SVOBODA
Zamysleli jste se někdy nad tím, co je to vlastně svoboda? Svoboda je stav, ve kterém si můžete dělat, co zrovna chcete, co cítíte, co potřebujete, kdy vás nikdo ničím neomezuje a vy necítíte vnitřní "pnutí" či strach danou věc udělat. Samozřejmě, že každý člověk musí brát v potaz, že je zodpovědný za každý svůj krok, který přinese následky, protože každá akce má svou reakci. Tento rok, který se pomalu ale jistě už chystá do finální rovinky, byl dost o tom uvědomit si, v čem všem jsme svobodní, v čem už to hraničí s nesvobodou či omezováním a taky jsme si mohli na vlastní kůži zkusit, jak nám v daném stavu bylo, jak jsme se cítili, jak jsme vnímali druhé a věci, které se kolem nás děly. Mám někdy pocit, že spousta lidí je ochotna svou svobodu velmi snadno předat druhému pomalu se slovy "dělej si se mnou, co chceš". Druzí tak ochotni k předávce nejsou, ale přesto po nějaké chvíli začínají lehce přemýšlet nad tím, že to přece jenom nebude taková oběť, když se té svobody vzdají, vždyť o co jde, druhé to nezabilo, mě to jistě taky nezabije. A pak jsou tu ti, kteří si svou svobodu chrání a brání zuby nehty, kteří ví, že žádný stát nemá právo upřednostňovat skupinu lidí před jednotlivcem (ano, i my to máme dáno v Ústavě) a pak se vydá do boje, kdy na něj hází nejen vejce, ale i shnilá rajčata, ale on to přežije, protože ví, že to za tu svobodu stojí. My jsme v historii zažili nejen jednu etapu, ve které jsme byli utlačováni, ve které jsme se museli podrobit, poslouchat a klopit uši před někým, kdo se usadil na pomyslný trůn a začal ukazovat prstem, koho nechat žít a koho se naopak zbavit. Co mi tento rok dal je hlavně uvědomění, že mě nemile překvapilo to, co jsem v hloubi duše stejně věděla, že dost lidí stále je ochotno ty uši i s očima klopit a šlapat pomyslnou brázdu poslušnosti, neozývat se, věřit, že ten hore to myslí dobře. Musí, přece, jinak by tam neseděl, nebo ne? A já jen čekám, kam tohle všechno povede, kdy konečně lidem docvakne, že ten nahoře to nemyslel dobře nikdy a takto to zůstane i do budoucna, protože ta společenská hierarchie bude vždy tatáž. Jen bych chtěla popíchnout k přemýšlení tím, že tak jak se umím ozvat, když mi sousedův pes pravidelně sere na zápraží, tak jak umím paní Kropáčkovou odmítnout s její nabídkou nové "výhodné" finanční smlouvy, tak jak si umím zvolit jiného lékaře, když s tím původním přestanu být spokojená, tak jak umím nadřízenému či učiteli říct, že právě vymyslel hovadinu, tak umím vyjádřit svůj nesouhlas s debilitami, jimiž je tento rok prosycen. Nečekám výraznou změnu, nečekám, že se volbami pohnou škatule a přijde svěží vzduch, ani nečekám, že se jak mávnutím kouzelného proutku lidé proberou a uvědomí si hlubokou podstatu dobrovolného odevzdávání posledních střípků vlastního rozhodování a vůle těm, kteří jsou stejnými omylnými smrtelníky jako my dole. Ale věřím, že přesto tento rok s dvěma dvojkami, otevřel oči alespoň malé hrstce jedinců, kteří si řekli dost! Takto to ve svém životě nechci, s tímto nesouhlasím, necítím vnitřně, že by to bylo správné, a postavili se tomu čelem, i když jim mohlo právě na něm přistát další z oněch shnilých rajčat. Tohle je moje svoboda, můj život, moje rozhodnutí, moje vůle. Pokud budu jen sledovat tu brázdu v poli, co pak naučím své děti? Protože první krok výšlapu začíná hýbat stádem. A to by bylo hodně v prdeli, přátelé. Krásný vstup do podzimu, který se kvapem blíží, posilujte imunitu vitamíny, pohybem a sebeláskou a zkuste přežít ty poslední záchvěvy nátlaku zvenčí. Namaste, neasi ;-) <3 Morgana
