CO KDYŽ NA VÁS STÁLE NĚKDO ÚTOČÍ, SLOVNĚ NAPADÁ A POUKAZUJE NA VAŠE "CHYBY"?
Každou chvíli mi píše nějaká smutná duše, že na ni někdo útočí. Manžel říká manželce, že je tlustá a měla by s tím něco udělat. Olina stále slyší od Markéty, že její účes se naposledy nosil v osmdesátých letech, že by si mohla zajít ke kadeřnici. Pavla se směje ve škole Katce, že má onošenou sukni a trapné boty ze stánku. S Petrem přestala spát Soňa, páč mu narostlo břicho a ubylo dost vlasů na hlavě. Paní Karfíková pláče v trafice na rameni paní Voříškové, že ji urazila kamarádka tvrzením, že prý je blbá a chová se jak puberťačka. Šéf vám řekne, že jste pomalá v chápání či v realizaci určených projektů, Tonda se směje, že kulháte na nohu, Františka poukazuje na veřejnosti na váš knírek pod nosem, který z vás rozhodně nedělá dámu.... Poznáváte se v něčem? Já myslím, že poznáváte. Už delší dobu jsem o tom chtěla psát, ale pořád jsem si říkala, že se to nemůže dít tak často, ale ono se to asi opravdu často děje, protože si toho všímám i já v rozhovorech s těmi, se kterými se stýkám a zrovna teď mě to ponouklo sednout a vyjádřit se k tomu. Ono pořád opakovat zrcadlení asi nemá smysl. My všichni jsme si zrcadly a pokud vás někdo upozorní na něco, čeho si u vás všiml a ještě posměšně ukazuje prstem či prská rádoby úšklebkem nebo na celou ulici křičí pseudovtipné věty, pak mi věřte - a budu se stále opakovat - že to je jeho problém, ne váš. Vždy s oblibou říkám, že i kdyby stovka lidí křičela, že jste hloupí, stále to neznamená, že jste. Takže tím začněte, když vás někdo bude atakovat nějakou formulkou, kterou se snaží jak jedovatým šípem razit do vašeho srdce a tím se vás dotknout či vás srazit na kolena. Pak si taky položte otázku, proč si tento jedinec na vás všiml zrovna té charakteristiky, kterou vyřkl v posměšném tónu: že jste hloupá, že máte na sobě okopané boty, že se neumíte chovat, že neumí držet hůlky na sushi, že nevíte, jak vypadá poslední trend v mejkapu, že to či ono... On totiž v tu chvíli otevřel své nitro a vytáhl citlivá témata, která v sobě nosí (většinou už od raného dětství) a tím dává vnímavým jedincům velmi jasně najevo, co je u něj ta citlivá strunka, to, co v minulosti prožíval a v sobě nezpracoval, to, za co byl kárán či jinak zostuzován, protože nikdo vás nebude zesměšňovat za nic, co sám neprožil na vlastní kůži. Každý si všímá toho, v čem a z čeho vyrostl, čím byl krmen, čím byl obklopen a čím byl masírován. Snadno si pak můžete různé lidi zařadit do různých skupin podle toho, jaký měli vztah s rodiči, zda byli šikanováni, zda byli v něčem "zaostalí", zda zapadli do konkrétní věkové či společenské skupiny, na co se u nich v dětství či mládí kladl důraz, zda dávají důraz na vizáž, dokonce i vyčtete to, jak byl daný jedinec trestán či směrován... lidé jsou jak otevřené knihy, ve kterých se dá číst už při prvním pohledu a když pak otevřenou ústa, jen se doutvrdíte ve svém prvotním dojmu. Takže jakmile vás někdo na něco ohledně vás samých upozorní, jakmile na něco ukáže, něco vám vytkne, něčemu se začne smát, začne vás pobízet dělat to či ono, zařadit se, upravit se, nasadit dietu, koupit si lepší auto, lepší svetr, přearanžovat nábytek v obýváku, vymalovat ložnici jinou barvou, koupit si jiné kozačky, pít jiný nápoj, prostě jakmile začne poukazovat a poupravovat či zesměšňovat, vzpomeňte si na tyto mé řádky: není to o vás, je to o něm. Buďte soucitní, protože v tuhle chvíli je před vámi jedinec plný traumat a bolesti a svým zesměšňováním jen volá o pomoc. A pokud mu nedokážete pomoct, nebo nechcete, pak alespoň mlčte. Jinak mu k těm bolům ještě přidáte další nálož. :) Morgana
