LETOŠNÍ LÉTO
Letošní léto zdá se mi moc fajn. Není dusno, nejsou extrémní teploty, lidé se nepotí, nesmrdí, člověk není unavený ze Slunce, které dokáže být někdy tak spalující, že se pak přes noc ani nestačí zrehabilitovat a ráno už to začíná nanovo. Jako člověk, který miluje teploty do dvaceti stupňů, si doslova chrochtám. Taky mě baví ta sytost zeleně a barvy všude kolem, ta vůně ve vzduchu, kterou pravidelně pročišťuje kropení dešťových kapek, bzučení včelek a čmeláků na květech netřesků a levandulí, ta pohoda a ticho, které všude kolem je zejména když prší. Jsem spokojená s tím, jak to nyní funguje a jak se i Příroda navrací alespoň částečně tam, kde byla před tím, než se do ní začal srát člověk, největší mor pro Zemi a život na ní. A čistí se nejen Příroda, čistí se hlavně i lidské charaktery, které jsou pod silou dvou dvojek v letošním roce nuceny odhazovat masky a nechat promlouvat to, co skutečně nosí ve svém nitru. Proto tolik agrese, nasranosti, hněvu, zlosti, závisti, potřeby ničit, vytýkat, poukazovat, pomlouvat. Očistné procesy mají stejný koloběh jako Příroda či život samotný. Na počátku je vždy plno energie a nápadů, uprostřed realizace a na konci výsledek se zkušenostmi, které nás utvářejí. A tak to jde stále dokola a po několika obězích jsme nabaleni vším možným a snažíme se vytřiďovat, co nám neslouží, co je potřeba kvůli reputaci skrýt, co je dobré z toho či onoho důvodu zdůraznit. A pak může přijít náraz, protože pokud to, co skrýváme, předčí to, co je pravé v nás, začne to pozvolna tlačit a nutit vynaložit víc síly na to, aby dané nevyplavalo na povrch a drželo stále pod pokličkou. A pak přijde dvacátý rok a bum, ten hnus držený uvnitř si najde cestu ven a lidé se nestačí divit, co všechno to přináší. Všímám si toho i na duchovních stránkách. Vy víte, že já moc nefandím duc hovnu, páč se většinou na těchto stránkách setkáte s lidmi, kteří nejsou upřímní, skrývají se za úsměvy a srdíčka, všude rozhazují třpytky a namotávají duhovou cukrovou vatu, vítají vás jednorožci a víly všech formátů a ražení a tohle mi není nijak blízké. A právě nyní se děje to, že mezi tím cukrkandlem, marcipánem a vanilkou občas vyplave kousek hnoje, prosáknou splašky a vy nadzvednete obočí, protože vám to k předchozímu ražení stránky nesedí. I mezi kartářkami pociťuju nyní větší potřebu hanit, špinit, hádat se či jinak očerňovat. Jsou mezi nimi i zadlužené osoby, které druhé požádají o výklad a pak nezaplatí, najdete tam i takové, které jednou pějí chválu na kartářku Vladěnu a vzápětí na ni jinde kydají to nejhorší, co je vůbec možné. Bývaly doby, kdy jsem tohle taky zažívala: byly ženy, klientky, které mi do mailu psaly líbezná slova a psaní, málem se přetrhly, abych jim poradila ohledně vztahu, rodiny či entit, já to v některých případech udělala a o pár měsíců později už dštily síru a plivaly. A jak to tak bývá, po dalších pár měsících opět v emailu cink cink a už zase líbivé psaní stylem úžasnámorganovyjedinámimůžetepomoci. Je mi v tom ale dobře, ráda to pozoruju, jak se vše mění, rozvrací, padá a jinak zaniká, aby pak mohl přijít ten vesmírný třesk rukama a všechno se zase jak mávnutím kouzelného proutku postavilo na správná místa, do správné pozice a správného systému. Proto vám přeju, abyste tyto třesky brali jakou úžasnou součást té hry, která se na časové ose měla srazit s rokem 2020, abyste si nezoufali, pokud se vám rozpadl vztah, partner(ka) se projevil(a) v nehezkých tónech, ztratili jste práci, přišli o peníze, neklapla vám konkrétní smlouva či plán, neuzdravili jste to, co jste měli, protože nejen že funguje karma člověka a rodu, ale i karma země a kontinentu a tento mišmaš právě zažíváme proto, protože každý kopanec do prdele nejdříve bolí, ale pak nám umožní let do správných míst. Tak si jej užijte na maximum :-) Lav, pís, z ničeho se neposrat a hlavně rilex, neasi ;-) Morgana
