STAČÍ SI JEN JÍT SVOU CESTOU ZA ŠTĚSTÍM
Milé ženy, dámy, slečny, krasotinky... Dneska mi to nedá a musím zasednout a napsat pár řádků, ke kterým mě vlastně naladily mé tři grácie, se kterými jsme včera při večíru vínovaly a dneska řešíme v chatu jejich náhledy na rodinné vzorce, bloky a přístup k dětem, domácnosti, partnerům a kterým já svými fackami a neomaleným jazykem dávám najevo, kde všude jsou ty zádrhely (řečeno velmi mírně). Ony už si pomalu zvykají na fakt, že se mnou to kamarádství je mnohdy terapeutické, velmi často na facku či kopanec do prdele (rozuměj té mé), ale ve výsledku dojdou stejně k závěru "kua, měla jsi zas pravdu". Vím a léty jsem o tom přesvědčena, že ženy se nemají rády. Neustále někam letí, nechávají se strhnout tlakem rodiny, škol, úřadů, partnerů, dětí a někde vzadu v tom všem vaření, uklízení, párování ponožek, kontrolování domácích úkolů, nakupování přesnídávek a pečení muffinů zapomněly na sebe, na svůj prostor, na čas, který je prostě a jenom jejich, prostor, do kterého zkrátka ani děti, ani partner, ani rodina, ani kamarádky, ani cokoliv jiného nepatří. Valí vzorce svých vlastních matek, které musely mít domácnost jak ze škatulky, páč jinak se necítily vnitřně v pohodě, jedou - aniž by si to uvědomovaly - v modu "co tomu řeknou druzí, jak to bude vypadat, vždyť bych se musela stydět" a pak jim vstoupím do života já a je to darda jako prase :D Dámy, jen stručně: karma rodu, zatížení rodové linie či jakékoli břímě, které vnímáte mnohdy mylně za prokletí (to je totiž úplně jiná sranda) se čistí právě tím, že nepůjdete ve šlépějích svých rodiček :-) Že začnete měnit svůj pohled na život, že se třeba vrátíte po té vyšlapané stezce maminky Novákové či babičky Šilhanové a budete pátrat, kde začaly ony dámy dělat tu zásadní chybu a pak se k tomu postavíte čelem a připustíte si, že takto to už prostě dál nejde. Že už začínáte mít stejný náhled na svět, stejné argumenty, stejné grimasy, stejné partnery... a tím vším ovlivňujete i budoucnost vlastních dětí, páč on půjdou po trase s džípíeskou, kterou jste jim samy přednastavily. Mnohdy je zatahujete do svých postojů a názorů a nikdo se na vás nemůže zlobit, protože jste vnitřně zlomené a bolavé a zdá se, že tu není nikdo, kdo by vás vyslechl, pochopil, rozebral, profackoval, nakopal, abyste se už konečně zvedly z toho pláčem promáčeného polštáře a pochopily, že stejně jako milion jiných věcí i tato se bude odvíjet jenom od vás samých. Pokud vy se nepostavíte na nohy a připustíte si své chyby, pak v nich povalíte další desítky či stovky let a to včetně dalších inkarnací a ještě tím "nakazíte" své potomky. Mnohdy to totiž schytávají ony nejvíc, protože jim narušujete jejich prostor, jejich svět, zalepujete jim srdcata svýma představama a postoji, které vám samým ve výsledku přinesly jenom trápení, smutek a depku. Mějte se víc rády, odhoďte ostych či spasitelský postoj a jděte. Je jedno kam, srdce vás bude směrovat samo, ale pokud doteď vám váš život nepřinesl naprostou spokojenost a naplnění, pak jste celou dobu šly blbě ;-) Tak prosté to je. Mějte fajn den! Morgana
PS: Tímto zdravím Veroničku, Zuzanku a Kristýnku a vím, ano, milujete mě a ceníte si mého přínosu ve vašich žitích :D ;-)
