MÁTE PRÁVO DĚLAT A CÍTIT, CO POTŘEBUJETE
Nyní jsme v období plném emocí, pocitů, zmatenosti, někteří šílí, druzí jsou v klídku, jiní se smějí, další pláčou... je toho mnohé. Já bych jenom chtěla říct to, co opakuju všude, kudy chodím: jakákoli situace a vaše reakce na ni je v pořádku. Onehdy jsem tu psala o zbytečné panice mezi lidmi ohledně viru z Číny a někteří tam brblali, jak se mýlím a kdesi cosi a já bych ráda tento případ vzala jako příklad pro svůj text: jestli chcete cítit paniku, jestli chcete v sobě živit strachy, obavy a úzkost, jestli chcete dělat nájezdy do obchodů a zásobit se pro případnou karanténu moukou, droždím, těstovinami a pivem, tak tak samozřejmě čiňte. Morganě je jedno, co děláte, jak reagujete, co cítíte. Jí je i jedno, zda se ráno probouzíte naprosto zcepenění všemožnými emocemi a obavami, zda můžete vůbec opustit své doupě :D Chápete to? Je jenom na vás, co v sobě chcete přiživovat, co vám vyhovuje, jak danou věc vnímáte, jak na ni reagujete. Ve výsledku budete sklízet vy sami, tak proč by Morganu mělo zajímat, že se bojíte? Je to o vás, o vašem nastavení, o vaší vibraci a přitahování, nikoliv o Morganě. Kapiš? Stejně tak je každému jedno, jestli chcete žít ve vztahu s Milanem, který má už dva roky milenku Jarku a vy stále cítíte, že v manželství máte setrvat. Pokud to tak cítíte, setrvejte. Stejně tak pokud jste přesvědčeni o tom, že děláte dobře, když svému synovi Radmilovi půjčujete sto tisíc na auto, i když tušíte, že dané peníze utratí na automatech či drogách. Je to vaše rozhodnutí, vaše energie, vaše sklízení, copak to není stále jasné? Vaše myšlenky, slova a činy jsou jako bumerang, vrátí se k odesílateli. Nikdy se nevrátí k mamince Blaženě, která vám rozmlouvá vztah s Milanem a snaží se vám dát najevo, že stejně odejde k Jarce, takže jen ztrácíte čas a poslední zbytky sebeúcty, ani se nevrátí ke kolegyni Vilmě, která si myslí, že Radmil je jen hajzl, co využívá vaší mateřské lásky. Ten bumerang vystartoval od vás, proto se těžko vrátí k tučňákům na jižní pól. Proto v jakémkoli textu, který tu napíšu, čtěte, co potřebujete. V jakékoli fotce, kterou tu postnu, zřete, co potřebujete. V jakémkoli mém komentu, který tu čas od čas vložím, ciťte, co potřebujete. Je to o vás, ne o mně. Je to váš boj, nikoliv můj. Bude to vaše sklizeň, nikoliv moje. Já tu svou úlohu tady vidím dost i v tom, že lidi snažím uklidňovat, když panikaří, probouzet, když chrápou, postrčit, když příliš dlouho přešlapují na místě, nebo naopak pozastavit, když se řítí neurvalou rychlostí do prdele. I tohle je mé poslání a hlavní důvod, proč tu píšu své texty. Mohla bych zapadnout do toho průměru, co tu je, ale to se mi nechce. Sorry. Takže je dobře, že vzbuzuju emoce, odpor, nesouhlas, boj, vztek, smích, pláč, nasranost. Je to v pořádku. Ale co se týká negativních myšlenek a pocitů, nikdy jsem nezažila, že by mi výrazně či vůbec pomohlo, když jsem se předem něčeho obávala, strachovala, panikařila. Nikdy. Ale pokud vy cítíte, že vám to něco přinese, že chcete být strženi davovým šílenstvím, že chcete v sobě živit pocity strachu, co když, co kdyby, co pak..., prosím, go ahead :-) Morgana
