"ČTYŘKOVÝ" VS "PĚTKOVÝ" ROK (20/21)

 Šok. Strach. Úzkost. Nevědomí. Obavy. Boj. Znechucení. Podvolení se. Poslušnost. Hněv. Bonzáctví. Potřeba se skrýt. Volání o pomoc. Snaha utéct. Zavření očí a ucpání uší. Analýza. Deprese. Neschopnost jednat. Omezování. Agrese. Změna nálad. Niterní potřeba rozervat si vnitřnosti. Pády. Opětovné vzlety. Strach o rodinu a blízké. Odpadávání masek. Nutnost nehrát si ale žít v pravdě. Potřeba vhledů co bude dál. Zákeřnost. Práskačství. Depresivní výkyvy. Úskoky. Strach ze ztráty svobody. Opětovné výkyvy nálad a pocitů. Důležitost rodiny a blízkých, férovosti a upřímnosti. Pokorné pokleknutí před Přírodou. Uvědomění si své malosti. Zoufalství. Manipulace. Šikana. Výkřiky při posledních nadechnutí nad vodou a ponor do niterných démonických hlubin.... Mohla bych psát až do rána a asi bych neobsáhla všechny pocity, emoční toky a vnitřní poryvy, kterými si většina lidí procházela ve čtyřkovém roce, který nás naštěstí už pomalu opouští a předává žezlo roku pětkovému, který bude o malinko silnější a který se bude honosit větší vírou a nadějí, než ten právě dohasínající. Když se sama ohlédnu, vlastně ani nevím, jak bych tento rok uzavřela jedním krátkým slovem či větou. Zažívala jsem chvilkové pocity nepohody, úzkostí a lehčího strachu o lidstvo jako takové, ale niterně jsem byla po většinu času v pohodě, protože jsem věděla, že ty energie, které se přes nás a skrze nás přesouvají, byly potřebné. Spousta lidí zapomněla, o čem to žití je a hnala se za něčím, co vlastně mnohdy ani neměla na dosah. Já sama jsem byla znechucena těmi, kteří stále doma vidlemi přehrabovali bankovky, aniž by rádi a ochotně těmi stejnými mocnými papírky pomohli tam, kde to nechrastilo ani mincemi. Chtělo se mi zvracet z těch, co stále řešili svou vizáž, hovnoidní témata každodenních smutných ránen a bazírovali na titěrných malichernostech, o kterých žití vlastně vůbec není. Ano, vím, jejich cesta, ale moje kozoroží povaha prostě neumí mávnout rukou nad lidskou malostí, lhostejností a zaslepeností. Pořád - a to mám od svého dětství, kdy jsem v sobě objevila Dar - jaksi věřím, naivně, já vím, že je přece jasné, co se děje, o co tu jde, jaké to bude mít následky, co je dobře a co se o to dobro ani neotřelo a pořád mi nedochází, že jsem jinde, ne povýšenecky, ale odžitím toho, čím si moje duše musela a částečně i chtěla projít. Jenže se pak zastavím a uvědomím si tu trvalou pravdu, že žáčkovi prvního ročníku těžko vysvětlím zlomky, že musím jen věřit, že se k nim sám dostane co nejdříve a tím se posune do vyšší matematiky, která mu s sebou přinese další perspektivu. A tak mi bylo jasné, že i toto období, tato čtyřková etapa musí proběhnout, musí provětrat prohnilé a zatuchlé, musí nadzvednout zažrané a opětovně to samé přenést možná na odlišné místo, ze kterého jedinec uvidí svůj život a společnost jinak. Rok 2020 v podstatě proběhl a já si z něj beru znechucení nad tím, jak snadné a rychlé je ovlivňování lidí, jak netěžké je dostat je tam, kde je potřebuje někdo mít, jak malí lidé jsou, když se dokáží díky médiím dostat do nízkých vibrací strachu, kázání, udávání potažmo spolupráce, při které si ovšem nevšimnou, protože nechtějí či neumí, že přešli na stranu Ďábla, nikoli