LÁSKA

Koukám, že předchozí příspěvek opět vyvolal všelijaké emoce. No já vás uklidním, láska v pravém slova smyslu, není to, co si většina lidí myslí. Bohužel se totiž lidé domnívají, že zamilovanost je láska, že žárlivost je důkazem lásky, že bytí spolu je důkaz o tom, že ten druhý to se mnou myslí vážně, že... dosaďte si sami. Láska je pocit v srdci, v nitru, kdy vás něžně hladí, vy se usmíváte a vůbec nechápete proč, prostě milujete, ten pocit vás dělá šťastnými a není tam žádné tohle a tamto, musíš, dokaž, ukaž, prokaž, řekni, dej. Vždycky se usmívám, když se mi nějaká kamarádka chlubí, že od manžela, partnera, milence dostala náramek, náušnice, nové boty, kabelku, auto, dům, dovolenou, véču při svíčkách, kdesi cosi. Tohle nejsou důkazy lásky, přátelé. Tohle je buď kupování si druhého (to je horší případ ve vztahu), anebo snaha ukazovat druhému a potažmo i světu "takto tě "miluju", proto ti to dávám". Oceňuju tě přes peníze, přes dárky, přes něco, co je hmatatelné, co je součástí obchodu. A to je blbě. Stejně tak je blbě, když slyším "my se milujeme, tak jsme pořád spolu". No ono na tom není nic špatného, když je to skutečně dobrovolné rozhodnutí obou stran, ale pokud se už naznačuje druhému přes blbé ksichty či ještě blbější remcání, že ten druhý tráví se mnou málo času, že je furt v práci, že je stále s kamarády v hospodě či někde na rybolovu v Norsku, pak je to zase mimo lásku. Láska nepotřebuje dary. Ona netouží po květinách, parfémech, ani LV šále. Láska nepotřebuje ani poslední model BMW a už vůbec ne měsíční dovolenou v Thajsku. Láska ani nepotřebuje přítomnost toho druhého, stačí ji vědomí, že je - někde, s někým, je jedno kde a s kým. Láska se neprojevuje emočními výbuchy, násilím, žárlivostí a věčném kontrolování po telefonu, kde ten druhý zrovna je a co dělá. Láska ani nekontroluje, zda se partner zrovna podíval na tu krásnou blondýnu, co támhle stojí opřená o zábradlí. Láska neřeší sex, velikost ptáka ani schopnost kouření. Láska je prostě láska, nenadává, nedělá scény, neprovokuje, nepočítá, neporovnává, nekřičí do světa. Láska prostě je. Já tohle zrovna prožívám a můžu vám říct, že to, co cítím, je vnitřní až neuvěřitelná svoboda, lehkost, věčně poletující motýlci, které nic nezastaví. Neřeším, nehrotím, jen si užívám. Já vím, že tento text asi mnohé šokuje a nebudou jej chtít přijmout. Vnitřně přijmout. A možná se někteří budou vztekat jako dítě, co nedostalo zrovna hračku, kterou chtělo. A dupat si a láteřit a emočně vybouchávat, a nadávat a křičet "cotozasetamorganamelezasračky". On střet s realitou nebývá snadný a většina lidí reaguje bojem: berete jim totiž iluze či to, co doposud hlásali či brali za jedinou možnou pravdu. Ale až se vyvztekají, počkají, až se poryvy uklidní a otevřou se tomuto náhledu, uznají (i když ne všichni), že to tak prostě asi je. A ono to tak vážně je. Ne asi. Prostě je. :):) Morgana