ZA TUTO DOBU JSEM RÁDA, VELMI RÁDA

Emoce v této době jsou velmi vypjaté. Není divu, protože započaly procesy, které se moc nedají kontrolovat. Ono držet určité emoce pod pokličkou v minulosti nebyl problém. Nebylo ani těžké předstírat lásku a cit tam, kde šlo jen o sex či jinou výhodu. Taktéž nebyl problém s druhým(i) vycházet, když se s nimi člověk viděl jen pár hodin večer po práci. Všichni jsme si žili v tom svém standardu, měli jsme vše tehdy, kdy jsme si zamanuli, nebyli jsme ničím a nikým limitováni, svoboda byla opravdu volná jako pták. A teď tu máme změnu. Radikální změnu. Většina z nás je zavřena v omezeném prostoru, musí se potýkat s vypjatými situacemi doma, s dětmi, s partnerem či partnerkou. Mnoho lidí navíc přišlo o práci či bude mít na čas snížený přivýdělek, jiní ani netuší, jak vše s jejich podnikáním či zaměstnaneckým postem bude pokračovat. Emoce už se nedají držet na uzdě, protože všeobjímající stres, panika, strach a nejistoty berou za své a nutí člověka vytahovat mu démony až z paty. Za tuto dobu jsem ráda, veli ráda. Příroda si oddechuje a valí si dál tempem, které má odjakživa nasazené. Lidi, nelidi, ona nás nepotřebuje. To my jsme ti závislí a ti, co ji nutně k žití vyžadujeme. Jenže misky vesmírných vah, o kterých jsem tu psala mnohokráte, se prostě potřebovaly už zase prohoupnout, aby ta, která byla blíže k zemi, povyskočila navrch a ta, co se radovala z pohledu z výšky, se zase na čas dostala o pár metrů níž. Vy víte z mých mnohých příspěvků, že nevěřím na kompletní očistu světa a lidských duší v tom smyslu, že by tu jednoho dne zavládlo jenom Světlo, Láska a Mír. Víte, že mým názorem je, že vše žije a existuje v protikladech, tzn. aby mohla být radost, musí někde být i smutek. Abych se mohla těšit z hojnosti, musí být jinde bída. Abych ocenila světlo, musí zákonitě někde existovat tma. I kdyby někdo měl to štěstí, že by se mu dařilo v mnoha sférách, přesto i u něj někde najdete nějaké zákoutí, ve kterém budou dřímat tmavší tóny a ty dokáží udržet tento běh tak dlouho, dokud nenastane čas, aby se ozvaly a vykoukly na povrch. Stejně jako ten, kdo se většinu času brodí bahnem a hnojem, jednoho dne narazí na ostrůvek radosti a štěstí. Takto to v tom žití funguje už věky věků a i nadále fungovat bude. Nyní má dost z vás pocit, že hůř už být nemůže. Může. Ale zároveň může být lépe, protože když se misky sníží k bolesti a nejistotě, zákonitě musí v určitém bodě přehoupnout svou váhu do protipólu, tzn. do radosti a jistot. Jen občas se ta tma, která probouzí ve většině lidí démony, musí dostavit, právě proto, aby démoni prolítli vztahy, domovy, pracovišti..., rozvířili prach, zvedli nás ze židlí, donutili vyřknout věci, které jsme dosud drželi pod pokličkami mnohdy ještě zatěžkanými kamením, provětrali nám hlavy, převrátili morální žebříky, profackovali jak nás, tak i ty kolem a pak zase zamířili nazpět: očištění, vyklidnění a připraveni na čas si zase zdřímnout. A to je právě tato doba, která tomu přispěla. Proto se bude ještě dost věcí hroutit, aby pak vyvstaly nové vzorce, normy, náhledy, city, duševní naladění... Tímto textem vám chci tedy dát na vědomí, že je v pořádku všechno, co nyní zažíváte, prožíváte, co jste se dozvěděli, co jste sami vyřkli, všechno, co započalo, protože se to pozvolníčku přesune do "statě" a "závěru" a douzavře kapitolu rozepsané knihy. A nemá smysl s tím bojovat, nemá smysl se stydět, schovávat, bojovat s tím. Po každé bouři vyjde slunce. Těšme se na něj a nepřidávejme si tím, že se budeme snižovat k chování, které není hodno ani té nejnižší možné bytosti, jako je ukazování prstem, bonzování a pokřikování na druhé. Stres je svině, strach ještě větší, ale nic neuspíší, neusnadní ani neodstraní. Karma jede sama i bez nás. A už bylo na čase, aby se ozvala :-):) 
Morgana