4,5 ROKU EXISTENCE STRÁNKY! OHLÉDNUTÍ A ZLATÉ RADY OD MORGANY
Už mám tuto stránku 4,5 roku a pokaždé, když sem vložím téma muži vs. ženy, vztahy, vztahy s dětmi nebo nějaké to téma, které se většina lidí bojí otevřít, pak je tu velký zájem o komentování a diskuze. Chtěla bych vám za to poděkovat, protože cítím, jak pak krásně stránka vibruje různými názory, náhled, občas si někdo rýpne, jiný je pak komplet vedle, pak zase další přijde se svými zkušenostmi, do toho nasype to svoje komentující, který se tu jinak moc neprojevuje... Myslím, že se mi opět splnil další sen vytvořit místo, kde se můžeme bavit, vyměňovat si své názory, něco se dočíst, naučit, dostat ránu pěstí tématem, které mě donutí přemýšlet, anebo naopak tu někomu může jeden či vícero lidí odzrcadlit to, co si v skrytu duše jedinec nechce přiznat. Jsem vážně ráda, že to funguje a jede tak, že už vás tu za chvíli bude 50 tisíc a to je za tak krátkou dobu existence stránky sakra dobrý počet. Občas mě přepadne pocit, že je to už jistá zodpovědnost psát pro tolik lidí, jistou měrou je i ovlivňovat, směrovat, vštěpovat jim do hlavy něco, co tam dříve nebylo. Pak si ale řeknu, že ovlivnit se dá jen ten, kdo chce, kdo je změně otevřený, kdo se nakonec má v jistém směru změnit, ti ostatní budou buď dál šlapat to své (v dobrém i špatném smyslu slova) a moje texty budou kolem nich jen proplouvat bez většího zásahu. Vždycky však dojdu k závěru, kterým se řídím celý svůj život, že jsem sice zodpovědná za to, co píšu, ale nejsem zodpovědná za interpretaci, která vám po přečtení vznikne ve vaší hlavě, ve vaší mysli či srdci, protože tam je všechno vaše a utvořeno tím, v čem vy jste vyrůstali a čemu vy věříte. Tam je to podhoubí, ze kterého vyrůstá názor, náhled. Já sem můžu práskat jedno slovo za slovem a mohou tu jen tak planě poletovat bez toho, že by někoho niterně zasáhly. Anebo taky hystericky tlouct do klávesnice a ani si neuvědomovat, že co text, to zásah do lidské duše a podvědomí. Mnohokrát mi přátelé řekli, jak mě obdivují, že to stále dělám, že mám pořád trpělivost jít dál, vysvětlovat, ukazovat, že by na to neměli nervy ani sílu a už vůbec ne tu houževnatost, která ze mně prýští. Já tohle beru za část své cesty, která mě vždycky přivede k mnohem větší, zásadnější, víc tepající, zalidněnější. Vždycky to tak bylo, vždycky to tak bude. Na mně si názorně může každý ozkoušet, jak je důležité mít v životě cíl, vědět, kam míříte, vědět, čeho chcete dosáhnout a nenechat se zviklat. Hodně často se mě ptáte, jak poznat, kam míříte, co máte v životě dělat, čeho dosáhnout. Z většiny těchto dotazů mám pocit, že se domníváte, že pokud vyloženě nejedete do Afriky stavět základní školy a vodovodní systémy, nebo nemeditujete v Bhútánu či nezachraňujete na pólu tuleně, že nejste plně využiti, že neděláte dost, že za sebou nezanecháváte tu lidskou stopu práce, na kterou pak budou generace ještě desítky let po vás s láskou a vděkem vzpomínat. Já tedy využiju tento text proto, abych vám dala na vědomí, že Matkou Terezou či Martinem Lutherem Kingem nemusí být každý druhý z vás. Protože ty poklady, které můžete rozdávat, spočívají třeba jenom v tom, že ráno vejdete do fabriky a pozdravíte s úsměvem vrátného Vorlíčka, na kterého se jinak nikdo za celá léta neusmál, že pomůžete paní Lidce s občasným hlídáním jejího malého Patrika, díky čemuž se ona může zastavit jednou za měsíc v kadeřnictví a na následujících dnů si pak navýšit sebevědomí, které z ní v předchozím vztahu otec Patrika pěstmi téměř vytloukl, anebo že půjdete do útulku a zachráníte tam jednu psí duši od samoty v kleci. Občas hledáte důležitost a smysluplnost tam, kde není a opomíjíte ji v maličkostech, na kterých ve skutečně záleží. A jak se najít, jak se opětovně navrátit na cestu, o které víte, že tu někde je, ale ztratili jste směr? Poradím vám jednoduchou věc: naslouchejte své intuici a svému tělu. Nikdo vám neřekne víc a větší pravdu než právě duše a tělo. Když dostanete z ničeho nic nějaký bláznivý nápad, který nemá logické opodstatnění, udělejte to. Když cítíte, že někde nemáte být, odejděte. Když máte chuť říct něco, co nikdo nečeká, řekněte to. Když nepociťujete spokojenost ve vztahu či práci, změňte je. Tak prosté to je, tak jednoduché i na realizaci. Hledejte cesty a způsoby, nehledejte překážky a důvody. Život poběží i nadále, slunce zase druhý den vyjde na východě a zaleze na západě, ručičky na hodinách se budou pořád dokolečka předhánět, koleso se nezastaví, svět neskončí. Vyhněte se závislostem, vyhněte se názorům druhých, zaručeným "radám", co je pro vás nejlepší a vnímejte, kam vás to tlačí. Protože tam je ta cesta, která míří k danému cíli, k vaší úloze, k vašemu naplnění. Morgana
