Jak je to s tou karmou ....?
Kamarádka před chvíli sdílela na své zdi takový ten úlevný citát, ve kterém se psalo něco v tom stylu "každý úsměv a láska se ti vrátí, každé zlo se navrátí k jeho odesílateli". Však to znáte, těchto citací tu létá fejsbukem celá řádka. Mno ale proč o tom chci psát? Mnoho lidí - ne-li všichni - si myslí, že karma funguje na bázi "co vydám, to dostanu", takže když vydávám dobré, musím zákonitě dostávat jen dobré. Anebo naopak, když mi někdo ublíží, samotnému se to vrátí ve stejném, ne-li horším. Prostě takový ten bumerang. No a tady, přátelé, si sundáme klapky z očí, růžovky odložíme pro neteř Sáru a začneme být k sobě i k samotnému životu upřímní, ano? Karma je sice zákonem akce, která vyvolá reakci, příčina, která přinese následek (či důsledek), ale... nemusí se to stát v této inkarnaci a nemusí to přijít ve stejném stylu a síle, v jakou se to stalo vám nebo v jakou doufáte. Takže si sice můžete úlevně vydechnout postnutím podobně duhového rčení na své zdi, můžete i hrdinsky v komentářích pod různými příspěvky do světa zakřičet něco ve stylu "na každou svini se však vaří voda", ale, přátelé, není tomu zcela tak. Každý vnímáme realitu jinak, jednoho položí na zem to, že ho štípl komár na špičku nosu a vypadá jak debil, druhého nesloží ani to, že ho partnerka po dvaceti letech opouští s mladším bratrem. Ta škála toho, co se vám může stát a jak na to reagujete, je převeliká, stejně jako moře emocí, jež vás mohou zaplavit a druhý buď chápe, nebo s údivem pozvedává obočí, jiný se směje a absolutně nedokáže přijmout za normální, že tak vyšilujete. Když mě kousne pes, budu to nějak prožívat, ale to neznamená, že stejné pocity budou procházet Bedřichem, kterého klidně ten stejný pes kousne hned o dvě hodiny později. Když mě někdo opustí, zase na to reaguju nějak, nemusím to vnímat dokonce ani jako křivdu či bolest, nemusím plakat, nemusím mu další kvartál let spílat, otřepu se a jdu dál, zatímco Irma se z toho doživotně skácí a nikdy už se nezvedne. Navíc každý má v knize osudu napsaný jiný scénář, jiné aktéry, jiné okolnosti, na které reaguje shlukem předchozích emocí, vjemů, názorů a náhledů, jež nemusí žádný jiný člověk v sobě mít v takovém množství a poměru, jako ten, co právě něčím prochází. To, že vás někdo okrade o úspory proto neznamená, že dojde trestu v této inkarnaci, že ho Policie chytí a potrestá, nebo že zloděje samotného o peníze někdo připraví či také okrade. Bohužel. Stejně jako není automatické, že když vás šéf Bohdan zneužil a neprávem vyhodil, že on schytá stejnou ťafku zpět. Ten princip tkví v tom, že jak okradený měl zažít stav býti okradeným, tak vy jste si měli projít touto nespravedlností, kdy vás nadřízený bez pardonu vyrazí a ještě vám nevyplatí, na co máte právo. Navíc je velmi pravděpodobné, že v dřívější inkarnaci jste vy okradli či jinak ublížili duši toho zloděje, anebo šéfovi Bohdanovi. Takhle se vyrovnává dluh, takhle dochází k lekcím, které máte zakusit a ze kterých si máte energeticky odnést to své, co vás posouvá. Takže: ano, klidně se uklidňujte reakcemi o karmě, klidně na druhého adresně vykřikujte, však ono tě to dožene, ale dříve nebo později - možná až v důchodu - zjistíte, že se vše dělo z jiného důvodu, než jste se domnívali, že vůbec nezáleželo, komu se co vrátilo, zda došel někdo ke spravedlnosti (navíc vámi vnímanou jako spravedlnost), že bylo úplně jedno, kdo co zlého vám udělal, protože pokud jste pochopili ten princip zavčas, dokázali jste z daných zkušenosti těžit ještě za chodu v mladém těle a nebrzdit se chlácholivými potřebami na pomstu, protože o té to v tom žití vůbec není :-) Morgana
