STRACH, KAM SE PODÍVÁM
Lidé jsou ještě ve větším stresu a strachu, než jsem si myslela. Opět jsem se vrátila z obchodu a musela jsem zaběhnout ještě do lékárny pro čaje, které pije synek, jinde nejdou koupit. Tam úplně bílá, vyděšená paní asi mého věku - možná i mladší - chtěla box s jednorázovými rukavicemi. Málem omdlela, když jí lékárnice řekla, že žádné nemá. Já si z té roušky, kterou zásadně používám jen na místech s větším počtem lidí, už dělám prdel, takže když jdu do obchodu se zeleninou, nasadím si sluneční brýle a vtrhnu dovnitř s hlaholem "přepadení!" a prodavačku pobavím. Celkově si dělám z celé situace legraci, protože ty vytřeštěné výrazy druhých, ta hmatatelná panika a strach jsou fakt už na pováženou. Vcucávají vás totiž do energií, ve kterých nechcete být normálně a my empati bohužel nemáme v silách, abychom naprosto vypnuli. Nejde to. Proto se lidem vyhýbám za normálního režimu, natož pak za tohoto, ve kterém se ty negace dají krájet. Přátelé, prosím vás, uklidněte tu mysl, nesledujte televizi, neposlouchejte rádia, nečtěte titulky na zprávařských webech. Pokud se normálně dokážete otřást v základech při zmínce o nastávajícím období zdražení másla o dvě koruny, labilita vám není cizí, celkově se strachujete o každé kotě v ulici, jste to právě vy, kdo by si měl od médií dát největší voraz. Přesazujte kytky, koukejte na filmy, čtěte knihy, jděte se nadýchat do polí, ale nehroťte. Ten strach a panika, které tu momentálně chodí jak smrtka v ulicích, je tak silný, že by se dal krájet a obávám se, že ta virová hitparáda pěkně začechrá psychikou většiny z vás. Vůbec bych se nedivila - a v minulosti už jsem na to upozorňovala - kdyby se zvedl počet psycho pacientů a uživatelů různých tišících medikamentů minimálně o třetinu, protože pokud kolabujete už jenom z toho, že si máte doma otevřít okno, celou tuhle periodu fakt nezvládnete. Já jsem od začátku v pohodě a mnohdy mi přijde, že mě druzí za můj smích a věčný výtlem vnímají jako exota, který asi "dostatečněnepochopilzávažnostsituacevoe". Já ji pochopila, ale stejně tak jsem pochopila, že se umíralo, umírá a vždycky umírat bude, stejně jako chápu, že vznikají stále nové nemoci, ale úplně obdobně to je i s faktem, že mě klidně zítra může přejet auto nebo se mnou vykolejí vlak, který bude řízen opilým strojvedoucím. A i když tato fakta znám a přijímám, neživím své srdce jedem zvaným "strach". V klidu si na ulici tu roušku sundám a nechám plíce napnout na max, když vidím, že kolem nejsou žádní lidé. Klidně chytám na kliky obchodů bez rukavic, protože to, jak jsou vydrhnuté teď, kdy vám z dezinfekce až slzí oči, tak v minulosti snad nikdy naleštěné nebyly a to jsem taky nic nechytla. To, že mi vláda něco nakazuje, je super, ale to neznamená, že budu jak ovce poslouchat všemu, protože zrovna v zákoně stojí, že většina nesmí být upřednostněna před jedincem. Neztrácím selský rozum, nenechám se sekýrovat od lidí zblblých poledními zprávami, ani unavenýma očima zdravotníků, kterých tu nyní na fb kolují miliony, byť si jejich práce nesmírně vážím. Prostě vše s rozumem, citem a nepřehlcovat se něčím, co vás postupně zadušuje, zahlcuje a usazuje se na orgánech, které tento tlak jednoho dne nedají a objeví se problémy. Toto je dočasná situace, vy tu možná máte ještě 30, 40 let být, tak přemýšlejte nad tím, v jakém stavu ta vaše duše bude, protože na tom záleží. Ne na momentálních restrikcích, které už pomalu budou polevovat. Příroda nás v tom nenechá, nebojte se. :-) Morgana
