JAK SE ZAČÍT MÍT RÁD
Z práce s klienty už bych si dávno mohla vytvořit tabulku nejčastějších dotazů, které mi pro karty zasílají. Jedním z dotazů je, jak se začít mít rád(a). Ono ať chcete nebo ne, všechno kolem vás, to, jak se vám daří či nedaří, to, jak se k vám chovají druzí, to, jaké situace se vám v životě opakují vychází z vašeho vnitřního nastavení. Z toho, jak máte postavenou svou sebehodnotu, sebelásku, to, jak se vnímáte vy sami. Mnozí si asi řeknete, to je blbost, prostě mám jen smůlu na blbce v mém okolí, prostě mi osud vybral horší průběh manželství, prostě jsem se měla zadlužit, měl jsem ztratit 20x práci, moje dcera měla prostě otěhotnět ve čtrnácti, můj syn mě prostě měl "zradit" tím, že šel žít k otci a se mnou nekomunikuje ani o Vánocích... Pak se možná najdou ti, kteří si uvědomují pravdu mých slov a už začalI na sobě pracovat, ale zamrzli na mrtvém bodě: chvilku se zdálo, že jim život přihrává jiné situace a lidi, že je okolí začíná vnímat a hlavně chovat se k nim jinak, ale po čase se to opět vrátilo do starých zajetých kolejí zmaru a pocitu "já jsem oběť, nikdo mě nemá rád". No a pak tu máme třetí skupinu lidí, která ví, že to je hlavně o sebelásce, ale nedokáže vůbec začít, protože neví kde a jak. A od toho jsem tu jááááááá, Morgana, která vám napíše pár bodů, kterými je dobré začít a ono to ostatní se už začne pomalu udávat samo, nabalovat se a rozmělňovat to negativní a hnusné a dělat tím prostor pro to hezké a pozitivní. Takže bod jedna: uvědomte si svou jedinečnost. Každý jeden z vás, který tyto řádky čte, jste jedinečný. Máte originální vizáž, originální sestavu vlastností, které vytvářejí vaši povahu a charakter, máte za sebou ojedinělou řádku zkušeností, kterými jste si měli projít a to z vás vytvořilo směs, kterou už nikde jinde na světě nenajdete. Můžete sice narazit na Blaženu, která má stejný vkus na knihy a kabelky, můžete se taky mít rádi s Mojmírem, se kterým se smějete stejným vtipům a máte stejné politické názory, ale to je tak vše, co máte s někým jiným společného. Zbytek - ten většinový - jste prostě vy. A vy jako jedinečná bytost máte svoje vjemy, svoje názory, svůj vkus, svou cestu a svůj náhled na to, kdo jste a neexistuje byť jediný druhý člověk, kterému byste dlužili vysvětlení, který by měl právo po vás požadovat jiné chování, jiné chutě a příchutě, jiné vlastnosti, protože jeho cesta je naprosto odlišná od té vaší. A byť na Zemi mnoho z vás nemá žádný extra úkol, kterým máte spasit svět, pak tu máte řádku drobných úkolů, pro které si vaše duše přišla a potřebuje je ke svému růstu a jedině vaše vlastní rozhodování a naciťování tyto úkoly může plnit. Nikdo jiný do toho nevidí, nemůže to ovlivnit, nemá právo říkat "tohle děláš blbě, takto se nechovej, tohle na sobě nenos, to nevypadá dobře". Bod jedna jasný? Jedeme k bodu dva. Bod dva spočívá v tom, že si uvědomíte fakt, že jak dovolíte druhým se k vám chovat, tak se k vám budou chovat. Co to znamená? To, že si na vás někdo vzpomene jenom tehdy, kdy něco potřebuje, jste si zavinili sami. To, že někdo jenom natahuje ruku, jste si zavinili sami. To, že vám někdo odmlouvá, využívá vás, žije na váš citový či finanční úkor, jste si zavinili sami. Je nutné si tohle přiznat, jinak se neposunete dál. A jak s tímto bodem pracovat? Tak předně je dobré vyjasnit