Světla a i když je upozorníte, že tahají za špatnou stranu lana, vysmějí se vám a s chutí a mnohdy i posledních sil tahají dál. Nicméně tohle asi nechcete takto při konci roku 2020 slyšet a asi tušíte, že Morgana jej nebude na své stránce zakončovat v tomto tónu. Všimla jsem si totiž i mnohých krásných věcí, které jsou mnohem důležitější. Lidé se změnili. Posunuli se. Mnozí zahodili masky a opustili naše životy a my jsme jim vděčni, že je nebudou i nadále zaplňovat toxicitou. Lidé přehodnotili žebříček morálních hodnot, pochopili, že aby se něco v jejich životech událo, musejí zatahat za ty pomyslné nitky sami. Šli více do sebe, do svých niter, do svých srdcí, do svého skutečného já. Začali více věřit intuici, skrze kterou k nám promlouvá naše duše. Více si všímali a pomáhali tam, kde bylo potřeba. Více se usmívali a pokorně klopili oči. Nežádali na oplátku nic za své dary či dobré skutky. Uskromnili se. Více začali chodit do Přírody a uvědomili si, jak mocná, magická, silná a na člověku totálně nezávislá je. Více začali věřit bylinkám a vyhýbat se chemiím. Více se začali zaobírat svým zdravím a žitím. Setřepali prach z babiččiných kuchařek, vrátili se k domácímu pečení a pěstování zeleniny. Nakoupili kuřata a housata a těšili se z jejich chovu. Více lidí pochopilo, že kvalita života není o tom, zda mám poslední iPhone nebo model BMW, že sice mohu nosit značkové hadry, ale pokud mám v sobě hnůj a v srdci bordel, pak jsem člověk bez hodnoty a skutečného významu. Takže já lidem věřím, protože konečně začali otevírat svá srdcata, používat třetí oko, chápat vibrace a energie, napojení na Zdroj, více zažívali osobní setkání s duchy a vesmírnými zákony a přesvědčili se, že co vydají, to také dostanou. Proto také věřím, že ten příští rok bude jen pozvolnou cestou k dalším podobným uvědoměním, kdy si více budeme hledět jeden druhého, kdy se více budeme prát o svou svobodu a nenecháme si na ni kálet těmi nahoře, kdy se nadechneme, roztáhneme křídla a odlepíme se od země, abychom se přenesli tam, kde máme v další etapě naší inkarnace být. Věřím, že přibude úsměvů, radostných chvil, spontánních kroků ale i duchovnějšího žití, které nás dostane o další míli dál od konzumerismu, materialismu, sobectví, ignorace a záměrnému škození druhým a to jak lidem, tak i zvířatům a rostlinám. Věřím, že další davy nevěřících Tomášů se doma u obrazovky počítačů usmějí, protože jim v daný okamžik docvakne další aha moment a odhodí třebas jen nepatrný kroužek ze železné košile starých, nefunkčních zvyků, pro které už v onu dobu nebude uplatnění. A já vám v tomto všem dění, které bude zcela přirozeně a bez nátlaku přicházet, přeju, abyste neztratili víru, abyste se nezaprodali situacím a akcím, jež by zničili vaši pravou podstatu a abyste uchopili své touhy a sny pevně do rukou a šli si je splnit. Žijeme len raz a pokud někdy tohle rčení mělo svou váhu a opodstatnění, pak je to tady a teď. Krásné závěrečné dva dny karmicky velmi nesnadného, ale absolutně důležitého roku 2020 a lehkou nohu pozvednutou nad práh dalšího, úžasného a opět - i když ne tak tvrdě - očistného roku 2021! Jednička je příslibem individuality, síly, tahu Králem či Královnou. Tak ať je ten tah hoden vaší majestátnosti. Morgana