CO O VÁS VYPOVÍDÁ PARTNEROVO/PARTNERČINO CHOVÁNÍ?
"Když on mi pořád píše, když jsem na kávě s kámoškama a kontroluje, jestli tam s nimi skutečně jsem." Ano, to je projev nejistoty, neznalost své vlastní hodnoty a absence sebelásky a já se ptám: ty sama jsi v čem nejistá, neznáš svou hodnotu a nemáš lásku vůči sobě samé? Protože on by se takto nechoval, nepřitáhla by sis ho, pokud bys ty sama byla sama sebou jistá, znala svou hodnotu a měla se ráda. "On pořád pije a pak neví, co dělá. Mlátí mě, mlátí děti, pořád řve, je vulgární, kolikrát už paní Kropáčková nad náma poslala pro policii." Fajn, tohle je jeho bolest, jeho slabost, jeho útěk z reality, kterou opouští skrze alkohol a agresivitu, nicméně otázkou zůstává, proč jsi stále s ním? V čem ty sama si neumíš nastavit meze, co ty sama nechceš v realitě vidět a tak radši přivíráš oči? Proč radši vyjmenuješ 20 důvodů, proč nejde od něj odejít, než bys našla jeden jediný, proč jej opustit, sbalit děti, kufr a rychlovarnou konvici a vyrazit pryč? "Ona je děsná stíhačka. Zajdu s Petrem do baru na hodinku, dvě a do pěti minut slyším dupnutí na brzdy, prásknutí dveří její audiny už rozráží nohou dveře baru jak v béčkové westernovce." No super, tak si polož otázku, proč tě tak hlídá? Co pořád kontroluješ ty sám, že ona cítí potřebu taky kontrolovat? V čem si jsi v daném vztahu tak nejistý, že i ona onu nejistotu z tebe cítí a podle toho se chová? … Jestliže já mám kolem sebe samé nabubřence, je to dáno tím, že svou nabubřelostí jsem je přitáhla jako bonbon vosu a teď je jen otázkou, čeho si u sebe začneme navzájem všímat, co nás začne vytáčet do vrtule, na co začneme poukazovat, protože přesně to budou ta citlivá místa, která si nechceme připustit uvnitř sebe samých a zpracovat je. Spousta lidí vidí snadno chyby na druhých a nepřipouštějí si, že ty samé třeba ale jen v menší úpravě mají v sobě. Taky spousta jedinců čeká, že změnit by se měl ten druhý, on je ten, co dělá věci blbě, ale ono to tak doopravdy není. Faktem zůstává, že tu změnu musíte udělat vy. A mnohdy je tou změnou jen samotné uvědomění si: tohle už nechci, takto to dál nejde, v tomto nebudu vychovávat vlastní děti... a odchod. Mnohdy ve výkladech vidím vztahové propletence, které vypadají na rozpad a ono se to obrátí do roka či dvou do pravého opaku. Anebo naopak vidím všechno v růžové vatě, nikdo by nečekal pád na držku a přesto za pár měsíců přijde. A je to jenom proto, že se vždy přitáhnou ti dva, tři, čtyři lidé, kteří si mezi sebou mají něco vyříkat, vyfackovat se, nakopat si prdel, padnout hubou na prašné cestě, ale pak zase vstát, narovnat kabát, oprášit kolena a uvědomit si, co tím pádem přišlo, co zjistili (hlavně) o sobě a tom druhém a rozhlédnout se kolem, zdali nenajdou jinou cestu, kterou by se mohli vydat. Nicméně při tom svém rozhodování a popasování se s okolnostmi a zjištěními nezapomeňte na jeden zásadní fakt: tu stejnou svobodu v rozhodování má i ten druhý, protistrana, se kterou něco zrovna řešíte. Takže pokud vy chcete mít volnost, musíte ji dopřát i protistraně. Když vy chcete jít bez vypisování stíhacích smsek na sklenku s kámoškou, to samé musíte poskytnout protistraně. Když vy hlásáte, že každý má právo na odchod ze vztahu, který ho nenaplňuje, pak nesmíte bránit odchodu svému partnerovi či partnerce, když se tak rozhodne. Každý má svou cestu, na které používá jen ty nástroje, jež mu byly dány do brašny před inkarnací. Každý cítí, vnímá a smýšlí jinak, každý má jiný cíl, kterého chce dosáhnout. Každého taky zraňuje něco jiného, každého oblažuje něco jiného, každý vidí hodnotu v něčem odlišném od toho, v čem tu hodnotu spatřujeme my. Takže než začnete hlásat a křičet do světa, jak jste úžasně prozřelí, jak jste svobodní, máte se rádi, než začnete sdílet citáty o tom, že víte, kým jste a nenecháte sebou cloumat, ujistěte se, že to skutečně žijete. Protože někdy mám dojem, že naše zem je plná osvícených lidí bez problémů a témat ke zpracování, přitom můj email se denně otřásá v základech :) Morgana