si, že pokud někomu jenom dáváte a nedostáváte zpět, jinými slovy někdo z vás stále čerpá a nedočerpává vám zpět, je to blbě a potrestaný nebude on za svou opovážlivost či drzost, ale vy, protože jste mu ten kanál plný "živin" a výhod dovolili otevřít. Já když naslouchám druhé, o čem hovoří, zjišťuju, že musím nad dost věcmi kroutit hlavou, protože je neznám. A jednou z těch věcí, kterou neznám, je to, že mě nikdo neotravuje s blbostmi, nedovolí si mi říct o žádnou pitominu či laskavost, kterou by mě zneužil či využil. Čím to je? Je to tím, že jsem si velmi brzy uvědomila svou hodnotu a nastavila si v sobě program, se kterým jsem se velmi rychle sžila a teď jej vyzařuju. A druzí tuto září podvědomě cítí a ví, že mě prostě nemají otravovat s pitominama, s opakovanými žádostmi o pomoc či o peníze nebo jiný prospěch, protože by narazili. A vy si tento postoj v sobě musíte nastavit taky. Začnete tím, že si uvědomíte jeho výhody. Pak taky musíte zapracovat na projektu zvaném "já" a v něm si zodpovězte tyto otázky: Vím, kdo jsem? Vím, proč jsem taková/ý? Vím, kam směřuju? Vím, co je mým úkolem zde na Zemi, co se mám naučit a co naopak nechat ležet, protože mi to neslouží? Vím, co/kdo mě vyčerpává, po jaké činnosti či návštěvě se cítím zbídačený/á? Jsem ukotvená v prostoru i čase, anebo mě dokáže rozhoupat a rozkolísat kdejaký poryv? Jaké plynou (ne)výhody, když budu udržovat vztah s... nebo když budu dále dělat tohle či tamto? Tam jsou totiž odpovědi, které musíte ze sebe upřímně vydolovat a až si je bez medu v hubě načrtnete a začnete na nich pracovat tak, aby se staly vaší neoblomnou součástí, pak za sebou máte kus notné práce hotovou. Zatím dobrý? Jasan, pome dál :D Bod tři: naučte se říkat "ne". Jasné, neochvějné, nezakomplexované či agresivní ne, za kterým si stojíte a neváháte nad ním. Rovnou vám řeknu, že přátelé či rodina to začnou vnímat jako sobectví, protože se jim vaše "neování" nebude líbit. Znovu připomínám, tohle není váš problém, nemusíte řešit, jak se na to dívá maminka, kolegyně Olga nebo partner Walda, jejich reakce je jejich. Nesnažím se vám do hlavy vtlouct naprostou ignoraci potřeb a požadavků druhých, sami si v sobě dokážete hravě uvědomit, zdali Míra žádá o pomoc s půjčkou za měsíc už potřetí anebo zda Sandra chce pohlídat děti už podruhé v týdnu bez toho, že by to samé udělala pro vás. Intuice vám jasně řekne "hele, prrr, na toto se vykašli", stačí ji naslouchat. Své "ne" nemusíte ani ospravedlňovat či vysvětlovat, stačí říct "Nezlob se, ale ne, nehodí se mi to, nelíbí se mi to, nechci to tak". Vždy to jde říct mile bez zraňování citů a bez agrese, která se dokáže obzvlášť v únavě či znechucení do hlasu velmi snadno vloudit. Zkuste to, uvidíte, jak se začnou věci měnit. No a poslední bodík, který je nutno zmínit, je tento: to, jak se chováte, to, co umíte či neumíte, místa, na kterých se často objevujete a která naopak míjíte či se na ně prostě nemůžete/nedokážete dostat, to, jak vypadáte, to, jaký charakter máte MÁ SVŮJ SMYSL. Víc k tomu dodávat nebudu, stačí, když si ty poslední věty v sobě necháte chvíli vibrovat, oni už si najdou tu správnou skulinku k tomu, aby jako šlehačka dortík pokryla tento text a pochopení v něm ukrytá. :) Morgana
PS: Cha, tohle mi ten retrográd nevzal :D :D :D Mělo to mezi vás přijít. Díky :)
