TĚLO VS. DUŠE
Velmi často čtu v lidských příbězích, jak soused někoho psychopaticky deptá, jaký je manžel slaboch, který nedokáže zvládat ani základní životní situace, jaká je manželka mrcha, přítelkyně neví, co vlastně chce a stále se navrací ke svému ex, čímž vám ubližuje, jak jste smutní z toho, že se už pět let nebavíte s vlastní dcerou, protože je zblblá manipulujícím manželem atd. Těch příběhů čtu denně mraky a cítím z nich velké trápení, zoufalství, bolest, depresi a mnohdy i potřebu ukončit to všechno tady, zbavit se reality, které už někdy nedokážete čelit. Já se snažím v takových případech napsat alespoň jednu větu útěchy či vysvětlení, že není potřeba se ponořovat do splínů a plačtivých stavů, a protože se to stále opakuje, tak to napíšu a vysvětlím vám všem, co tu jste. Takže je nutné si uvědomit to, co si ještě dost z vás uvědomit nedokáže či nechce a tím je fakt, že musíte odlišovat fyzično od duše. Vy jste duší, která vlastní tělo. To tělo jí bylo do jisté míry upraveno podle potřeb, které v dané inkarnaci bude mít, protože vše je předem napsáno do scénáře, podle kterého se pak duše na Zemi řídí. Je to jak mapa s hlavními body a cílem, ke kterému ona duše míří. Duše je vlastně taková energie, na které je nabaleno vše, čím si dříve v minulých životech prošla, a dle toho je různobarevná, má různou vůni, vibraci, má za sebou jiný počet inkarnací, jiný počet zkušeností. Proto každou duši my empatici navnímáváme jinak, v podstatě nenajdete dvě duše stejné vibrační hodnoty. Duše nezná parametry pozemského žití. Duše nezná fyzický věk, nezná nemoci, nezná vzdělání, nezná kariérní postavení, nezná pohlaví (do jisté míry), ona je prostě shlukem, který vysílá tělesné schránce impulsy, díky nimž se toto fyzické tělo řídí (tedy pokud se umí naladit na svou intuici, skrze kterou duše k člověku promlouvá). Když si postavíte vedle sebe 80ti letou stařenku s artritidou, vráskami hlubokými jak brázdy na poli a jemným, přesto moudrým úsměvem a pak třeba dvanáctiletého blonďatého kluka, hajzlíka, který dělá trápení nejen svým rodičům, ale i učitelům, pak ve sféře duchovna není mezi nimi rozdíl. Fyzicky mohu tyto dva lidi porovnat třeba tak, že ke stařence cítím úctu, která se dá se říct běžně cítí ke starým lidem, budu mít tendenci tu vetchou paní podržet nebo ji pomoct s nákupní taškou nebo posečením trávy za její chaloupkou a tomu klukovi mohu mít potřebu jednu vlepit nebo mu vynadat za to, že se chová jak největší grázl, budu mu tykat, páč je mladší (těch důvodů může být víc) a nebudu k němu zkrátka cítít nic podobného jako k té stařence. Takto ale vnímáte dva lidi ve fyzické rovině. Na bázi dvou duší jsou to stále jen duše, které si sem přišly splnit své úkoly a pokud porovnám počet inkarnací, tak ten klučík jich za sebou může mít klidně dvakrát víc než ona stará žena. Chápeme? Proto pokud porovnávám ve fyzické rovině, pak porovnávám věk, vzhled, vzdělání, řeším nevěru, trápím se smrtí či odchodem blízkého, pomlouvám, soudím, ukazuju, nenávidím něčí chování, mám tendenci poukazovat na něčí nevkus, myslím v časové ose, plním úkoly a očekávání, řídím se společenskými konvencemi či pravidly, jedu v systému úřady-banky-obchody, soutěžím, získávám, porovnávám to své s tím, co má soused, hádám se, dokazuju, ukazuju, vyčítám..... bla bla bla. V rovině duší tohle neexistuje. Já nebudu řešit, že je někdo zloděj, že je někdo nevěrný, že mě někdo nesnáší a pomlouvá, že někdo má potřebu ukazovat na svých hadrech a módních doplňcích, že má prachy nebo že ví, s kým píchat, že je někdo závislý na alkoholu, že je Miluška blbá a neustále věří svému ulhanému partnerovi, že někdo dělá to či tamto... protože tohle jsou jejich úkoly, které ony duše plní tak, jak si myslí v danou chvíli, že je mají plnit, chovají se u toho tak, jak potřebují či cítí a poté reagují na důsledky či následky těchto svých činů. A to se opakuje tak dlouho, dokud nepochopí, proč sem přišly, co se měly naučit, co měly zpracovat. Proto ani v karmických výkladech klientům nepíšu, co se bude dít, protože by to byl naprosto nepřípustný a neetický vstup do jejich toku úkol a učení se. A stejně tak proto nemá smysl trápit se tím, proč vás manžel podvádí se svou asistentkou Liběnou, proč je Franta nemehlo na ruce, proč vás soused Břéťa pravidelně ničí svou cirkulárkou v šest hodin o sobotním ránu, proč někdo krade, někdo žije na úkor druhého, jiný je bohatý a užívá si života bez svazování se okolnostmi a daným režimem a jiný se utápí ve svém depresivním bahnu, protože stále čeká, že ho z něj někdo druhý vytáhne...S vámi to nemá nic společného, stejně jako nemá smysl řešit, že vás vlastní dítě zavrhlo nebo rodič odhodil do baby boxu. Bylo a je to součástí vyššího záměru a pokud vy se tím trápíte, pak se trápí fyzično, duše jen přijímá, reaguje, roste a posouvá se kupředu k cíli na mapě, kterou jsem zmínila výše :-) Jak prosté, což? :D Krásný den, já se jdu zahryznout do dřevěného jablka a plstěného žampionu, které mi tu synek mezitím připravil na své kuchyňkové talířky :-) Ááááá, ještě přibyl hadrový česnek a dřevěná hruška. Morgana
