TEN ADVENTNÍ ČAS...
Aukce uzavřeny a odeslány, výklady pro dnešní den taktéž, vlasy kadeřnicí zkráceny o notný kus délky, synkův adventní kalendář doslova a do písmene vyžrán s předstihem, co tedy zbývá takto při šestém prosinci? Zbývá napsat pár slov, která se mi derou opět skrze můj šestý smysl či vesmírné napojení a tlačí prsty, aby se roztancovaly po klávesnici, která ovšem jejich tempo ne a ne stíhat :D Včera večer, když jsem ulehla na lože, prolétl mi před očima blankytně modrý nápis "lidství". Já už na tyto vize nereaguji jinak než tím, že usednu a začnu psát, protože vím, že co mi ten nahoře sešle, to mám zpracovat a doby, kdy jsem s ním diskutovala, jsou dávno pryč, neb s ním diskutovat nebo spíš hádat se nemá smysl :-) Tento rok se mě hodně lidí ptalo, čím to je, že kolem sebe vidí více zla, zlovůle, nenávisti, agrese, že je více lidí brutálnějších, bezpáteřních, že si mnohdy nebere servítky nikdo s vůbec ničím, že se někam to dobro vytratilo a že je těmto tazatelům z toho hodně smutno až plačtivo. Vždycky jim říkám, že dobro se nevytratilo, to jenom my soustředíme pozornost na pravý opak a nechceme to dobro vidět. Jsme naštvaní na systém, na společnost, na to, že nikomu nevadí, že ještě stále žijí někteří lidé na pokraji bídy, že v politice máme krysy, kterým - zdá se - nic nehrozí, lidé se pomlouvají, háží na sebe špínu a když sami nemohou mít z něčeho nějakou výhodu, pak raději odvracejí zrak. Já to tak černě nevidím. Je sice období, ve kterém se urychluje karma, proto jste si taky mohli všimnout více rozpadlých vztahů, více násilí na dětech, zvířatech či starých lidech, více sebevražd, více nově závislých na drogách a alkoholu, více škod v přírodě, více rozhodnutí, nad kterými zůstává rozum stát, více přírodních katastrof či demonstrujících rebelů, které "nikdo" nechápe, ale... je to tím, že všechno se vším souvisí a všechno jde tak, jak má. Jednou musí ten pohár přetéct, přijít bolestivá bouře, po níž se pročistí vzduch a projasní nebe. Je to stejné, jako když přijde tsunami a vyzvrací ze sebe vše, co jsme odhodili do moře, anebo začne hořet v Amazonii, abychom pochopili, že ty plíce už nemohou dál dýchat a je potřeba zaměřit svou pozornost na věci, které jinak bereme za samozřejmé. Proto se taky v jedné chvíli musí nakumulovat větší množství svinstva, které se pak po odplavení opět přemění v čistý začátek. Já stále věřím v dobro. V dobré lidi, v lidi, co nejsou lhostejní, co umí dobrovolně pomoci bez zpětné odezvy, kteří umí dělat a dělají tu správnou věc ve správnou dobu, protože to tak prostě cítí. Věřím v lidi, kteří nepotřebují ovace, davy ani hudební entrée, věřím v lidi, kteří jsou slušní, dobrosrdeční a laskaví, kteří svým "dobrý den" skutečně přejí druhému pěkně strávený čas, kteří daným dárkem nečekají stejné, ale bohatě jim postačí, že druhému udělali radost, vykouzlili úsměv na tváři nebo pomohli třeba jen v dočasné finanční nouzi. Věřím, že v lidech nadobro nevymřel selský rozum, byť to na sociálních sítích zatím vypadá na pravý opak, věřím v jejich otevřenost a spontánnost, věřím, že umí vyslyšet prosbu volajícího o pomoc, který už se po uši propadl do bláta a přestal doufat v záchranu. Věřím, že jednoho dne lidé pochopí, že všechno a nic začíná u nich samých, že nemá smysl ani posuvnou sílu uvádět věci v pohyb tím, že ukazuju na chyby druhých, protože ten, kdo má ten svůj ukazováček propnutý jak tětivu ve snaze strhnout pozornost na toho, na koho jím míří, nakonec největší vesmírnou facku obdrží sám. Věřím, že každý dostane to, co sám rozdává a že si každý vždy jen přitáhne to, co sám vysílá. A hlavně vím, že hojnost je dána každému, jen ji každý jeden člověk nevidí zrovna v tom, v čem se mu jí dostává. Vím, že jednou všichni dorazí do bodu, do kterého už od svého narození podvědomě míří či jsou mířeni a že každý zažije jednou ten svůj "aha" moment poznání a pochopení, jehož součástí bude i to Morganino poselství "jooo tak tohle je to, o čem ona pořád dokolečka dokola mlela" :D Věřím v lidství, věřím ve štědrost, věřím v to, že v každém jednom z vás je to dobré a že srdce každého jednoho z vás touží po lásce, jen už pro ni přes všechnu tu špínu a nánosy bezvěrství a zoufalství chce střídavě přestat bít. Věřím, že ti na první pohled nejzlejší a nejprotivnější lidé jsou ti nejcitlivější a nejsrdečnější lidé pod sluncem a taky vím, že když se na ubrblaného dědu u pokladny v supermarketu usměju i přesto, že mě nazve krávou pitomou, tak roztaje alespoň střípek ledu, do něhož to své srdce dobrovolně zamrazil.
Přátelé, nepřátelé, ovce i neovce, lidé dobré či horší vůle, užijte si toto krásné, nostalgií obalené období Vánoc tak, jak nejlépe dokážete. Rozdávejte úsměvy a pohlazení, buďte shovívaví a tolerantní, přispějte bezdomovci, i když víte, že si za tu vaši dvacku koupí krabičák. Naslouchejte a čtěte mezi řádky, pomáhejte, rozdávejte ze své hojnosti, byť byste darovali "jenom" sousedovi kilo jablek z letošní úrody. Vánoce jsou o klidu na duši, o rodině, přátelích, o završování a smiřování se se vším, co právě končící rok přinesl i vzal. A hlavně je o dětech, které jsou nakonec to jediné, na čem skutečně v tomto světě záleží. Užijte si pohodu, buďte zdraví a nepodléhejte konzumnímu tlaku kolem. Ať z nás ta Příroda nemusí tak často plakat a zvracet. Slunce v duši!
Morgana
