VÝČITKY

Takže pokus číslo dvě dnešního dne a téma výčitek. Snad se fb umoudřil, páč potřetí to zpracovávat nebudu. Tak ráda vás zase nemám :D Ráno jsem přemýšlela, co o tomto tématu napsat a došla jsem k závěru, že asi nikomu nic nevyčítám, páč pro mě bylo dosti těžké přijít na to, proč lidé vyčítají. A došla jsem k těmto postřehům: myslím si, že vyčítá člověk, který je vnitřně duševně nevyzrálý a který se snaží zbavit odpovědnosti za stav či situace, jež se mu udály. Nechce jim čelit, nechce si připustit vlastní chybu či zavinění, nechce vidět, co má před očima a hledat východiska či řešení, utíká pryč z dané reality. Já osobně jsem ve vztazích zažila hodně mužů, kteří vyčítali a při zpětném pohledu vím, že byli nevyzrálí, za což se na ně nemůžu zlobit. Osobně mám postoj k životu a situacím takový, že vše je předem dáno, všechno, co se má stát, se stane, protože je to domluveno a nemá smysl tedy házet vinu či vyčítat druhým, co mi udělali, když se moje duše s těmi jejich na onom domluvila před inkarnací. Obávám se ale, že ne dost lidí tohle stále chápe a proto se umí (bohužel pro ně samé) do výčitkového boje druhého lehce vmanipulovat a pak tím jenom trpí. Lidé, kteří vyčítají, nejsou totiž jenom slabí a nevyzrálí, nejsou to jen jedinci, kteří potřebují svalit vinu na druhého, protože se jim nechce pracovat na sobě samých, ale jsou to i velmi dobří manipulátoři, kteří vás dostanou tam, kde vás potřebují mít: do konkrétních emočních pochodů, stavů a smutků či úzkostných depresí. Výčitky jsou totiž to první, co takového jedince napadne: honem rychle se chytá stébla jako tonoucí a zkouší to, co běžně má ozkoušeno, že na druhé platí. Vždyť za zkoušku nic nedáte, třeba se ten druhý chytne, žeo. A pak už to jenom jede, však to znáte: "kdybys tam nezůstala déle, nemuseli bychom to řešit. Takhle máš přesně to, cos chtěla!", "Kdyby ses mi nehrabal v mobilu, nemubsel bys teď řešit, že si s někým píšu!", "Kdybyste mi vyplatil to, co jste mi slíbil, nemuseli jsme náš spor řešit soudně!" atd. Sami si umíte k podobným příkladům dodat další z vlastní zkušenosti a klidně se o ně podělte v komentech. Já výčitkáře moc nemusím a většinou, když spustí svou lavinu poukazování, vytahování minulých věcí a událostí, které je ranily, odcházím. Bez pardonu. Už dávno jsem se naučila opouštět situace a lidi, kteří mi ničím nejsou přínosní nebo když cítím, že debata nikam nevede, zabředne do dětinského dohadování se o kyblíček na pískovišti, kdy někdo přehazuje dávno vyříkané věci a má potřebu se v nich opětovně šťourat jak v tisíckrát odkryté ráně. Vlastně moc dobře nechápu, co z toho někdo má, když předhazuje staré křivdy, zrady, bolesti. Minulost je minulost, tu nezměníme a ani ona nemá nic nového, co by nám řekla. Každý se v dané situaci a době chováme tak, jak jsme v dané době a situaci byli nastaveni a vše se odvíjí od vyzrálosti duše. Nelze uspěchat nic, co má dozrát mnohem později. Takže pokud vám někdo něco začne vyčítat, pozastavte se pouze nad tím, do jaké míry jste skutečně vinni za něco, co je vám vyčítáno a pokud jste součástí toho kolotoče, tak proč jste si už danou věc dávno nevyříkali a vyříkejte si ji. Pokud se tak ale v minulosti už stalo, věc je uzavřená či dokonce s ní nemáte co do činění, opusťte energii útočníka, protože je velmi pravděpodobné, že on svou chybu stejně neuzná, snaží se vás vmanipulovat do něčeho, z čeho byste ve výsledku odešli jak zbití mokrým hadrem a je velmi pravděpodobné, že se k danému opětovně při slabší chvilce s dotyčným či dotyčnou dostanete znovu. Nezodpovědní jedinci se totiž mění velmi pomalu a ti nevyzrálí ještě pomaleji. A vaším úkolem není na ně čekat a nořit se do bláta a sraček, které nejsou vaše. Ze svých temnot se musí každý jeden z nás dostat sám :) Morgana
PS: text je úpe jinej než ráno :D :D :D