POCIT VINY
Úvodem jen takový drobný dotaz pro maminky, jejichž děti už mají zdárně za sebou fanatickou obsesi seriálem Bing. Existuje ještě něco horšího, o čem nevím? Flop (jehož rodinnou příslušnost k Bingovi jsem doteď nepochopila) mluví jak hrozen, jeho ustavičnému klidu může věřit jen americká naivka libující si v růžových tričkách s flitry, a kdyby se náhodou ztratil dabing, tak jej mohu odříkat i pozpátku, jak často to tu jede. Bože, dej mi sílu! :D Ale teď vážně. Dneska jsem se rozhodla napsat něco o pocitu viny, což je téma, které tu jedna z vás v komentářích nakousla a já se rozhodla k němu vyjádřit, byť je to pro mě dost těžké. Těžké proto, že jsem zjistila, že se do pocitu viny neumím vcítit, není to snadné a zřejmě to pramení z faktu, že vinu jsem v minulosti ani v současném čase nezažila, nebo ji zažila, ale nebyl to pro mě dostatečně intenzivní zážitek, který by se mi vryl do srdce. Nicméně zkusila jsem si tu emoci či vjem nacítit a myslím si, že u pocitu viny záleží na tom, zdali si jej vsugerujete vy sami, anebo zda se vás o něm snaží přesvědčit druhá osoba. Začnu prvním případem: z čeho může člověk cítit vinu? Něco se stalo díky jeho nedbalosti či nevyzrálosti, způsobil nehodu či tragédii, řekl v nevhodnou dobu nevhodnou věc, rozešel se s člověkem, který se nyní cítí bídně nebo dokonce tak i vypadá... těch příkladů si můžete dosadit sami milion. Dokážu pochopit, že se stane neštěstí, které skončí smrtí nebo vyřadí jiného člověka z aktivního života a já se cítím vinen, protože se domnívám, že jsem prostě byl v nevhodnou dobu na nevhodném místě a kdybych se tudy tou dobou rozhodla nevydat, daná věc by se nestala. Anebo sžíravé myšlenky typu kdybych držela hubu, nemuseli se pohádat, on by nesedl ve vzteku na motorku a o pár kilometrů dál nenarazil do stromu. Anebo kdybych zareagovala dřív, nemusela by teď Magda být na vozíčku... No já vás uklidním, přátelé, ale tyhle pocity viny jsou celkem k ničemu, protože ono mohlo být dávno v plánu, že vy budete tím spouštěčem, který měl být právě tam a tehdy, abyste se střetli s tím či oním člověkem nebo situací a přišli zrovna v takové či makové náladě a emocích, které vyvolaly hádku, spor, sloužily jako ten pomyslný kopanec, který druhého měl odstartovat, šťouchnout do něj, tak jako prstem cvrnknete do dřívka v dominu a to pak spustí lavinu ostatních pádů a akcí. Vesmír ví, jak dávat lidi dohromady, stejně tak ví, jak vás donutit, abyste dneska nešli vlevo ale vpravo, abyste zítra vyřkli něco, co vám nikdy dříve nepřelétlo přes ústa, prostě ví, jak na vás. Spolu s karmickými pouty a lekcemi, které si mají konkrétní duše spolu odžít, to dělá suma sumárum scénář, který je potřeba dodržet a role v něm odehrát. Já vím, že vás to nemusí uklidnit, ale zkuste si v sobě svůj pocit viny začít zpracovávat právě tímto faktem. Proč si myslíte, že se poměrně často stává, že někdo nenasedne na konkrétní letadlo, které o pár hodin později pak spadne do oceánu? Že jiný člověk se doma ráno zdrží, protože mu bouchnou pojistky a on se v čase, ve kterém běžně jezdí do práce, vyhne nehodě, která by jej jinak postihla? Proč někdy máte dojem, že máte něco říct nahlas anebo naopak držet hubu a později pochopíte, co to přineslo? Zatímco jindy uděláte to samé a nic zvláštního se nestane? To intuice vám dává většinou předem najevo "tohle udělej, tohle ne, stůj, běž, utíkej, přestaň", protože skrze intuici Vám duše radí, co a jak dělat a někdy radí i v tom negativním smyslu slova, když vás do něčeho na první pohled negativního potřebuje dostat, protože se máte dostat do této zkušenosti nebo být právě tím výše zmíněným spouštěčem. :-) Horší variantou pocitu viny je ten, o kterém se vás snaží přesvědčit jiný člověk. Tohle je totiž jenom forma manipulace a manipulátoři dělají všechno proto, aby svou vlastní vinu či odpovědnost hodili na druhého člověka, protože nejsou schopni či ochotni nebo vyzrálostí dostatečně silní na to, aby si danou vinu přisvojili a čelili jí se vším, co přináší. A dělají to tak urputně a často, že si člověk pak tuto energii do sebe vpustí a začne věřit, že je skutečně vinen za pocity druhého člověka nebo za to, co daná situace způsobila. Snad každý z nás minimálně jednou od někoho slyšel "kdybys to neříkala, kdybys mi to neradila, kdybys tam nechodila, kdyby ses se mnou nerozešla, tak bych..., tak by okolnosti byly jiné..., tak by..." Zejména v partnerských vztazích jsou to časté situace. Co já jich zažila! Dodnes se směju. :D Takové pocity viny nejsou vaše, to si zapamatujte jako první. Jsou bojem protistrany, která neunesla důsledky, situaci, která následovala. Jsou snahou přesunout tuhle vinu na druhého člověka, což dělají vždy lidé nezodpovědní a zakomplexovaní. Vy nejste zodpovědní za to, jak si vaše slova či činy někdo jiný přebere. Jste zodpovědní za svůj život, za sebe a za to, co říkáte a děláte, za což taky budete sklízet, ale nikoliv za to, co za činy či slovy vnímá okolí. Tím nechci říct, že máte druhé zraňovat úmyslně, ale není v silách žádného jedince chovat se a jednat jen podle toho, jak to druhým bude vyhovovat, co jim to přinese či způsobí. Jen si představte tyto situace: "Mami, jsi v pohodě s tím, když si vezmu Emana za muže?", "Radime, prosím tě, nejsem s tebou šťastná, už tě nemiluju, jak se budeš cítit, když se přestěhuju k Osvaldovi, se kterým se cítím svobodně a bez okovů?" "Šéfe, myslím si o Vás, že jste kokot, ale protože to může ranit Vaše city, tak vám to nebudu říkat denně?" Prostě pokud cítím, že mám něco udělat, tak to udělám, ale jestliže se stane, že mi začnou druzí vyčítat, není to už moje věc, můj boj. Takové ty kecy v kleci ve stylu "kdybys ne...", ty neberte vážně. Je na každém z vás, abyste si sami zvážili, v jaké situaci co řeknete či uděláte, abyste omezili jednání a mluvu v emocích či vypjatých situacích, abyste si uvědomili posléze svoji míru zapříčinění se o něco a byli ochotni čelit následkům, ale to dokáže každý soudný člověk, na to nepotřebujete druhého jedince, aby vás na to upozornil či předhazoval vám to měsíce či léta při každé možné příležitosti, protože mu to tak vyhovuje. Rozumíme si? :-) Manipulátorů je plný svět, v podstatě cokoliv, co člověk vyřkne či udělá, je formou manipulace, co si budeme nalhávat. Ale ve výsledku je to jen o tom, co s vámi vnitřně ladí a vibruje, s čím souzníte, jak rádi píšete v komentech a co už je vám cizí či se vám příčí. A tohle je zas a pouze na vás samých, vaší volbě, vaší zaséváním pro pozdější sklízení. Morgana
