnášejí zimu, sníh a takové to zamračené nebe, ale zkuste zapracovat na vyladění se s těmito procesy, protože ty stejné probíhají v nás, lidech a z vlastní zkušenosti vím, že čím dříve tento fakt přijmete a čím dříve si jej uvědomíte - či spíše zvědomíte - tím dříve pochopíte ostatní okolnosti a děje, které do této doby můžete vnímat jako překážky či bloky a tím si otravujete svou duši, mysl a i energii, kterou ze sebe pak vyzařujete do okolí. Všechno se vším souvisí a vše utváří celek. A vnímejte to s přijetím i u lidských charakterů a životních situací. Asi všichni znáte něco podobného jako já, čím jsme si prošli všichni a někteří v této fázi zamrznou na více let (a není potřeba tvrdit, že to tak nemáte, protože jak říká Radim Uzel "ten, kdo říká, že neonanuje, onanuje ze všech nejvíc"

:D ): potkáte třeba pro vás ošklivého muže a hlavou vám proběhne "jejda, s tebou si rodiče teda asi moc práce nedali", ale vzápětí vám dojde "ale ty musíš být takovej, protože pro tebe je tu někde žena či situace, ve které přesně tuto vizáž budeš potřebovat". Anebo si zašpásujete jednu noc s milencem a jste rády, když se za ním těsně po půlnoci zavřou dveře, páč teda jako s tímto materiálem fakt e-e, ale ihned víte, že některou ženu právě tohle postelové nic uspokojí a bude s ním šťastná dalších 40 let. A proto jakmile se dostanete do fáze zuvědomění si ano, tohle období musí proběhnout tak, jak je nebo ano, tento člověk musí vypadat, chovat se, jednat či oblékat se tak, jak to je, anebo tato situace mě musela potkat, abych pochopil(a), posunul(a) se a získal(a) zkušenost, kterou budu o pár životních metrů dál potřebovat. Stejně tak si u sebe uvědomte i tělesné a psychické procesy, které jedou ve stejném rytmu a režimu jako roční období, takže si u sebe nejen v měsíci, ale v celém roce můžete vypozorovat, že v jistém období jste naprosto k ničemu a toužíte po klidu, spánku, meditaci, izolaci (třeba) a v jiném jedete jak naspídované fretky a není možné vás zastavit. A taky se asi shodneme na tom, že jakmile tato období v sobě umíte přesně identifikovat a ctít, tak se vám do značné míry uleví a dost věcí v životě bude řešit samo od sebe. Proto já jsem vděčná za každou negaci, která přijde, za každý kopanec, který se objeví, protože díky nim může přijít jejich protipól, jenž nelze rozeznat, pokud mu předtím nepředcházela jeho světlá protistrana. Proto se dívám od jisté doby svého růstu třeba na zloděje, protivné lidi, remcající lidi, lidi věčně nemocné, autonehody a podobné situace jinak a s jiným pochopením, než jak tomu bylo před deseti lety. Nejde o to, že to toleruju nebo jejich chování či stavu fandím, ale nalézám v nich větší a hlubší smysl. A taky vděk. Za každou závistivou reakci, za každý rádoby psychoanalytický monolog, za každou protivnou prodavačku, za každé nestihnutí autobusu či zmeškání schůzky, za každé vyhození výhybky, které se mi kdy dostalo a dostává, protože ve výsledku přinesly tyto situace ty nejhlubší posuny a nejkrásnější radosti. Morgana