ZRCADLENÍ. JAK S TÍM PRACOVAT.
Je to už pár dnů, co jsem tu opětovně sdílela článek o zrcadlení a padl tam dotaz: "no a co teď, když si tu vlastnost, kterou mi někdo odzrcadlí, připustím? Jak teď s tím pracovat?" Nevím, co by poradil studovaný psycholog či terapeut, ale já vám popíšu to, co fungovalo u mě (někdy ještě funguje, pokud mě přepadne naštěstí už jen tenká nitka nenávisti nad něčí neschopností nebo pomalostí :D ) Zaprvé je potřeba říct, že první krok "uvědomění" je ten nejsložitější. Mnoho lidí se totiž tváří, že jsou čistí jak lilium, všechno mají vyřešeno, uzdraveno a na kilometry se tlemí medovým úsměvem, který je ve výsledku ale slizký jak pruh po slimákovi. Uvědomit si a připustit si totiž, že to, co mi na druhém vadí, je moje téma, moje bolest, moje trauma, to už chce notnou dávku odvahy. Takže pokud jste do bodu jedna došli, okamžitě se poplácejte po rameni. Málokdo k tomuto bodu vůbec dorazí. Zadruhé je potřeba si uvědomit, že i když jste nějakou tu chybku u sebe našli, je potřeba neměnit své stanovisko s tím, že to je omyl, to se mě přece netýká, protože pak danou věc jen zasunete zpět do podvědomí, kde si dosud hověla a budete na ni nabalovat další a další jí podobné vlastnosti, až nakonec stejně vybouchne jak papiňák, anebo se projeví na zdravotních problémech po těle. Takže žádné zasouvání (krom sexuálního), stejně by vás to dohnalo. Bod tři: položím si otázku, proč mi daná vlastnost či situace nebo dokonce jen člověk samotný vadí? Jaké emoce ve mně vzbuzuje? Jak se při tom cítím? Je to nasranost, závist, zlost, nechuť, bolest, potřeba zvracet, sevření hrudi či srdce, výsměch...? Je potřeba si totiž danou věc pojmenovat a to co nejpřesněji. To vás pak velmi snadno přivede do bodu, ve kterém vám začnou nabíhat podobné situace, ve kterých jste se cítili podobně. Nejčastěji se tímto stylem dostanete do dětství či puberty, protože tam bylo zaseto nejvíce bolů, vybaví se vám konkrétní situace či hádky s rodiči, spolužáky, oživí se odmítnutí, týrání, slovní napadání či jiná forma šikany, tehdejší fyzický či mentální nedostatek na těle atd., které v sobě máte spojené právě s konkrétní emocí či emocemi, jež začnou pozvolnu vyplavávat na povrch a ve vás se opět oživí dávno zapomenuté (či spíše zatlačené právě do zmíněného podvědomí). Můžete být překvapeni, protože zjistíte, že jste na danou věc skutečně zapomněli, anebo budete šokováni emočním tokem výbuchů pláče, nasranosti, naštvání, zlosti, hněvu, zášti, které to všechno doprovodí. A v této fázi je dobré nechat dané emoce, aby vás opravdu vyrvaly ze židle a donutily reagovat, jak to v danou chvíli budete cítit. Jestli máte potřebu řvát, tak řvěte. Jestli máte chuť do něčeho kopat či něco rozbít, směle do toho. Pokud jen necháte v tichosti proudit slzy, prosím. Je jedno, co to přinese, ale je potřeba to nechat proběhnout, nechat to tělem i duší projít a rozvolnit tuto vnitřní rez, kterou ty emoce jak ocet rozmělní. Jakmile to skončí, opět se poplácejte po rameni. Máte to za sebou. Bohužel tohle je ale začátek toho procesu, protože takové čištění se bude při střetu se stejnou osobou či situací opětovně jako vlny valit zdola a vy znovu a znovu musíte tento krok vyplavování absolvovat a věřte mi, přijde to třeba 30x. Ano, čtete správně, tento proces je velmi zdlouhavý a čím hlubší zakopání v sobě, tím delší vykopávání na povrch. Rozhodně vás při tom kromě emocí i zaplaví spousta starých pocitů, které jste měli, když vás tehdy maminka před celou třídou shodila, když jste viděli první tatínkovu milenku, kterou objímal v parku, aniž by tušil, že ho vidíte, přijdou slzy při vzpomínce na to, jak jste měli nadváhu v třetí třídě, jak jste měli samé čtyřky na vysvědčení, jak vás odmítla vaše první láska, jaké bylo vaše zklamání ze sexu s Evženem... těch situací je plno. Můžete si vybavit i úplné "kraviny", třeba smrt morčete Edy nebo prvního klíšťáka na pionýrském táboře. Tím nechci tuto situaci zlehčovat, sami nejlépe víte, co vás stále trápí a jak to prožíváte. Do toho všeho je nutno ještě započítat, že každé čištění musí být zakončeno poděkováním. Poděkováním sobě, že jsem tento krok uskutečnila a zvládla, odpuštěním, že jsem se tehdy danou situací nechala ovlivnit či do ní zasáhnout a pak si udělejte něčím radost. Bez výčitek, bez uzardění. Nejtěžší pocity pravděpodobně zakusíte, pokud se vaše trauma týká vlastních rodičů, dětí a partnera/ů, ale jedině tak můžete přetrhnout karmu rodu, pouta k bývalým milencům, milenkám, manželům, manželkám či partnerům a partnerkám a zbavit svou duši tíhy, kterou nese celou tu dobu s vámi. Já dost často vedu hovory s kamarádkami či kamarády a během minuty či dvou v nich spustím takový kolotoč všemožného, že mě se slzami v očích posílají do prdele :D Nicméně tento proces se sebou můžete dělat sami, protože jedině člověk sám, když se má sobě podívat do očí, ví, kde to v něm žhne, bolí, či kde nerad cítí tnutí :-) Tož tak :D Mějte fajn zbytek soboty a další témata zase někdy příště. Morgana
