TRANSFORMACE LIDSTVA - JAK TO VIDÍ MORGANA
Hodně se v posledních dnech skloňuje slovo transformace, transformace celku, lidstva, posun bla bla bla. Vy, kdo mě čtete dlouho, víte, že já nevěřím na to, že se lidé mění. Sice existují ti, kterým stačí jedna či dvě tvrdší životní lekce a přehodnotí svůj morální žebříček hodnot, začnou se na pár věcí dívat prostě jinak, ale někde uvnitř vím, že celkové procento těchto poučených lidí je titěrné. Lidé spíše mění naoko svůj charakter či postoj podle toho, jaké výhody jim z dané situace či změny na oko vzniknou. Já vím, že to není asi moc pozitivní nebo něco, co byste rádi slyšeli, ale bohužel. No a teď k té transformaci lidstva. Ano, tento proces již byl dávno započat, ale nenastane jednou tíživou situací, která se tu objeví. To vážně ne. To bych musela začít věřit na mávnutí kouzelného proutku, na což opravdu nevěřím. Každý jeden z nás musí začít u sebe. Nelze poukazovat na to, co dělá ten druhý, když já sama stojím stále na stejném místě. Ony ty jednotlivé dílky se musí začít obarvovat nejdříve samy a pak se teprve celková mozaika může vizuelně změnit. Rozhodně si nemůžete myslet, že drama skončí a mozaika se z mlhy vyrojí a bude zářit do všech stran v barvách duhy. Takto to chodí jen v pohádkách. Všechno má svou přípravu, počátek, průběh, konec a důsledky/změny. A my jsme pouze v počátcích toho všeho, co se ještě bude muset stát, aby se lidstvo ponaučilo a vnitřně přeprogramovalo. A já se na to dobu moc těším, ona už je částečně tady a ti, co žijí v hlavě, ve hmotě a nekomunikují s éterem, ti, kteří všechno musí mít podloženo vědecky, vypočítat vzorečky či základními matematickými postupy, ti, kteří zkrátka nechtějí připustit, že to všechno je mnohem vyšší plán a záměr, o kterém jim ve vysokoškolských skriptech fakt nepsali, ti budou postupně nechávat své obočí bez ostentativního nadzvedávání, pusu zavřenou od rádoby znuděného zívání, sklopí oči a začnou v sobě měnit: postoje, vnímání reality, názory... A tento proces, to musí být jasné i laikovi, nepřijde během měsíce či jednoho roku, tohle bude pozvolný proces na mnoho desítek let. Včera před spaním jsem se naladila na Vesmír a ptala se, co ještě je potřeba vědět, co se ještě bude dít. Nabíhaly mi různé věci a roky, mezi nimi 2048, 2053, 2071 (krom tedy toho již dávno zmíněného roku 2033), viděla jsem jistou část pevniny zatopenou mořem, ale přišlo mi, že na té pevnině (nebo spíše někde pod ní) něco praskne či rupne a sesune půdu a tím pádem se na její povrch dostane velké množství vody, které onu pevninu zatopí, nabíhala mi Korea, jih Afriky (neptejte se mě proč, nevím), raketoplány, pak jakási exploze či výbuch nebo erupce (?), viděla jsem oheň, cítila žár a všude bylo rudo. Taky mi nabíhalo dost výrazně Německo, bůh suď, co mi tím ten nahoře chtěl říct, protože já přijímám jen to, co on mi sesílá, nikdy nepátrám dál či hlouběji, respektuju jeho momentální nástin, stejně jako jej respektuju v kartách. Co chtějí říct, to řeknou, víc nemáte vědět. A tohle všechno chce čas. Nicméně bude platit, že nejvíce trpět budou vždy ti, co hlavně a pouze myslí na sebe, kdo řeší módní výstřelky, jsou pozéři, kdo si potrpí na luxus, čímž rozhodně nemyslím chatu někde v horách na samotě, ale luxus v souvislosti s financemi = hmotou, kdo neumí bez očekávání návratu pomoci jak nějakou aktivitou tak penězi, kdo jsou držgrešle, umanutí a ufńukaní lítostínci, kteří čekají, že změna přijde zvenčí, ti, kteří jsou podrazáci, žijí na úkor druhých, zneužívají druhých či systém samotný, kdo bazírují na věcech, které vůbec nejsou důležité, kdo teatrálně hazardují se svými životy či životy druhých....A jde o to měnit se napořád, nejen po dobu, kdy se to čeká, kdy z toho mám výhodu, kdy z toho budu těžit. A rozhodně nebudou nepotrestaní ti, co se srdíčkama oblepují každé ráno, jsou cukernatí jak dlouho ležící med, třpytky prdí při každém kroku, poukazují na svou čistotu a přitom v nitru mají hnilobu a zápach. Všechno má svůj čas a místo, přátelé, všechno. Nelze se tomu vyhnout. Všechno vyjde na povrch, všechno bude mít své důsledky. Ale nechci vás tímto textem děsit, protože jste už i tak vyjukaní jak právě vylíhnutá kuřata. Užívejte život tak, jak to uvnitř sebe vnímáte. Teď je doba používat intuici a naslouchat skrze ní své duši. Teď je doba radovat se, smát, dělat kraviny, pomáhat úsměvem těm, co se svým strachem neumí pracovat. Teď je doba "ukázat se" :-) Morgana
