12.12. 2020 21:12 O JEDNIČKÁCH A DVOJKÁCH

Koukám na The Crown a hlavou mi letí: napiš něco o těch jedničkách a dvojkách, co se furt kumulují v těch posledních datech. Oči se přinutily sjet vpravo dolů a tam počítač hlásí 12. 12. 2020 21:12 :D Vesmír mě nikdy nepřestane fascinovat! Takhle: moc se mi nechce rozebírat věci přes čísla, nejsem odborník, nemám za sebou žádné semináře o numerologii, jen léty odpozorované shody u jedinců s podobnými čísly v datu narození či číslech osudu atd. Nicméně ony ty jedničky a dvojky dost souvisí s tím, co jsem psala na staré stránce. Jedničky jsou tu samy za sebe, razí si tu svou cestu, jdou si za svým plánem, za svou vizí či přáním a moc nehledí vlevo vpravo. Jednička rovná se já, ne vy, ne oni, ne my, ale čistě já. Já jsem tady, já chci, já buduju, já, já, já. Dvojka už je malinko o dualitě a vztahu já vs. ty/vy potažmo my jako celek. Dvojka je o empatii, nahlížení a naciťování se do druhého, ale také přijetí toho druhého, temnějšího, skrytého, kterého máme v sobě. Hodně se vždy ptáte, jaký bude následující rok, kdy všechno skončí, kam nás to posune, jestli se lidé změní. Já mám poslední týdny v sobě takové mrtvo, takové příjemné prázdno a neochotu něco psát a vysvětlovat, že možná ani tento text tím pádem nebude za moc stát. Když se podíváte na tento rok, psala jsem už loni, že bude hodně o temných stránkách, o těch démonech, které v sobě každý jeden z nás má a které v sobě má i společnost jako celek. Tehdy jsem vás upozorňovala, že půjde o těžce karmický rok, kdy se lidé budou projevovat ve své skutečné podstatě, ve své skutečné pravdě. A když se ohlédnete, tak si troufnu tvrdit, že ani jeden z vás nemůže říct, že by ze svého života někoho nevyloučil, že by nebyl něčím chováním nemile překvapen či šokován, že byl jeho rok pouze a jen třpytivý a krásný. Pokud tohle někdo říká, lže. Rok 2021 bude podobný tomu letošnímu, ale bude lepší a snazší v tom, že z letošního roku už jsme se ponaučili. I když ne všichni, tak dost lidí cítí, že letošek je přelomem mezi tím, jak jsme se dříve měli, jak jsme si žili, kde byly naše priority, jakou masku jsme si před veřejností a přáteli s oblibou nasazovali a tím, jaké následky a důsledky to mělo, jaký žebříček hodnot nyní ctíme, čeho si na sobě a druhých vážíme, kde je nyní konzum a materialismus v porovnání s láskou, přátelstvím a empatií. Onehdy jsem si vytáhla kartu, kterou jsem tu chtěla prezentovat a rozebrat. Byla to karta "žij pravdu". Zarazila jsem se, zapřemýšlela a najednou jsem cítila, že ji nebudu prezentovat vám všem, ale že si ji nechám jako skryté poselství pro sebe samu. Podívala jsem se na svůj život v posledních měsících a zjistila jsem, že jsem se na pravdu naladila nějak automaticky s tím vším, co nyní prožíváme a se stejnou automatikou odpadly věci a osoby, které s mou pravdou, mou realitou, mou vizí o budoucnosti neladily. A vidíte, součástí byla i Morgana numero uno. Proto jsem vám tu kdesi v komentu sdělila, že se nad její ztrátou nepozastavuju, nebolí mě, cítím v duši klid a až mě ten můj niterní mír trošku děsí, ale nevnímám tam nepohodu. Prostě odešel doslova hnůj a nepravda, protože jste si určitě sami všimli, kolik haterů, zbytečných ataků, rozepří, řešení hoven tam poslední měsíce bylo a začalo to právě někde počátkem čtyřkového roku 2020. Ten další rok už je pod pětkou a to je velmi, velmi slibné a úspěšné číslo. Pokud víte, kam míříte, tak vám dovolí vystřelit jak raketa v podstatě kamkoli a úspěch s radostí se na vás budou doslova lepit jako hovno na