SEBEHODNOTA VE VZTAHU

Byla jsem požádána o téma, které se týká minimálně jednou za život každého z nás a tím je sebehodnota ve vztahu. Začnu asi tím, co je to sebehodnota. Sebehodnota je to, do jaké míry si sami sebe ceníme, na kolik si sebe vážíme, za jakou kvalitu se bereme. Hodnota je vlastně důležitost, tudíž sebehodnota je důležitost sebe samého. A ta se buď nenechá nikým a ničím zviklat, nebo stoupá, anebo naopak klesá. Za svůj dosavadní život jsem si vyslechla už tolik příběhů, že vím, že toto téma by se mělo neustále opakovat, aby si lidé uvědomili, že to, jak se k nim chovají druzí (a je jedno, jestli jde o partnera či partnerku, šéfa či šéfku, kolemjdoucího, prodavače v oblíbeném obchodě, známého, kolegu...), je odrazem toho, jak se sám vnímá. Jinými slovy pokud o sobě budu mít mínění, že jsem úplné hovno, je 100% šance, že i druzí mě budou brát za hovno a ne za cukrík (zdravím Slovensko). Pokud se ovšem budu vnímat jako hodnotný člověk, který má co nabídnout, budu vyzařovat energii sebevědomí a vlastní sebehodnoty, snižuju pravděpodobnost, že se ke mně dostane nezralý a nevyrovnaný člověk. Pochopitelně v úvahu v souvislosti s tímto musím zmínit karmické vztahy, kdy i silný jedinec si někdy přitáhne chudáka, protože si prostě karmicky mají splatit dluh, jenž nelze vyrovnat ničím jiným než že se setkají, že si jeden druhého přitáhnou, ale po takovém spojení se pak už podobné situace se slabochy neopakují (pokud se opakují, nejste silným jedincem). Otázkou tedy v tuto chvíli je, jak se vnímáte? Člověk, který si uvědomuje, jaká je jeho hodnota, sebou nenechá vláčet. Nenechá se zmítat okolnostmi, partnerem/kou, nezačne pochybovat o tom, kým je a kam směřuje, i kdyby šel proti němu celý dav. Nic ho nezlomí. Ví, kým je a jde si za tím, co uvnitř srdce cítí ovšem bez toho, že by vědomě druhým ubližoval. Nenechá na sobě štípat dříví, nenechá na sebe kydat vnitřní hnoje toho druhého. Vy mu sice můžete na čas sloužit jako zrcadlo a učitel (to jsou právě ty karmické vztahy), ale umíte odhadnout, kdy už přetekla kapka a je čas jít pryč. A už se nevracet. A nevyčítat si, nepochybovat o svém rozhodnutí. Pokud srdce trápí a vy cítíte vnitřní pnutí "tady mi není dobře, tady nechci být, ten druhý mě utlačuje", jsou to všechno impulsy k tomu, že dozrál čas odejít. Nevěřte na druhé šance, nevěřte na to, že se lidé mění (výrazně svou podstatu a nastavení nezmění nikdo). A hlavně se na sebe nezlobte v tom, že jste neuměli rychleji a adekvátněji zareagovat, chránit se, že jste nedošli k uvědomění a nezvedli svůj zadek dřív. Vše se děje tak, jak má. Navíc důležitý fakt kolem sebehodnoty je v tom, že nás tyto špatné zkušenosti posilují a pomáhají nám uvědomovat si ji. Nejhorší možný scénář je, kdy sebehodnotu máte a necháte si ji vzít a kdy ji nemáte a necháte se víc zadupat do země. Druzí se k vám chovají jen do té míry, do jaké si je pustíte k tělu, do jaké míry jim to dovolíte. Není možné najít např. ženu, kterou ničí její muž alkoholik svými násilnými výpadky v alkoholovém opojení, pokud se mu ona nenabídne. A k tomu nabídnutí stačí jenom to, že mu dovolí sdílet s ní život, domov, lože. Vy rozhodujete, co vám ten druhý bude dělat a jak. Vymlouvat se na to, že není lehké odejít, když vás svazují děti, rodina, peníze, majetek je zas a pouze o prioritách, o výmluvách, o snaze s danou situací cokoliv udělat. Takže pokud někdo z vás řeší ve vztahu hádky, vyčítání, poukazování na vlastnosti, které se partnerovi/partnerce nelíbí a jiné, je na čase se zamyslet nad tím, proč tomu tak je, porovnat si, zda-li ten druhý, který po vás něco chce, nabízí to samé vám, do jaké míry je váš vztah o kompromisu nebo zdali vy nejste ten/ta, který/á stále ustupuje, aby byl v rodině klid, zda nepřebíráte v domácnosti role, které z přírodní podstaty nejsou vaše. A taky si představte, zda-li byste byli ochotni v tom, v čem nyní žijete, v pohodě a bez vnitřních tlaků žít i za dva či tři roky. Pokud vás to vyděsilo, pak … :-):)