PROČ POMÁHAT DRUHÝM MNOHDY NEMÁ SMYSL
Je listopad, před námi prosinec a i když mám narozeniny v lednu a tudíž bych nyní měla být v období "smrti", tudíž unavená a toužící po odpočinku, pak je opak pravdou. Nějak mi listopad vnesl do žil sílu a energii, kterou je potřeba dostat ven. Takže zpracuju ještě jedno téma a to to, které mi před pár okamžiky prolétlo hlavou. Tedy ono mi neprolétlo hlavou samotné téma, ale většinou se začnou za sebou řadit věty a já musím honem sednout k počítači a začít psát, páč je to jak lavina :D Opakovaně se mi ve výkladech objevují dotazy, jak pomoci synovi, dceři, partnerovi, mamince, Olze od vedlejší přepážky s nemocí, útrapami, závislostí... Tyto dotazy padají i zde na stránce, když dávám možnost zeptat se mě, na co chcete. Začnu asi tím, čeho jsem si všimla tady na fejsbuku. Když se nabízí někomu v nouzi oděv, poukaz, hračky pro dítě atd., padají doslova internety pod tíhou křiku "já, jestli můžu, já chci". Jakmile se tamtéž najde nabídka na brigádu či práci, která by dotyčným pomohla, je ticho po pěšině. Však to znáte i tady: mám tu tzv. "milující fanynky", které nemohou vystát nic ohledně mé osoby, činnosti, způsobu vyjadřování, ale jakmile padne VÝKLAD ZDARMA, jsou mezi prvními, které se ptají :D (Ano, mám velmi slušnou paměť.) To samé platí u lidí, kteří jsou závislí na alkoholu, drogách, na partnerovi. Budou si stěžovat, budou vám plakat na rameno, budou vyžadovat vyslyšení a útěchu (ti odvážnější i radu), ale když jim nabídnete, že to tedy spolu z měníte, ukážete jim cestu a způsob, s čím třeba začít, pak je opět ticho po pěšině. Nic, nula bodou, šlus. Stejně tak to vidím u lidí, kteří si zoufají, že je třeba partner nemá rád, že jsou prolezlí nemocemi, že se chovají tak či onak a když jim to řeknete narovinu, což já dělám v podstatě automaticky, vysvětlíte, kde najdou odpovědi, v čem tkví jejich nemoc, co z nich cítíte, jenom smutně řeknou "jo, máš pravdu, tak to je", ale nic víc neudělají. A nemyslím si, že by to bylo tím, že jim chybí síla, inteligence, či cokoliv jiného, co by jim pomohlo k dosažení radosti a úspěchu. Potkáte je za měsíc a nic nezměnili. Potkáte je za rok a jsou tamtéž, kde byli před rokem. Potkáte je za deset let a je to stále stejná písnička. Lidé jsou líní něco dělat, pro většinu z nich je vyhovující pocit utlačované a zoufalé oběti, oni z energie svého zoufalství a depresí těží, stejně jako sají ze zájmu druhých, kteří jim nabídnou pomocnou ruku. Všímat si druhých a najít si chvilku na vyslyšení jejich žalostného zoufání, je v pořádku. Nabídnout pomoc je taky v pořádku. Ale vláčet někoho po celé trase, která vede k vytouženému cíli, už v pořádku není. Je to znevažování sebe sama, narušování přirozeného karmického procesu lekcí a ponaučení a je to hlavně plýtvání energií tam, kde nenajde úrodnou půdu. Předtím, než tedy začnete někomu pomáhat, položte si otázku, zda o danou pomoc ten druhý stojí. A pak taky zvažte, co sám/sama udělal pro to, aby ve své situaci už nebyl. Já netvrdím a ani po vás nechci, abyste házeli všechny do stejného koše, jsou i lidé, kteří jsou opravdu zlomení a ve změnu prostě nevěří. Nicméně 95% fňukajících změnu ve skrytu duše nechce, nemají chuť na sobě pracovat, nechtějí změnit své myšlení, nechtějí naslouchat intuici, nechtějí vidět, slyšet ani cítit svůj podíl viny na stavu, ve kterém se nalézají. Nenarušujte jim proto tohle jejich rozhodnutí za každou cenu a už vůbec ne za cenu sebe samých. Protože vy jste přesně těmi, kdo by se v této bitvě zranili a byli zašlapáni do bahna už tak dost rozdusaného koňskými kopyty.