podrážku. A pokud tohle vše budete cítit v ryzí pravosti, pak se bude dařit. Letošek byl dost o dívání se do zrcadla, o připouštění si vlastních chyb a není divu, že i dost lidí vidělo černotu, kterou v něm vidět nechtěli. Kdo stihl na sobě zapracovat a započal očistné procesy, ten je napůl vítěz. Kdo to nestihl ať už z vlastní lenosti či neupřímnosti k sobě samému, ten v příštím roce bude v podstatě řešit dost obdobné situace a vztahy. Rok 2021 má jedničku na svém konci. Už není opticky tak vyrovnaný jako 2020, na jedné misce vah opět přijde do popředí jedinec, vůdce, lídr, rebel, který vystoupí z řad stáda a bude hlásat, ukazovat, motivovat, řečnit, psát knihy, prorážet tu zapšklou a nefunkční zeď, kterou jsme si mezi sebou postavili. Cítím, že vůdčí typy lidí, ale jen ti, kteří skutečně jednají v upřímnosti a v pravdě, půjdou ještě směle do popředí a budou k sobě stahovat další a další jedince, kteří budou podobně smýšlet a snažit se o změnu nejen u sebe, ale i ve společnosti a ve světě. Troufnu si ale tvrdit, že nebude přibývat demonstrací a rebelií jako takových, ale spíše si jedinci něco v sobě uvědomí, něco v nich uzraje, doběhne k jistému odrazovému můstku, ze kterého pak vyskočí na další metu a ta může být i naprosto odlišná od směru, kterým šli do té doby. Hodně trpět budou ti, kteří stále čekají na změnu zvenčí, na to, že k nim někdo přijde, podá jim ruku, vytáhne je z jejich bahna a sraček, vrazí do dlaně košík s povidlovými buchtami a ukáže směr, kudy jít dál. Kdo se točí jak pes za svým ocasem, kdo má klapky na očích a jede si svou "mantru", že za všechno jsou vinni ti druzí, kdo nenajde sílu a ochotu pročistit si své nitro od splašek, ten, bohužel, bude v příštím roce zažívat ještě dost bolestivých situací a podobných scénářů jako letos. S érou Vodnáře vás tu nebudu nudit, tohle téma tu na mě skáče ze všech stran snad poslední tři roky. U Vodnáře je jen důležité si uvědomit, že je to svobodomyslný jedinec, zabývající se tajemnem, smrtí, transformací, který nechce být svazován nikým a ničím. Tato éra nám všem tedy přidá na té energii "já chci být svobodný, bez okovů, bez restrikcí, já si chci žít to své" a bude opět přát připraveným. Jako celoživotní rebel, člověk, který si vždy i v dětství stál za svým, tvrdohlavě si říkal to své, vedl si svou, trucovitě dělal přesný opak toho, co se po něm chtělo či žádalo, který házel bobek na názor druhých a jejich náhledy na svou osobu, vám mohu říct, že bych nikdy nebyla tam, kde jsem, kdybych se řídila druhými, kdybych poslušně klopila oči před autoritou, kdybych šla vpravo, jak mi bylo kázáno, a neodbočila vlevo, kam to chtěla moje duše. Nikdy jsem nečekala na spásu či pomoc zvenčí, uměla jsem žít sama se sebou a přijmout se se všemi démony, kteří ve mně - stejně jako v každém jednom z vás - tančí. Naučila jsem se s nimi komunikovat, radit, dávala jim prostor, stejně jako jsem ve vhodnou chvíli uměla probudit to světlé ve mně, rozeznít andělské zvonky a řeku lásky. Nesnažte se být ti úžasní, bezchybní, růžolící se duše bez špetky uhelného prachu na svém charakteru. Tito lidé jsou ti nejsmrdutější ze všech. Jen se přijměte se vším, co ve vás je, co se ve vás za ty minulé inkarnace nakupilo a dejte to do rovnováhy. Pokud cítíte, že nejste připraveni vystoupit z davu a stoupnout si za sebe, je to v pořádku, nepřišla jen správná doba a místo. Pokud ale vnímáte, že se vnitřek bouří a chce jít jinudy, dejte mu prostor k výbuchu, který povede ke změně, již si sami dodáte. A o tom ten příští rok bude. :-) Morgana