MILUJU TEN KOLOBĚH, TY JISTOTY, KTERÉ SE ROZPADAJÍ...
Ten životní koloběh mě strašně baví. Když dělám výklady, občas si dám pauzu, koukám z okna a zaposlouchávám se do odlišných zvuků, které mi venek nabízí. Támhle projede auto, projde soused ťukající berlou o chodník, zapláče miminko, proletí letadlo, zaslechnu hádku Oliny s Jardou, doběhne ke mně dětský smích a cákající voda v bazénu... Dneska mi hlavou letí ta osudová zaručenost, jistota, se kterou se střetávám dennodenně, kdy se vám vybaví vzpomínka na nějaký velmi silný, dominantní a jasně vizualizovaný monolog Magdy, která jede v modu kariéra a radost z cestování a o pět let později ji potkáte, obličej zrytý krátery, které jasně ukazují její vnitřní trápení, protože je sice bohatá, ale o tohle své vytoužené bohatství se nemá s kým podělit. Anebo si vzpomenete na asertivní názory Bohumila, který měl jasnou představu o svých budoucích dětech a jejich poslušnosti a teď ho potkáte, jen už to není ten dávný Bohumil, ale starostmi zničený muž, jehož ego zažilo pád. A takto bych mohla mluvit o všech těch princeznách, co si zakládaly na poslední módě a postavě top modelky, jejichž tváře nyní pláčou, protože jim ta vizáž nic nepřinesla, princ na oři nepřifrčel. Anebo ty mladé, pohledné tváře playboyů, jejichž jedinou zálibou bylo pivo, fotbal, gel na vlasech a každý týden nový klín, do kterého ještě nepronikli. Tu se vám vyjeví idylická rodinka, která se po létech cukru a třpytek rozpadla, támhle zase první hádky dříve krásného manželství, které přece nemohlo nic zlomit. Sportovec musí ve čtyřiceti přestat hrát tenis, páč má zničená záda, každoroční měsíční pobyt ve švýcarských horách zmizel jak pára nad hrncem, protože Izabela nemá ani vindru.... A slunce svítí, větřík vane, ptáci zpívají, zase mi tu zaplakalo to miminko, které rozhodně v budoucnu bude poslouchat své rodiče, páč oni si to tak vysnili a nic jiného si nepřipouští. Miluju ten koloběh, ty jistoty, které se rozpadají, ty vize, které se začnou zahalovat do mlžného pláště, tu vervu, se kterou lidé do všeho jdou, aby pak zjistili, že se rouhali... Nic, jdu dodělat objednávky, úsměv se mi vykouzlil na líci, jak je to krásně všechno načasované a poskládané. Hezký den vám všem! Lav a pís <3 Morgana
