NALAJNOVANOST A ZAKÓDOVANOST
Dneska jsem řešila s jednou milou duší její trápení ohledně dcerky. Chvíli na to mi napsala kamarádka o svém trápení s bývalým manželem. Pak jsem udělala výklady, teď tu sedím pár vteřin s Aperolem po pravici a přemýšlím nad mužem, který mi přišel do života a já u něj opět cítím takový ten pocit doprdeletohlebudezasekurvajizda, nicméně nedá se tomu vyhnout, protože jeho příchod jsem začala vnímat už někdy na podzim minulého roku, však jsem o tom psala. A po těch všech rozhovorech, psaních a zážitcích jsem došla k závěru, že dneska napíšu o té nalajnovanosti, kterou máme na své cestě do jisté míry všichni a o zakódovanosti, kterou si v sobě (ne)vědomky neseme z minulých životů a z toho, co do nás právě takto vepsali naši předkové. Znám plno lidí, kteří se nechtějí smířit s faktem, že některé věci prostě v životě osudem nalajnované jsou a stále bojují s tímto faktem či se sebou samými spíš a nechtějí si to připustit. Když se jich zeptám, jak je tedy možné, že jim řeknu, co se stane a ono se to stane, když to tedy není nalajnované, tak jen pokrčí rameny, zrudnou a řeknou "já nevím" nebo "to si neumím vysvětlit". Pak taky znám ty lidi - a že jich sakra přibývá - kteří už skrze některé zážitky a zkušenosti přišli k závěru, že něco mezi nebem a zemí být prostě musí, protože se jim opakují jisté scénáře, vidí podobnost ve mužích/ženách, kteří jim přicházejí do života, cítí předem problémy, které - i když nad nimi nejsou nijak hysteričtí a v myšlenkách jim nedodávají pravidelnou dávku energie ke zhmotnění - se stanou. Mívají často pocit, že tohle už zažili, tohle už někde slyšeli/viděli, po tomto vědí/cítí, co přijde a ono to přijde atd. Však to znáte. Dnes ráno mi ona výše zmíněná duše psala o svém trápení s dcerou, se kterou dříve měla perfektní kamarádský vztah. Já ji na to odepsala něco ve stylu "tohle je přesně důkaz toho, že i když ve výchově a vztahu někdy uděláme maximum, přesto se to může na určitém bodu poěllat a to podlěání souvisí s tím, co si ona duše přišla na zem odžít". Je to takové kurvítko v nás, prostě spouštěč, který se ovšem rozjede až v konkrétním čase, na konkrétním místě, s konkrétními lidmi a za konkrétních okolností. Už jsme zvyklí, že takové kurvítko mají v podstatě všechny přístroje. Je to pár let, co jsem si svému studentovi, který pracoval pro jednu počítačovou firmu, postěžovala, že mi noťas vždy odejde po pěti letech. A on mi o tom kurvítku řekl, protože firmy prostě potřebují vyrábět a vydělávat a tímto si zajistily, že budou mít do budoucna poptávku. A já tento spouštěč vnímám celoživotně i u nás lidí a v našich příbězích. Můžeme se mnohdy snažit jakkoli, můžeme být úžasní, zdraví, úspěšní, milovaní, můžeme mít vše v rovnováze, ale pak se jak na šachovnici dostaneme do určitého bodu, ve kterém se střetne vícero faktorů a energií a ty rozjedou další kombinaci dějů, které jsme si předpřipravili v minulých inkarnacích a je zcela nemožné se jim vyhnout. A to souvisí v jakékoli situaci. Proto jsme taky schopni říct "tuším, že přijde změna, vím, že se něco změní, jen nevím co a kdy". Energie vycítila podobně laděnou blížící se energii. Můžete mít perfektní vztah s dítětem a stejně mu "něco" ve dvaceti letech přeskočí v hlavě a stane se z něj násilnický bastard nebo drogově závislá dívka, která prostě padne na samotné dno. Můžete mít supr dupr čupr vztah s manželkou, které za deset let od sňatku klapne v kouli, sbalí si kufry a vyrazí bez vás na cestu kolem světě a pak vám za čtvrt roku jen dojde pohled z Malajsie, kde se rozhodla natrvalo usadit. Můžete potkat muže, u kterého víte, že se kua něco stane, že to bude naprosto nadpozemské a ono to taky bude a pak bum, ztratí se a je na vás, jak se s tím poperete, co vám to dá a jak se z toho ponaučíte do příštích vztahů. Můžete celý život třít bídu s nouzí a pak haluzově vsadit tiket a vyhrát deset mega, když do té doby jste žili jen z rohlíků a uheráku. Můžete postavit domek, založit rodinu a do toho přijde váš Milouš, že vás vlastně nemiluje a chce žít s Vladanou, které jste se společně smáli, jak má křivý nohy. A tak bych mohla pokračovat dokolečka dokola. Dennodenně řeším ve výkladech podobné příběhy a pořád je to to samé. Zbývá dotaz, co s tím? Jak se tomu vyhnout? Vyhnout se tomu nedá, je to v nás. Krom zimního kabátu totiž trvale na sobě nosíme energii úkolů, vazeb, smluv, emocí, reakcí své duše s dušemi našich předků a těch, se kterými jsme měli co kdy do činění a tato energie jenom čeká na správnou chvíli a místo, ve které udeří, ve které se projeví, ve které se rozpohybuje a začne přitahovat stejnou energii, tzn. finanční problémy přitahují jiné finanční problémy, zdravotní komplikace přivábí stejně vibračně nastavené nemoci a potíže, zážitky z dětství, traumata, nedořešené vazby a karmické dluhy si začnou připravovat živnou půdu pro řešení a vy jste pak v šoku a nechápete, wtf??? Proto jsem třeba já schopna kamarádkám z fleku říct, jak dlouho bude trvat a jaký průběh budou mít jejich vztahy. Proto tolik lidí nechápe "co se to s ním stalo, když to byl vždycky tak hodný chlapec?" "Kam dala oči, co to do ní vjelo, že obrala svou rodinu o veškeré dědictví po dědovi?" Prostě energie času a místa se sešly, kde se sejít měly a kurvítko zapracovalo. Už chápete, proč nemá smysl plánovat, řešit budoucnost ani minulost, ale soustředit se na teď a tady, nechat plynout a s otevřenou náručí přijímat? Jsou věci, které neovlivníte a je úplně jedno, do jaké míry s tímto postojem souhlasíte. :-) Morgana
