STARTOVACÍ TYPY LIDÍ
Od dětství jsem měla averzi k lidem, kteří celé hodiny seděli v hospodě a popíjeli jedno pivo za druhým. Stejně tak jsem se vždycky vyhýbala takovým těm otevřeným stánkům, u kterých stojí pánové většinou už s červeným až nafialovělých obličejem, řeší hovna, všemu rozumí, na vše jsou specialisté a když do nich "ťuknete", okamžitě vystartují jako čert z krabičky. Stejnou energií na mě dýchají muži žilnatí, takové ty vyzáblé typy, co si své názory s podobně laděnými kamarády sdělují většinou křikem, páč jinak to ani neumí a když je na něco taktně a slušně upozorníte, vystartují na vás jak drahej pes v kabátku. Přemýšlela jsem, co tyto dvě skupiny lidí mají společného a je to dle všeho nedostatek sebevědomí, když tedy pominu fakt, že tyto typy lidí asi už dávno ztratili víru v život, sešli z cesty, ztratili důvod, proč žít. Bývají to velmi často takoví ti neustále si stěžující lidé, kteří nevidí své chyby, všechno, co se jim děje, je způsobeno tím, že je druzí nechápou, že jim druzí ubližují, že nikdo ještě neobjevil ty skryté génie uvnitř jejich hlav. Protože od dětství navnímávám energie, vím, že je lepší s těmito lidmi nezačínat vůbec žádný dialog, protože oni jej nejsou schopni vést. Velmi brzy vás začnou totiž napadat, nadávat vám, začnou křečovitě gestikulovat a nakonec vůči vám startovat jak agresivní pes, kterému vadí, že jste se zastavili přímo před jeho brankou. Tento postoj můžete sledovat i u jiných typů, než jsou tihle žilnatci a výpitci. Mnohokrát, když se třeba bavím s lidmi v obchodě nebo jen tak v ulicích či na hřišti, zjišťuju, jak jde snadno vnímat vyrovnanost od nevyrovnanosti, vnitřní klid od vnitřního neklidu a právě ten neklid se vyznačuje rychlým sklouzáváním k osočování, nadávkám, poukazování prstíkem na viníky kolem, protože já jsem ten svatý, ubohý a nebohý, kterému všichni ubližují. Tito lidé pak velice rychle najdou v každé druhé větě či slově atak na svou osobu, prchlivě na vás startují, dožadují se odpovědí, jsou agresivní, uprskaní, snaží se na vás tlačit, velmi často i zatínají pěstičky, rudnou v obličeji, někteří jsou naopak v mžiku sinalí a útočí všemi možnými prostředky. A víte, čím to je? Nechtějí žít v realitě. Nechtějí jí čelit. Nechtějí vidět své neúspěchy a měnit je v úspěchy. Je na ně vyvíjen tlak a oni jsou příliš slabí na to, aby mu čelili a snažili se zvrátit. Každý agresor, násilník, lehce vystřelovací člověk je NEsebevědomý, NEmocný, NEschopný se sebou pracovat. Ptáte se, co s tím. Jak s takovým člověkem jednat, jak mu pomoci, jak ho nasměrovat. Já se obávám, že nijak. Vy s tím nepohnete. Utíkání od reality formou agrese, zlosti, bojechtivosti je stejné, jako útěk od reality skrze alkohol, cigarety, drogy či závislost na sexu. A o vám řekne člověk, který pije, kouří či je jinak závislý? Že závislý není, bude ji popírat, ale na popud "tak se toho vzdej", se osočí, že není potřeba, že má vše pod kontrolou, že se nemáte starat. Takže jedinou možnou odpovědí z mé strany je, vyhýbejte se podobným typům. Nezatěžujte se jejich problémy a chováním. Nesnažte se donekonečna nabízet pomocnou ruku. Ten, kdo problém nevidí, nemůže jej zákonitě ani začít (chtít) řešit. Spíše střet s ním podrobte své vlastní hluboké analýze, proč jste si takového jedince do svého žití přitáhli, co je u vás ta bezmoc, nemoc, neschopnost, v čem se vy sami cítíte bez sebevědomí a proč a propušťte to. Nicméně poslední dobou těchto lidí budete potkávat víc a víc, zajisté jste si toho už dávno všimli a není potřeba si vše na sebe vztahovat. Projevte jim svůj zájem, ukažte své vnitřní světlo, ale naučte se i vycouvat ze situací a lidských příběhů, kterým nelze pomoci. Nebo vás pohltí a přinesou jen to, že o sobě sami začnete pochybovat. A to počáteční krok do temnot. Krásný večer vám všem! Morgana
