MUŽI VS. ŽENY JAKO KLIENTI KARTÁŘEK
Když děláte výklady pár lidem do měsíce, asi si nepovšimnete podobností, ale když jich děláte tolik co já, pak začnete víc a víc narážet na podobná témata, která se jimi linou. Tak třeba muži bývají při výkladech pragmatičtí a většinou se ptají na rozhodnutí spojená s byznysem, penězi a až na třetím místě řeší vztahy: rodinu, děti a milenky. Ženy to mají naprosto opačně: v první řadě je pro ně důležité vyřešit rodinnou situaci, manžela, děti případně i milence, pak teprve se zaměřují na práci případně byznys a peníze. S muži bývají výklady malinko záživnější, protože se skutečně snaží být v otázkách jasní, struční a pak dávají dá se říct "rozumné" a posouvací dotazy, zatímco ženy mívají tendence rozpitvávat mrtvolu, i když už dávno neleží na patologově stole :D Častý dotaz žen bývá, kdy konečně potká toho pravého, jak zachránit manželství a co k ní cítí milenec (potažmo jaký by byl s ním vztah, když opustí manžela). Hodně žen čeká berličku, pomoc ve formě naděje, kterou ovšem já nevyčaruju, pokud ji v kartách nevidím. Zastávám totiž názor, že se posouváme tvrdými a těžkými lekcemi nikoli chlácholením a foukáním bébí. Mnoho dam nechápe pár zásadních věcí, které jsem tu už opakovala snad tisíckrát a které tu budu opakovat i nyní. První věc je, že pokud budete hledat štěstí zvenčí, jinými slovy pokud budete očekávat, že vás zachrání či spasí vztah, láska druhého člověka, teplo mužské náruče, pak vás zklamu, ale nespasí. Nevyřeší za vás vaše traumata a komplexy, nevyřeší za vás ani nezájem manžela, nenaplní vás sebeláskou, nesmázne potíže či překážky, které na vás v realitě dopadají, nedokreslí vaši osobnost sebemenší čárkou. Pokud jste slabé, přitáhnete vždy slabocha. Pokud jste panovačné, přitáhnete vždy panovačného jedince. Pokud v sobě máte skrytou agresi, přitáhnete agresora. Pokud je ve vás princeznička, které všichni zametali cestičku, než na ni dopadla její nožka, pak budete přitahovat princátka, kterým tatík plní nádrž BMW. Začít musíte u sebe a to tím, že si bez růžových brýlí na nosíku upřímně načrtnete nástin svého já začnete na chybách, které vám z finálního obrazce vyjuknou, makat. A věřte nebo ne, téměř vždy jsou základními nosnými kameny sebeláska, asertivita, vymezení hranic a hlavně přijetí faktu, že život není bohatý jen tehdy, pokud se žije ve dvou. A tohle si myslím dost žen nechápe, nechce přijmout za fakt ani se s tím smířit, proto když se jim něco sere, vždy hledají řešení v novém vztahu, v risknutí odevzdání se milenci anebo zoufale potřebují ujištění, že když z toho nefunkčního současného soužití odejdou, nezůstanou poté samy. No a všichni víte, že strach není dobrý rádce. Dokonce lidem podsouvá chování, které hraničí se zoufalstvím a ponížením sebe samých, což je cesta do vlastních pekelných bran. No a pak tu máme ještě jednu skutečnost, kterou většina žen nechce přijmout, a tou je: ne každému člověku je v této inkarnaci dáno žít plnohodnotný, láskyplný, důvěrný, sexuální či jinak naplňující vztah. Ano, čtete správně. Ne každá žena bude mít úžasné manželství, chápavého manžela, nádherný domov. Stejně jako ne každý prvňáček má na svém vysvědčení jedničku, ne každý muž má ptáka 25+, ne každá žena má skvostné vnady, tak ne každý člověk potká onu spřízněnou duši či duši člověka, se kterým zažije ráj na zemi. A tohle si myslím je přesně to jádro pudla, ten problém, který většinou ženy nechtějí znát, připustit si či vzít k srdci, protože ony přece dělají maximum, mají láskyplné srdce, chovají se slušně, umí si i stanovit pravidla a meze, dělají pro setkání maximum možného a onen princ nikde. Každý tu má jiný úkol, jinou souhru okolností a setkání s rozličnými dušemi, a proto je nemožné, abyste si mysleli, že každému je přána stejná hojnost ve všech životních sférách. Hojnost - podle toho, co já jsem pochopila, zažila a zažívám - je, když se co nejdříve dostanete přirozenou cestou, nikoliv křečovitě, do stavu pochopení, že přijímáte vše tak, jak to přichází, na ničem a nikom nelpíte, nesrovnáváte se s druhými, najdete svou jedinečnost a na té stavíte a nenecháte druhé řídit svůj život tím spíš lpěním na jejich názoru, který má nulovou hodnotu. Jakmile tohle přijmete za životní motto či pravidlo, které procítíte srdcem, tzn. nebudete si jej přeříkávat jen v úrovni hlavy a logiky či utvrzovat své okolí postováním stupidit na fejsbuku, pak zjistíte, že se i samotné otázky pro karty začnou měnit a téměř v nich nezazní ani chabý náznak potřeby druhého na vaší cestě, potřeby lásky zvenčí, zájmu druhých či dovršení cílů, které jsou ve své podstatě nedůležité. Protože se přijmete se vším, co jste si předem domluvili a pocítíte vděk nad tou nejmenší maličkostí, která vám vpadne do cesty. A to je nepopsatelný stav, který ani já se svou slovní zásobou a obraty neumím vložit do vět :-) Krásný den i nadcházející víkend vám všem, přátelé. Mám vás moc ráda <3 Morgana
