ŽIVOTNÍ LEKCE
Fejsbuk mi zase změnil vizáž, takže je to přehledný jak psí koule, fakt. Někdy si říkám, proč mají lidé potřebu invencí, když jsou většinou horší než verze předchozí. Všichni se snaží druhým zejména klientům všechno usnadnit, ale už je moc nezajímá zpětná vazba, která by je většinou poslala do prdele :D No nic, jak říká synek, popojedem. Dneska jsem si říkala, že napíšu něco málo k životním lekcím, kterými si procházíme. Střetávám se u výkladů totiž s tím, že se klient snaží mermomocí najít řešení, cestu, způsob, jak např. obejít či pročistit rodovou karmu, jak začít přitahovat jiné partner(k)y než doposud, jak se zbavit zdravotních komplikací a nedokáže přijmout fakt, že v této inkarnaci se to vůbec nemusí podařit. Jinými slovy: ne každému je dáno, aby zbohatl či měl takové finanční prostředky, které mu dovolí téměř nemožné. Ne každému je dáno mít rodinu a zdravé děti. Ne každému je umožněno setkat se s partnerem či partnerkou, který bude takovou tou nádherně vyleštěnou třešní na šlehačkovém dortíku. Mno ale co s tím? Lidé neumí přijímat a vidět přínos ve věcech, které se jim nelíbí, které jim nevoní. Asi se shodneme na tom, že ty nejhorší lekce, ty největší facky, které vám kdy přistály na líci, ty nej šoky, nad kterými vám padla sanice, byly právě tím nejcennějším, co jste mohli dostat. A i když jste v danou chvíli přes slzy neviděli, i když jste vztekem bušili pěstí v noci do polštáře, i když jste pocítili tu nejhorší možnou úzkost, strach, obavu či procítili infarktové stavy, při zpětném pohledu uznáte zřejmě všichni, že jste za ony ťafky vděční. Takže: proč nepřijmout i fakt, že to, že zrovna nemáte dvakrát grošů na rozdávání, nemáte vysněnou figuru, nemáte se ke komu večer schoulit pod křídlo, nemáte tu krásnou dřevostavbu, po které už deset let toužíte, nemáte dítko, kterého byste zahrnuli veškerou láskou a péčí...? Mnohdy si myslíme, že sousedova tráva je zelenější, Marcelina prsa kypřejší, Dominikův post úžasnější, ale vůbec nám nedochází, že zrovna soused, Marcela a Dominik si mohli v minulých inkarnacích projít horšími sračkami než my a že si tím pádem už dané v tomto žití zasloužili, anebo - což je velmi častý scénář - jsou zaplaceny mnohem zásadnějším způsobem, který si ani nechceme připustit. To samé u nás kartářek: každý káže, jak to máme dělat, nejlépe zadarmo, že jo, ale nikomu nedochází, že náš Dar je vlastně dárkem za práci na sobě samých v předchozích životech. Život je nádherný v tom, že přesně ví, co nám seslat, s kým nám zkřížit cestu, co nám vzít, kde nám ubrat, kde nám naopak přidat, co nám nenechat ani za nic okusit, kde zvednout tu pomyslnou závoru pro naše proplutí a kterou cestu zase naopak zatarasit betonovými kvádry omotanými ostnatým drátem. Vím ze své praxe, že nikdy nikomu osud neublížil, vždy ho posílil a i když se zprvu zdálo, že dotyčného daná lekce už skutečně položí, tak opak byl pravdou. Věřte proto, že je důvod pro to, že jste zrovna tam, kde jste. Že děláte práci, kterou děláte, anebo zrovna dřímete na pracovním úřadě. Že si procházíte vztahově emocemi, jež právě zažíváte a to v dobrém i zlém. Že je důvod, proč nemáte dítě, zatímco Šárka už jich od osmnácti má sedm. Pochopíte, proč se vám stále nedaří protrhnout tu blánu v cestě na post ředitele marketingového oddělení, stejně jako pořídit si auto, kterým byste si konečně už sami dojeli do Chorvatska. Všechno má svůj důvod, i když jeho výsledek vidíme až po letech. Je to jen naše ego, které nás nutí pídit se, porozumět, pochopit a přijmout. Kdybychom věřili síle Vyšší moci a danému scénáři, přijímali bychom vše s lehkostí a vědomím, že přesně tohle jsou ty střípky, které později vytvoří tu ojedinělou mozaiku, kterou dokážeme poskládat jen my sami. Krásný večer, přátelé <3 Morgana
