SEBELÁSKA VS. SOBECTVÍ
Tak jsem si pročetla všechny ty komentáře u včerejšího příspěvku a musím říct, že spoustu témat jsem už zpracovala, stačí kouknout na mé webové stránky morganaarchiv.blogspot.com. Vybrala jsem hned několik témat, která spojím do jednoho. Ptali jste se na rozdíl mezi sobectvím a sebeláskou, jak poznat, že jsem v souladu se svou duší a nejdu proti ní, aby nemusela plakat, a pak taky téma odpuštění, které v podstatě se sebeláskou souvisí. Takže začneme tím, co je to vlastně sebeláska. Sebeláska je láska k sobě samé(mu), je to stav, kdy znám svou hodnotu a nenechám ji nikým ani ničím degradovat, je to cit vůči sobě, který značí, že mám vytýčené meze, za které nikoho nepustím a je mi celkem jedno, jakou razancí či stylem na mě venkovní svět naráží. Vím, kdo jsem, jsem plně zakořeněna tam, kde jsem a sebemenší vánek ani vichřice mnou nehnou. Jinými slovy naslouchám svému tělu a své duši a nejdu proti nim. Mnoho lidí tohle ignoruje a když je upozorníte na to, že z nich cítíte nespokojenost, tlak v určitých oblastech těla, že vnímáte, jak jejich oči a tím pádem i duše pláčí, pak to buď odevzdaně přiznají, protože s tím neumí pracovat anebo se ohradí, že to tak není, anebo přijde to typické "ano, máš pravdu, ale", které následuje kilometr výmluv, proč se s danou situací nedá nic dělat. Ale sranda je, že se s každou situací dá něco dělat, jen my jsme tak zaslepení a zahlušeni, že to nevidím a neslyšíme. Předně vám znovu zopakuju, že jste tu všichni za sebe a nemáte se výrazně ohlížet na lidi kolem včetně vašich dětí a rodičů či jinak blízkých osob. Každý z vás si před inkarnací vybral, co chce prožít, a aby daná lekce, která z tohoto prožitku má vzejít, měla co největší účinek, je vám vybrána rodina, partneři, děti, finanční situace, bytová situace, pracovní sféra, ve které se máte pohybovat, které čím horší se jeví, tím intenzivnější prožitek a duchovní posun pro vás přinesou. Ano, je mi jasné, že se začnete zase čertit "no jo, ale co děti", "ale já mám rakovinu" nebo "bez peněz to moc nejde"... Ale vtip je v tom, že ono to jde ve všech třech případech. Jde o to, zda budete nalézat cesty a způsoby, anebo rovnou všechno smetete ze stolu. I ty děti si vás vybraly pro zkušenosti, které z působíte třeba tím, že odejdete od jejich otce ;-) Samozřejmě že spousta z vás byla vychovávána ještě stylem "nejdříve mysli na druhé a pak na sebe". Ano, je fajn nebýt ignorant, všímat si v okolí, kdo volá o pomoc a vyslechnout jej nebo dokonce i fyzicky, psychicky či finančně pomoci, ale musíte opět znát meze. Je totiž spousta lidí, kteří se dobrovolně vpasovali do role oběti a fňukánků, kteří - jakmile jim nabídnete prst - vám schramstnou celou ruku a pak už jenom chodí pravidelně s nataženou paží. A je opět a jenom na vás, abyste rozpoznali tu míru, kdy ještě skutečně pomáháte a kdy už jste využívání (či zneužíváni). Takže sebeláska není o totálním ignoru, sebeláska je opět a zas o jasně nastavených hranicích, které nenecháte nikoho překročit. A to včetně (nebo spíše hlavně) vašich dětí, partnerů a rodičů. Doposud kapiš? Ok. A teď tu máme sobectví. Sobec je člověk, který má za každých okolností sebe na první příčce důležitosti a druhé naprosto ignoruje. Jeho zájmy jsou jako jediné správné a hlavní, jeho výhody taktéž, jeho blaho, jeho komfortní zóna, která nesmí být přerušena či nahlodána zvenčí. Sobec nedělá rozdíly mezi sebou a okolím, on to okolí jednoznačně nevnímá a když, tak jako spodinu, po které je potřeba šlapat. Sobec je parazit, který potřebuje živnou půdu stejně jako manipulátor, energetický upír či věčný ublíženec. Sobec bez této živné půdy nemůže existovat, takže když se mu nedáte všanc, on nemůže přežít. Je sice pravdou, že když odejdete, najde si jinou nižší bytost, na které se začne pást, ale to už není vaše starost. Stejně jako u závislých lidí, manipulátorů, psychicky či energeticky vyčerpávajících jedinců, ani sobec se nezmění. On nevidí problém v sobě, on vidí jen možnosti ke svému přežití. Takže pokud se o něčem rozhodujete a první, co vám letí hlavou, jsou egoistické výhody, které vám z daného budou plynout, pokud loktaříte a za každou cenu si jdete za svým, pokud naprosto serete na pocity a dopad na druhé lidi, pak jste sobec. Ta linka mezi sebeláskou a sobectvím je velmi, velmi tenká a křehká, ale myslím si, že člověk vyzrálý a empatický ji dokáže lehce rozeznat a podle toho se i chovat. S tímto souvisí i soulad s duší. Pokud v nějaké sféře vašeho žití cítíte vnitřní negativní pnutí, tlak, stres, nepokoj, nevolnost, únavu, zoufalost... pak nežijete v souladu s tím, co vám radí duše. Když se s lidmi bavím, většinou ví, co mají dělat, dokonce i řeknou "já vím, že je to blbě, že dělám chybu, ale...". V tomto případě není pomoci. Oni ví, ale hlas duše nenásledují. Pak tu máme ty, kteří ví, co mají dělat a započnou první kroky ke změně. Ti jsou na velmi slibné cestě k tomu, že s danou situací zatočí, změní ji a začnou nový život. A pak tu máme i takové, kteří neznají neúspěch, stres, nepokoj, bolest... a není to tím, že by jim chyběla pokora, ale tím, že prostě naslouchají tomu, co říká duše a ego je u nich upozaděno. A přesně tihle lidé vědí, že aby je nic a nikdo netáhl ke dnu, musí odpustit všem z minulosti a opustit programy s nimi spojenými. To, že na někoho vzpomínáte s nelibostí a nenávistí, že si neustále v myšlenkách či konverzaci s přáteli předhazujete staré křivdy, neničí toho, kdo vám danou křivdu způsobil, ale vás. A ve výsledku se to pak i projeví na vašem zdraví. .-) Protože vím, že spousta lidí má potíž přečíst víc jak tři řádky, tak raději už končím :D Téma k přemýšlení a hlavně ke strávení je to obsáhlé, já jsem se snažila jej napsat aspoň tak, aby dokázalo ve většině z vás něčím zavibrovat, což je znamení "ano, i mě se tohle týká". Krásný třetí listů pád vám všem! Morgana
