KDO NEMÁ ZÍSKAT, NEZÍSKÁ
K tomu předchozímu příspěvku dodám jen tolik: dennodenně vidím ve výkladech lpění na věcech, lidech, situacích a jsou to stále stejní lidé. Oni totiž vyzařují takovou zvláštní energii, kterou já vnímám třeba jako utahanou žvýkačku na spodku boty, která ne a ne zmizet. Je to takový pocit tíže a lepkavosti, kterou z těchto jedinců cítím, že ani nemusím číst jejich otázky k výkladu a vím, co přijde. Většina lidí žije například v iluzi, že každý potká tu krásnou, upřímnou a mnohaletou lásku, která ho naplní něčím, co dosud nepoznal. Tady jsou už jasně znát dvě věci: tento jedinec hledá štěstí zvenčí, nikoliv uvnitř sebe sama a zadruhé nedokáže přijmout fakt, že prostě nepatří mezi ty šťastlivce, kterým se třeba v té lásce zadaří. A pak si umane tento osud zvrátit a ptá se, jaké má možnosti, jak tomu předejít, aby nezůstal sám, aby našel tu pravou či našla toho pravého, aby se zadařilo třeba počít dítě, postavit dům na vysněném pozemku, zbavit se rakoviny, najít podnikatelský záměr, který přinese peníze i úspěch... jenže: ono se to má tak, že některým lidem se prostě nemá zadařit. Nemají poznat, zažít radost a lásku, úspěch a finanční dostatek, zdraví a krásu... Chápete? A čím víc se snaží to změnit, tím spíš dostávají víc toho, co nechtějí. Je to jak smítko, které neustále setřásáte z kabátu a on foukne vítr a smítko máte na klopě znovu. A pak znovu a k tomu přibude další. A vy stále odpinkáváte ten kousek čehosi a on se furt navrací a přináší nové smetí. A není to teď o tom, že bych vám chtěla brát iluze či naději na zázrak. Proto nemám taky ráda ty slibotechny, co stále píší, že stačí věřit a ono se dostaví. Nedostaví. Kdo nemá dostat, nedostane. Kdo nemá získat, nezíská. Je potřeba naučit se přijmout to, co máte a hrát s kartami, které vám byly rozdány. Ne se vztekat jako spratek, že takto to nechcete a urputně si stůj co stůj (většinou velmi často i přes svou vlastní důstojnost) jít za svým, které stejně nepřijde. Ano, je lidským údělem chtít stále to, co nemám. Ale když na sobě zapracujete, když vyrostete a duchovně vyspějete, zjistíte, že už v tento okamžik máte neskutečné bohatství, jen svůj zrak stále upínáte jinam. Proto je důležité se s nikým nesrovnávat, nesnažit se o něco, co vám intuice třeba dávno nadhazuje jako za nedosažitelné. Kolikrát já si už vyslechla, že zrovna s Břéťou to vyjde, že Milena je prostě jiná, že už konečně to dítko vyjde, protože si ona dotyčná v sobě už vše srovnala, že tento projekt už konečně zajistí vaši budoucí krásnou kariéru... a ono hovno. Zkuste se smířit s tím, že vám v něčem není prostě dáno. Zkuste tu touhu či niterné přání mít, získat, zažít vyměnit za pocit "tak dobře, ok, chápu, tohle mi není dáno, tak se z toho neposeru". Já vám garantuju, že minimálně polovině z vás, kteří pustíte, do čeho máte tak dlouho a pevně zahryznuté své sanice, se podaří skrytého přání dosáhnout. A já už nebudu mít v objednávkách tolik nasládlé, jahodami ochucené, růžové gumy, kterou k smrti nesnáším :-) Morgana
