NÁHODNÁ SETKÁNÍ
Potkáváme lidi, různé lidi. Máme okruh přátel, který by se dal rozdělit na další podokruhy: s některými jsme se neviděli léta a přesto o sobě víme, s dalšími se stýkáme pravidelně, s jinými zase jen přes messenger na fejsbuku či pravidelné telefonování, s dalšími pak sdílíme karmické zkušenosti, jiní nám prošli jen tak životem a odešli, aniž by v nás zanechali zásadní stopu. S jedním člověkem máme dítě či děti, s dalším pak bychom po dítku toužili, támhle potkáme souseda, se kterým se na sebe usmíváme, onde zase strávíme pár chvil s ženou, kterou už víckrát neuvidíme. Občas mám takové ty lehce nostalgické chvilky, kdy si vzpomenu na nějakého přítele, milence, muže z davu či ženu, která mi jen tak mezi řečí řekla něco, co mě poté třeba i od základů změnilo, aniž by to ona sama vůbec tušila. Miluju tyto chvíle, kdy si představuju, jak se dotyčný či dotyčná dneska má, co dělá, jak vypadá, jak se cítí, zda je šťastný či spokojená. Neutápím se v těch vzpomínkách, ale beru je jako takové oživení všední dnů. Když se zpětně podívám, tak si uvědomím, že i ta nejnáhodnější setkání na pár vteřin či minut mohou mít zásadnější vliv na pocity či vjemy, než třeba čtvrt století odžitého s Mirkem na pražském sídlišti. Máte to taky tak? Já ano. Lidé mě všeobecně dost dávají svou přítomností a je jedno, čím jsou, kdo jsou, jakou mají inteligenci, jaké mají koníčky či práci, zdali jsou zadaní či volní jako ptáci... Miluju ta náhodná setkání, která nejsou ale náhodná, kdy uslyšíte nějaý střípek z konverzace a zrovna v něm najdete odpověď na to, co se vám honí hlavou. Zbožňuju, když narazím na nějaké znamení ve formě pírka na místě totálně bez ptáků, stříbrné mince, zvláštního kroužku někde v poli, textu na billboardu, kolem kterého jezdím měsíce a teprve teď mě napadne zvednout oči a přečíst si jej, když se setkám s člověkem, kterému září oči, věnuje mi automaticky úsměv a vám v tu zcela běžnou a přesto vzácnou chvíli něco uvnitř do sebe zapadne, docvakne, dokreslí jasné kontury vjemu, který jste neuměli do té doby pojmenovat a začít s ním pracovat. Dneska ráno jsem to zažila znovu, opakovaně od jednoho a toho stejného muže, který o tom nemá ani tucha a to mě na tom baví a vzrušuje nejvíc :D Na světě je krásně a kdo tu krásu nevidí, měl by začít od základů měnit své žití. Dneska jen tak stručně... Hezký den vám všem! Morgana
