"JAK POZNÁM OSUDOVÉHO MUŽE?"
"Jak poznám toho osudového muže?" častá otázka v objednávkách či při rozhovorech s přáteli. Mno tuto otázku nemám moc ráda, protože mi přijde, že je zbytečná hned z několika důvodů. Zaprvé dost dobře nechápu, co si pod pojmem "osudový partner" představit. Většina lidí tento pojem vnímá jako partnera, kterého nám sešle samotné nebe, který je prostě vysněným ideálem nekomplikujícím nám život, je to jedinec, ze kterého padnu na prdel a už nebudu nikdy chtít být s nikým jiným. Já si ale myslím, že osudovým partnerem je každý, který nám zkříží cestu, každý, kdo nám uštědří lekci, každý, kdo nám něco odzrcadlí, z nitra vytáhne a "nutí" nás se s danou situací či "objevem" popasovat. Já nevnímám muže ve svém životě podle nějakého měřítka, otec mého dítěte neznamená víc než muž, se kterým jsem prožila měsíční intenzivní vášeň, stejně jako druhý z jmenovaných pro mě není na žebříčku důležitosti na vyšší příčce než muž, se kterým jsem strávila jen jednu jedinou noc. Proto i klienty nabádám, když se ptají, zda se mají oddat tomu či onomu vztahu, byť cítí, že to nebude mít dlouhého trvání, aby se oddali, aby se do toho ponořili s veškerou možnou vášní, páč i vztah trvající měsíc může pro ně mít větší sílu a hlubší posun než vztah trvající 25 let. Osudovými muži jsou pro mě všichni, kteří mi prošli životem, postelí nebo jen tak se mi otřeli o mou duši a něco v ní zanechali. Já třeba poslední půlrok potkávám na různých místech a v různých časech jednoho týpka. Kdybych se teď rozhodla jít s košem do popelnice, jít si zaběhat do nedaleké přírody anebo o půlnoci jít sbírat houby do 25 kilometrů vzdáleného lesa, můžu se vsadit, že na něj narazím. Je to osudové? Chce mi tím Vesmír něco naznačit? Těžko říct, ale má to pro mě jistý význam, který je pro mě osudový. Rozhodnu se zajít do baru a rozdat si to na záchodku s někým, kdo se mnou předtím dvě hodiny flirtoval, z čehož otěhotním a porodím dítě. Bylo to osudové? Myslím, že ano. Anebo si zajedu do Mikulova nakoupit víno a po cestě autem svezu stopařku, která míří tamtéž a od které se dozvím její příběh. Je to osudové setkání, které má či bude mít význam? Určitě ano. Je jedno, koho kdy potkáte, kde na něj narazíte, kolik slov či vět si prohodíte, kolik času spolu strávíte, co z vašeho kontaktu či vztahu vzejde či nevzejde... všechna tato setkání jsou dle mého soudu osudová. Význam některých střetů navíc pochopíte až časem, kdy se vám znenadání vybaví slova vaší babičky, která vyřkla před x lety na narozeninách bratrance Emila, anebo až v situaci, kdy třeba ztratíte práci, což vás složí na totální dno, z něhož se o dva měsíce později odrazíte směrem k nabídce, ve kterou jste snad už ani nedoufali a najednou vysíláte díky šéfovi Šmerdovi, že vaši pozici účetní obsadil Brigitou, která uměla na rozdíl od vás úplný hovno. Takže otázku "jak poznám toho osudového muže?" ze svého slovníku vynechte a naučte se přijímat veškerá setkání za výjimečná, plná lekcí a pochopení a pokud to s některým člověkem v jakémkoli ohledu vyjde na pořád, poděkujte tomu nahoře a věřte, že jste si toto setkání zasloužili a plně se mu oddejte. Víc neřešte a nechte vodu téct, čas plynout a zkušenosti přicházet tak, jak jsou pro vás v daném sledu připraveni. Myslím si, že právě vize a podvědomé čekání na toho, až On či Ona přijde, je to, co vás nejvíce okrádá o energii, čas a radost ze života. Nicméně pokud to tak chcete mít, mějte, dříve nebo později sami zjistíte, že ten náhled, který vám tu prezentuju, je přece jen zábavnější :-) Morgana
