DRUZÍ "NEJLÉPE VĚDÍ" , CO JSTE MĚLI ZA ZÁMĚR
Taky jste si všimli, jak se vás druzí snaží přesvědčit, že to, co jste udělali, je rozhodně jinak, než jak jste to mysleli? :D Že druzí "nejlépe vědí", co jste měli za záměr, proč jste si vzali na sebe to a ne tamto, proč jste šli vlevo a ne vpravo, proč jste řekli či napsali to a ne něco jiného? Je zajímavé na té lidské psychice, jak ihned sklouzne do velmi rychlého závěru. Tohle vyznělo tak, že chceš... To vypadalo tak, že se ti nelíbí, že... Tos řekl proto, protožes nechtěl... Znáte to, že? Dennodenně to zažijete minimálně jednou z úst svých přátel, partnera či partnerky, rodiče, kolegy z práce nebo jen tak zaslechnete v hovoru na autobusové zastávce či ve frontě na kávu s sebou. Já to tady často o sobě taky čtu a dneska přemýšlím, kde se to v lidech bere. Taková ta automatická a nezlomná představa, že toho druhého prostě vymákli, odhalili, že ihned prokoukli, co má za lubem. Když mi klient napíše, že ho nebaví věčné dotazy a závěry partnerky či žárlivého manžela, ptají se, co s tím. A já jim na to vždy píšu to samé: s tím nic neuděláte, pokud samotný člověk žije v domněnkách, že tohle je takto a jinudy nevidí, není ve vašich silách to změnit. On musí chtít sundat klapky, zkoumat, bavit se, vést dialog a zbavit se monologu tvrzení "takto to je a basta". Dříve jsem taky vysvětlovala, mnohdy opakovaně to samé, snažila se vést diskuzi, aby ten druhý pochopil mé stanovisko, mé rozhodnutí, proč jsem udělala to či ono a nešla jinudy. Včera video, které mi zaslala jedna duše do mailu, a hned hukot jak v úle, do kterého kopnete kanadou :D Je jedno, co bych k němu napsala, protože si každý udělá svůj závěr sám a bude do něj zahryznutej svou sanicí jak pitbul v kančí noze, sliny skáčou všemi směry, ale on nepustí a nepustí. Dávno tomu, co jsem pochopila, že Morganu znají nejlépe ti tišší koumáci, co tu jsou a nedávají o sobě vědět. Mám tu skvadru psychologů, pak taky uvědomělých, slušně vychovaných a poslušných, taktéž jsem tu narazila na všeuměly a všeználky ohledně vedení stránky (pochopitelně bez vlastní :D), našla by se tu spousta charakterů. Dříve jsem více četla vaše reakce, nicméně cca před dvěma lety mi přítel řekl: nečti to, je jedno, co napíšeš, budeš vždy nakonec za piču ty. A já se tím řídím. co chci, to si přečtu, co chci, okomentuju a pak se jen s úsměvem a někdy údivem dívám, co všechno ve mně čtenáři "objeví". A vím, že všechno je to dáno jimi. Tys tohle udělala? Tys tohle řekla? Tys tohle napsala? Fajn, bylo to proto, žes cítila tohle a tamto, žes měla zlost, žes něco posrala bla bla bla, protože já sám/sama bych v této situaci takto jednal/a. Není totiž možné, abyste rozpoznali černou bez dřívějšího poznání, že tohle je černá a ne fialová. Není možné rozpoznat smutek, pokud jste dříve s ním neměli co do činění. A tyto poznatky ve vás zanechaly určité postoje, emoce, vjemy a reakce, jež automaticky přicházejí jako krok dva po tom prvém, na který momentálně poukazujete u někoho druhého. On fejsbuk je vůbec super prostředí pro studenty psychologie, já osobně bych si za téma své diplomové práce vzala něco jako typické charaktery na sociálních sítích a nestačilo bych psát, jak se dají krásně zaškatulkovat. Takže děkuji vám za vaše postřehy, děkuji vám za feedback, který mi dáváte, ale spíš než o mé osobě je o vás. Já už k tématu magie, bylin, karet, andělů, Vesmíru, minerálů atd. napsala tolik, že se moje stránka stala spíše blogem o postřezích, jež mám při styku s lidmi, abych neustále nepsala o tom samém, protože ono toho už moc ke psaní nezbývá. Proto není možné psát jen o těchto tématech, neboť po pár letech byste už znali vše nazpaměť. Takže se smiřte s tím, že tu občas bude i něco, co nečekáte, co vám nebude vonět, co vámi otřese, co vás rozesměje, nad čím bude rozum stát, třeba i obden reklama na lubrikační gel s banánovou vůní nebo montérky, které Gražina šije po večerech, aby utáhla garsoniéru, protože to je moje úloha tady. A pokud nejste majiteli žádné stránky a podobné rady a stoprocentní psychoanalýzy slýcháte doma či v práci, pak vám poradím to samé, co tehdy poradil přítel mně: nechte každého, ať si zareaguje, jak potřebuje. Podle sebe soudím tebe, hluboká pravda. Není o vás, je o něm. On by to tak v situaci, kterou vy řešíte, udělal. On by se tak zachoval, on by tohle řekl. Jeho černá je ovšem jiná černá než ta vaše, stejně jako jeho pocit smutku se nebude shodovat s tím vaším. Mějte to na paměti kdykoliv na vaší adresu někdo vynese nějaký soud či moudro. A tím spíš, pokud tahle jejich zaručená pravda bude onou osobou tak často opakovaná, že se stane až tradicí :-) Morgana
PS: ve vzduchu cítím příval dalších psychoanalýz své osoby :-) Těším se ;)
