ROUŠKOVÁNÍ
Už pár dnů přemýšlím nad tématem, které bych ráda vložila do slov a až Jaroslav Dušek mě k tomu nakopl a téma plic je na světě :D Ano, vážení, dneska vám zkusím napsat něco k tomu, proč od začátku lehce ignoruju rouškování a už od začátku paniky kolem koroňa poukazuju na to, že větší dopady na lidi bude mít ta psychická nepohoda, kterou většina lidí nyní prožívá než samotný vir, který nedělá nic jiného než spousta dalších (mnohdy mnohem závažnějších) nemocí, a to, že zabíjí. Ono se postupně plní to, co jsem psala v půlce března, kdy jsem tu sdílela svou obavu nad tím, jak lidé všechny restrikce, strachy a paniku z médií pojmou, protože už tehdy mi bylo jasné, jak je lidská psychika křehká a jak drastický dopad může strach mít. Koneckonců dennodenně to vnímám v objednávkách a cítím z lidí, se kterými vedu dialogy na různá témata a ten strach má takovou zvláštní pachuť až tíži, která se jen tak nevytratí. Víte ony ty roušky hrají pro klid v duši jistou roli. Poslušní lidé je nosí, protože to prostě někdo nařídil, lékaři je nosí, protože je prostě nosí ze zvyku, z praxe, ze zkušenosti, které mají s ostatními nemocemi, provokatéři je nenosí, protože prostě provokují a chtějí vyvolávat v druhých panickou hrůzu, že budou nakaženi.... těch skupin je mnohem víc... a pak jsou tu lidé jako já, kteří prostě neumí nechat mávat svou svobodou a vnucovat si něco, co prostě nemůže existovat, pokud to dříve nezakořenilo v hlavě. Stejně jako pan Dušek, tak i já v březnu jsem psala, že pokud někdo chce žít ve strachu, že se mu něco stane, pokud chce sledovat média a být denně masírován, pokud chce panikařit a mít tendence pročítat vše do detailu a nepoužívat při tom selský rozum, nechť tak činí. Já ovšem to rouškování beru i jako velký zásah do svobody a žití jako takového, protože vkládání bloků do cesty vzduchu, který dýchám, je jedna z největších blbostí, které se na svém těle chci dopouštět. Dýcháním se totiž očišťujete. Vy víte z mých textů, že se dá dýcháním i očišťovat a to vědomým nasáváním vzduchu do sebe, čímž se na něj nabalují emoce, křivdy, špatné nálady, nemoci... zkrátka cokoliv, co chcete a tyto se pak výdechem dostávají z mysli a těla ven. Není divu, že jsou všude na webu různá dechová cvičení a správné dýchání je i součástí platné meditace. Dýcháním se nejen očišťuji, ale i propojuji s okolním světem, se kterým tak hraju energetickou hru stejně jako třeba při sexu s partnerem, proto je tak důležité přemýšlet nad tím, s kým to své lože-tělo-duši sdílím. Vzduch mi dává život, energii, čistí mě, zbavuje negativních vibrací, dodává mi sílu k chodu. A teď mi někdo nařídí nasadit si kus plachty přes pusu. Co se stane? Přetne tok kyslíku, který mě čistí, dodává energii, život, zbavuje mě negativních vibrací a dodává sílu k chodu. Nejenom že mi někdo tam nahoře nařídí, což k smrti nesnáším, co mám dělat, jak se chovat, co nosit, zda komunikovat či nekomunikovat s druhými, on mi i vezme tu základní funkci, díky níž mohu existovat. Takže co nám tato doba dá? No krom bonzáctví (taktéž jsem na něj varovala), psychických nemocí (i na ně jsem upozorňovala), strachu a neustálého pozorování okolí (taktéž mou osobou bylo dávno zmíněno) nám na čas přetne toto napojení s okolím, s tím, co nás obklopuje, posiluje, dává elán a chod. Někdo nás jak vrah polštářem přidusí, zmáčkne nám tu dýchací trubici, omotá nám krk lanem a zahákne na strom, díky čemuž se potupně dusíme jak dítě pod nadvládou tyranizujícího rodiče, jenž mu svým přístupem do dospělosti vytvoří pěkný základ pro astma (přidušení, nemohoucnost promluvit, vyříkat si věci, nadechnout se, umlčování, hrození prstem "už zase zbytečně mluvíš", tyranie, copak nám tím asi Anďa chce do budoucna zajistit? ;-)) Blbě se nám dýchá, vdechujeme dávno vydechnuté, dusíme se a vůbec nás neuklidňují vědecké zprávy o tom, že naopak tímto přidušením posilujeme tvorbu krvinek či čeho všeho, protože nám prostě parta Patů a Matů řekla, takto to prostě bude, jinak zemřeš nebo ovlivníš smrt těch, se kterými přijdeš do kontaktu. Jak nemocný s leprou, syflem či svrabem. Plíce nedostávají svůj přísun života, přiskřípli jsme jim zdroj. Odpojíme se od Přírody, od prazákladu všeho, oddálíme se od Matky díky partě "porodníků", kteří prostě nutně potřebovali dítě uvítat administrativně v systému. Dítě křičí, matka pláče, systém se raduje. Co tímto chce zase ta Morgana říct? Prosím, myslete. Vnímejte své tělo, duši, která k vám promlouvá skrze intuici, plíce, které potřebují nádech i výdech, ostatní orgány, na kterých se jejich přidušení taktéž podepíše, energetický tok v čakrách, který se tím naruší, protože ono to bude mít svůj důsledek. Neposlouchejte furt jak žáčci v lavicích paní učitelku Koudelkovou jenom proto, že je učitelka. Pokud srdce velí "jdi vlevo", neodbočujte doprava jen proto, že je tak někým nařízeno. Zvonec sejměte z krku a zavěste třeba na verandu místo zvonkohry. Ve volné přírodě se vykašlete na to plátno omotané kolem huby a stejně tak se na to vyprdněte, když jdete v ulici, kde není ani noha. Nenasazujte si proboha ty hrůzy, když jedete na kole, běžíte nebo si na zahradě hrajete s dětmi, anebo jdete jen vynést odpadky do popelnice. Akorát jim ukazujete, jak je poslušnost důležitá. Nebojte se neustále za své postoje a hlavně mějte v hlavě, že pokud vím, že neonemocním, tak prostě neonemocním. A pokud si tohle neumíte před sebou obhájit, pak raději seďte doma, ať neudáváte tón a rytmus těm, kdo vás potkají a uvidí. Nákup jednou týdně bohatě stačí. Nechte plíce volně dýchat, nechte rozpínat břicho, hruď i oblast klíčních kostí a nežite se hnojem. Jinak natrvalo narušíte tu prapodstatu: spojení s Přírodou, jejími toky, etapami, jejím řádem. Morgana
