ŘÍJNOVÁ ÚVAHA, ZASTAVENÍ SE NA KUS ŘEČI S MORGANOU

 Máme tu další krásný propršený den, mladej mi tu už od šesti od rána přeorganizovává celý hrad, takže jinými slovy hovno nalézám, volby jsou už za námi, ty další se blíží, a lidé si v sobě srovnávají ještě víc emoce než kdy jindy. Říjen miluju právě pro jeho transformační energie, pro jeho skomírající vlastnosti, které nutí člověka v sobě čistit a čistit. Mám tady tu roční etapu nesmírně ráda, protože vnímám, že tělo, ani mysl, ani duše nechtějí řešit, pitvat, nemají sílu bojovat, vzpírat se, vzpěčovat všemu a všem. Jen s jistým přiblblým úsměvem hledím na vše kolem, hodně se mi navracejí vzpomínky na minulé životy, otevírá se mi opětovně touha po britských ostrovech, ale cítím, že dřívějšek odžitý v této inkarnaci se vším, co přinesl, je už nadobro pryč. Lidé hodně lpí, všímám si dnes a denně, pořád chtějí znát nějaké jistoty, vidět pozitivní výsledky svých činů, nejsou nadšení z nemocí a únavy, i když ty jim nejlépe ukazují, kde dělají chybu. Svět se naštěstí razantně zpomalil, ale přesto asi ten vesmírný vlak nepřibrzdil natolik, aby si lidé uvědomili, že nemusí vždy někam mířit, že nemusí stále dosahovat, plnit, hromadit, získávat. Nevím, co víc musí přijít, aby i tito jedinci pochopili, že někdy je potřeba vše z náruče pustit na zem, zvednou zrak tam nahoru, usmát se a říct: "dobře, tak konej, jak potřebuješ". Když porovnám sebe před dvaceti lety, už tehdy jsem byla jiná než mí vrstevníci a jsem jiná i teď. Cítím vnitřně větší smíření, které ovšem nevnímám negativně, není tam ani špetka nízkoenergetických emocí, žádné nahněvání, žádná zloba, žádná lítost nad sebou samou. Stejně jako podzim ve mně nevzbuzuje depresivní náladu jako u lidí, kterým chybí Slunce, energie, teplo. Dávno tomu, co jsem se naladila a sžila s tokem života, kdy přijímám naprosto zrod ve formě jara a smrt ve formě zimy. Kdy dokážu vyslechnout své tělo, když chce jen spát, válet se a odpočívat, kdy nezvedám telefon, nedopovídám na smsky, nevyhledávám společnost oblíbených přátel, mužů, nemám touhu poznávat nová místa, chutě a vůně. Miluju to! Ptali jste se mě, jak poznat, že se duše posunula k Vědomí, jak poznat, kdy opouštíme ego, rozum, materialismus a přibližujeme se k něčemu vyššímu. Tak tohle je krásný příklad toho, jak to vnímám já. Nemáte v sobě niterné tlaky stále něco dělat, konat, získávat, brodit se bahnem do samého úmoru. Umíte vypnout, nereagovat, nebýt otroky technologií, neřešit sračky, které zrovna probíhají kolem, usmíváte se, protože chápete. Vnímáte pozitivum i v tom, že vás zrovna vykopli z práce nebo že jste zrovna přišli o svůj mnohaletý sen či partnera, který zničehonic odešel. Neříkám, že vás nemohou zaplavit emoce a že neuroníte ani jednu slzu, nejsme roboti, jsme stále lidé. Ale tyto slzy jsou velmi očistné a za nimi je úsměv a touha po poznání nového, které se chystá přijít, jen čekalo na tento zlom, životní křižovatku či "krizi", která se právě odehrála. Dovolte si nechtít, nemít, nereagovat, neřešit, neodpovídat, na chvíli nebýt. Prostě jen nechte řeku téct, ptáky zpívat, vítr vát. Dovolte si neplnit očekávání, požadavky, příkazy a zákazy. Buďte svobodnými bytostmi naslouchajícími duši, která skrze intuici mnohdy řve a nedaří se jí s vámi propojit. Buďte radostní jako děti, aby se vám projasnily oči i mysl. Jedno takové mi tu létá jak naspídovaná koroptev, řehtá se jak kůň a když ulétávám, navrací mě to realitu neřešení a užívání si. Největší učitel, nejmoudřejší tvor, se kterým se má duše kdy setkala. Je čtvrtého, blbé číslo, ale i tak ty ostré hrany čtyřky můžete obrousit, aby tolik nebolelo, když se o ně otřete. A tohle platí ve všech dobách, situacích i náladách. Mějte to na paměti, přátelé :) Morgana