PŘÁLA BYCH SI, ABY LIDÉ....
Přála bych si, aby lidé neřešili, co jim nepřísluší k řešení, ale spíše se soustředili na to, co sami nemají dořešeno a čemu se bojí čelit, protože mnohdy toho mají ve svém podvědomí potlačeno víc než ten, na něhož ukazují prstem. Přála bych si, aby lidé v sobě našli více empatie a pochopení pro druhé, aby než promluví či napíší komentář na sociální síti, se nejdříve odmlčeli, rozhlédli kolem sebe a koukli střízlivýma očima na svůj život a teprve poté se znovu navrátili k tématu, ke kterému měli prve tak nezměrnou chuť něco podotknout. Přála bych si, aby si lidé více pomáhali bez toho, že by čekali něco na revanš nebo bez toho, že by si nejdříve propočítali, co jim to ve výsledku přinese. Přála bych si, aby lidé měli více rozumu, ohledu a pochopení pro druhé, aby návrat k Přírodě nebrali jako návrat k primitivismu, aby sice šli svou cestou, ale alespoň trošku přemýšleli, zda tu svou stezku nechtějí prošlapat po čerstvě zoraném poli druhého. Přála bych si, aby spolu lidé více mluvili, dívali se jeden druhému do očí a netýraly je zahleděním do mobilních aparátů. Přála bych si, aby ženy pochopily, že je tuna mejkapu, nalepené kartáče řas ani rty napuštěné kde čím neudělají krásnější, protože to budou právě ony, které budou zažívat frustrace a depresivní stavy, až přijde stáří a ony se mu budou snažit utéct. Přála bych si, aby se v ženách taky našlo více ženství, té esence, která s sebou nese i mateřství a snahu opečovávat, protože mít miliardový byznys je sice fajn, ale večerní obejmutí neposkytne. Taky bych si moc přála, aby muži pochopili, že po nich zas tolik nechceme. Bohatě nám stačí, když si na nic nehrají, netahají nás do svých bahen potíží a psychických nepohod, nemávají peněženkou jak panna s vibrátorem a mají koule, takové ty mužské koule postavit se světu, když to jeho žena zrovna potřebuje. Přála bych si, aby už konečně skončilo to až neúnosné období zlosti, hněvu, násilí a neochota vcítit se do druhého, i když vím, že u konce ještě stále nejsme. Přála bych si, aby lidé přestali hledat pomoc u různých gurů, terapeutů, v motivačních knihách či youtube kanálech, protože nakonec stejně zjistí, že všechno začíná, ale i končí u nich a v jejich vlastních rukách. Taky bych si přála, aby se tolik společnost neupínala na to, co jim hlásá média, netřásla jak ovce zvonci v obchodě a neplnila koše všemožnýma sračkama, protože jsou zrovna v akci nebo je má Miluše z protějšího bytu na balkoně, aby si lidé hledali informace sami z mnoha zdrojů a otevírali se možným diskuzím bez toho, že by chtěli už jen z principu stále věřit tomu, čemu věřili posledního čtvrt století. Přála bych si, aby lidé více četli a vnímali tu nosnou hodnotu, kterou slova a věty vždycky mají. Aby nevtláčeli své názory všude na počkání jenom proto, že na to mají právo, páč i to je velmi často pochybné. Přála bych si, aby druhým docvaklo, že to nejvíc, co jim život může dát, je život sám, rodina, děti a pak to nepopsatelné teplo a důvěra, kterou vám právě jenom blízcí ruku v ruce s životem mohou nabídnout. Taky bych si přála, aby lidé více četli, koukali na kvalitní filmy, chodili rozmlouvat do lesů a strání a nebylo jim na obtíž skočit do rozbouřené řeky pro tonoucího psa nebo zohnout hřbet a zvednout pet lahev či plechovku z místa, kam se samy nedostaly. Přála bych si, aby se lidem více otevřelo třetí oko, aby více věřili své intuici, prvnímu dojmu, který je vždy jako jediný správný. Přála bych si, aby se lidé nebáli riskovat a nedělali věci jen tak na oko. Přála bych si, aby... aby tu byl už ten čas, kdy lidé pochopí. To všechno kolem, tady, tam i támhle, kdy jim ty střípky skládačky do sebe zapadnou a budou svou existenci vnímat bez husí kůže, když jim něco řeknu.
Zítra je před námi poslední den roku 2019, roku karmicky dost těžkého, přesto velmi očistného. Čeká nás malinko těžší rok, rok 2020, který ovšem bude spravedlivý. Každému nadělí razantněji podle toho, jak dříve zasel: v dobrém, ale i ve zlém. Já vám přeju, abyste do něj vkročili pokud možno ve zdraví, s radostným úsměvem a hřejivým srdcem obklopeni alespoň jednou osobou, na které vám záleží a s vírou, že dokážete nemožné, když si za tím svým snem půjdete.
Krásný zbytek třicátého prosince a do ledna vykročte pravou! Morgana
PS: Budu vás srát i nadále, to netřeba připomínat :D
