MUŽI TÉTO DOBY
Dáme téma mužů? Proč jsou takoví, jací jsou? Proč se každý druhý pár rozvádí a proč jsou ženy na dost věcí samy? Já myslím, že dáme, ať se to tu trošku provětrá :D Kdysi dávno jsem četla jednu debatu či esej (autora či autorku si nepamatuji), která tam rozebírala vliv průmyslové revoluce a válek na chování muže či jeho postoj v domácnosti a musela jsem uznat, že je na tom dost pravdy. Už pár let říkám, že doba několika desítek let vycházela vstříc ženám. Ne vždy to bylo podle jejich přání, mnohdy byly vhozeny do daných situací stylem "tady máš bazén a plav" a tak se musely umět co nejdříve adaptovat. A protože my ženy jsme v tomto smyslu (a nejen v něm) rychlejší, umíme velmi dobře zrekognoskovat terén a přizpůsobit se podmínkám a vlivům, pak jsme toho využily. Dříve jsme nesměly být vzdělané, chodit do škol (tím spíš pro nás nebylo vysokoškolské studium), neměly jsme dlouho právo volit, zajímat se a vstupovat do politiky, žena byla v podstatě vnímána jako podřadné plemeno, které bylo dobré jen na sex, plození dětí (čím víc, tím líp, páč větší počet rukou znamenal lepší pracovní sílu do hospodářství, na pole apod.), vedení domácnosti (vaření, praní, zajišťování jídla, výchova dětí) a starání se o domácí zvířata... Když si uvědomíme tu dobu, po jakou jsme musely mlčet, sklápět oči a držet brázdu, pak není divu, že když se pomyslný řemen uvolnil a okovy opadly, že jsme nelenily a začaly na sobě pracovat: začaly jsme se učit číst, psát a počítat, vzdělávat se, načítat literaturu, pídit se po informacích, zjistily jsme, jaké jsou všude možnosti a krásy, tak kdo by zůstával u plotny a valchy? Muži to měli jinak. Těm v podstatě nikde a nijak nebyly dávány překážky, ti nemuseli čelit zákazům či příkazům. Nikdo je nebil, nikdo na ně neplival. Jejich úkolem bylo zajištovat peníze, chodit do fabrik, po práci do hospody rozebírat politiku a hrát poker, ve volném čase navštěvovat bordely a užívat si "těžce vydělaných peněz" nebo jen tak "uléhat" se ženou a vytřepat do ní obsah pytlíku, aniž by ho zajímalo, zda další krk uživí - však žena si s tím poradí. Ten chod u něj v životě byl stále stejný: práce, doma jídlo či oplodňování manželky, večer zábava a kamarádi. Žádná motivace se vylepšovat, žádná extra snaha mít vyšší cíle, furt stejný monotónní krok, vždyť kolikrát firmu dědili od otce už jenom proto, že se narodili jako synové. Na ženě pak zůstalo vše ostatní a nebylo toho málo. Muž věčně doma nebyl, takže si musela poradit sama: vařila, prala u potoka, obstarávala dětem jídlo, starala se, když je složila nemoc, mnohdy byla sama i u toho, když vlastní dítě umíralo, dřela na zahradě a polích, obstarávala dobytek, udržovala domácnost jakž takž čistou a funkční, hospodářství jakbysmet, řešila nechtěná těhotenství, nedostatek sil, vyčerpanost... zkrátka byla postavena do tvrdých podmínek, na které se adaptovala. Pak přišla válka a co se stalo? Opět zůstala na vše sama a to ještě s vědomím, že se její muž už domů třeba nevrátí a bude muset zajišťovat i peníze (což do jisté míry ženy tak jako tak musely). Takže další období tvrdých zkoušek, kdy sice ženy mohly plakat a proklínat svůj osud, nicméně stejně ráno ve 4 vstaly a začaly ten každodenní maraton. Jak víme, učí nás lekce tvrdé, těžké, nečekané, ve kterých musíme vstát třeba už po tisící a donutit své nohy k pohybu, protože to nikdo jiný neudělá a práci nezastane. Takže co z toho mohlo vzejít jiného, než že muž zamrzl na svých aktivitách a potřebách, zatímco jeho žena vystavena těžkým zkouškám musela na sobě zamakat. A teď přišla volnost... vzdělávání i politika se jí otevřela, začala poznávat, rozšiřovat obzory, vstřebávat informace, kariérně růst, cestovat, užívat kreativitu, která je jí od přírody dána a přitom všem se stále starala o děti, domácnost, hospodářství... Cítíte, jak se ty misky vah najednou rozkolísaly? Jaký nastal mezi mužem a ženou nepoměr? Jak zákonitě musela přijít ta darda, která taky přišla? Z ženy se stala silná osoba, která je vzdělaná, má kairéru, protože nelenila a adaptovala se, umí ve stejnou dobu i založit rodinu, starat se o sebe a děti, obstarat díky svým financím potravu, služby, zábavu, umí si naspořit na dům a auto, může si dovolit dovolenou v létě i v zimě, začne se bavit, začne si všímat, že se o ní zajímají jiní mužové... Tak proč čekat na to, až se ten muž, co věčně z domu odcházel, probere a uvědomí si, že zatímco doba přinesla novou ženu, jaksi pozapomněla přinést i nového muže? On dál jede v tom svém zaběhnutém stylu, do toho je na ženu nasraný, že vše zvládá, že ho vlastně nepotřebuje, protože mu už dávno sebrala všechny triumfy z rukávu, vzala mu sílu, vzala mu mužství, vzala mu pocit krále stojícího někdy v daleké minulosti na piedestalu veškeré možné důležitosti a co víc: ona nečeká, až se on vzpamatuje, ona si jde klidně pryč, ona s ním dokonce ani nepočítá, ona je … prostě jinde. Tohle je strašná pecka pro mužské ego, ohromný šok, změna, vražená dýka do zad. Muž se začíná cíti slabý, nechtěný, začne plakat a nad sebou fňukat, uzamyká se, utíká z reality pryč (alkohol, drogy, sex s děvkama, virtuální sex na fejsbuku, zasílání ptáka smskama neznámým ženám, přepracovává se), protože neumí čelit nastálé situaci. Jediné, kde může mít ještě sílu, kterou potřebuje ventilovat, aby ženě ukázal a sobě dodal na už tak dost pošramoceném egu, je sex. Tvrdý a nekompromisní (tedy pokud je ho schopen). … Je to v prdeli, co? A teď je otázka: čekat na něj, až se zmátoří? Vést za ručičku? Ukazovat? Učit "znovu chodit"? Ponížit se na jeho úroveň, aby ho to bébí tak nebolelo? Záměrně tento svůj text nechám otevřený, bez konce :-) Morgana
PS: tímto textem nehážu automaticky muže do jednoho děravého pytle ani ženy do těch vyšperkovaných. Mezi nimi taky najdeme dost fňuken a slabých vzorečků, stejně jako mezi muži najdeme ty, kteří o svého ptáka napříč dějinami nepřišli.
