STARÁ VS. MLADÁ DUŠE
Včera v noci, když jsem ulehla, začal mi hlavou procházet text. Lepší by pochopitelně bylo, kdybych se zvedla, zapla PC a začala ťukat, ale to se mi už fakt nechtělo. Takže daný text píšu až dneska ráno a samože bude asi jiný, páč ten infotok se vždycky liší. Hodně často se ptáte, jak poznáte starou duši respektive jak poznáte, zda jste starou duší. Takže dozrál čas, abych se tohoto tématu chopila sama a jdeme na něj. Předně musím říct, že každý za sebou máme desítky až stovky inkarnací, každý si sem chodíme pro odlišné lekce a vše se odvíjí od naší rychlosti chápání a neopakování chyb. Takto funguje karma, která není o trestu jako takovém, ale o tom, že nám neustále navrací stejné situace do života a střídá role mezi dušemi tak, aby si vzájemně odžili to, co dříve jedna druhé udělala. Takže rčení "karma - zdarma" je možná takové alibistické vnitřní uklidnění sebe samého či sebe samotné, že Fanda dostane na frak za tu nevěru a Věra, ta kráva, za to, že už má třetí mercedes, nicméně ona ta karma je přece jenom o něčem jiném :) No ale zpět k duším. Začneme tou mladou duší. Mladá duše je vlastně na začátku svého poznání. Ona už tu mohla několikrát být, ale přesto stále opakuje stejné chyby, je naivní, jak by se dalo říct v pozemské řeči, velmi často zmatená, nevidí, že se řítí pravidelně do stejných vztahů, které musí zákonitě krachnout. Nevěří si, neví, co vlastně chce, tápe a pátrá. Mladé duše nemají s věkem nic společného, tak jak můžete potkat ženu, které je 60 a bude se chovat stále zmateně ve svém životě, tak můžete potkat 15 letou holku, která je dle všeho starou duší jak vyšitou. Stáří a mládí duše není o pozemském věku! Mladá duše většinou potřebuje stále druhým něco dokazovat, žije spíše povrchně, takže největší zálibou těchto lidí jsou drinky v baru, kafíčka v kavárnách, neumí žít a být samy, společnost či druzí lidé jsou pro jejich život nezbytnou součástí, velmi z nich sají energii a čerpají inspiraci. Nezajímají je většinou žádné hlubší myšlenky, filozofie, čtení knih, ani rozjímání v přírodě či meditace, neumí být samy se sebou a žít ze sebe. Neumí žít ani bez partnera, kterého neustále hledají a byť ve vztazích dělají stále stejné chyby, nevidí je. Hodně často jsou v submisivní roli, nechají sebou vláčet. Je to jako když se díváte na puberťačku, která barvitě vykresluje svého patnáctiletého nového chlapce a věří, že tohle bude až do smrti. Vy se usmíváte, nemáte sílu ji tuto iluzi brát, protože už za sebou máte jisté zkušeností a jizvy, prostě víte. Tohle by se dalo přirovnat k pohledu staré duše na mladou, která se ještě hledá. Jsou to lidé, kteří nemají pevný bod v životě, jsou více orientovaní na svůj vzhled, zajímá je, jak vypadají u kontejneru při vysypávání odpadků, tématem hovoru jsou drby, rozebírání životů druhých. K svému žití potřebují nové technologie, telefon mají téměř přišitý k ruce, instáč, twitter, věčná komunikace s druhými i o hovně je jejich. Ale pozor! Mohou klidně mít nějaký smysluplný koníček a umí být i pár hodin samy, ale... přesto převládá ten zbytek. Město je pro ně bližší než venkov, šrum, dění, zajímání se o celebrity, idealizace a snaha o to samé v jejich žití, potřeba majetku a financí, cucání peněz z mužů (či movitých žen), nové počítače, nové tablety, nová auta, značkové ošacení (pokud na to mají), věří systému, věří farmaceutickému průmyslu, věří, že existuje jenom to, co vidí na vlastní oči… no asi máte už představu, žeo :) Nová duše zkrátka poznává, zkouší formou pokus - omyl a velmi často ji trvá, než pochopí, kudy to fakt nepůjde a o čem ten život je. Tady ale podotýkám, že se mladým duším nesměju a vnímám nutnost projití si tímto vším, protože na tom pomyslném "startu" jsme byli jednou všichni. :) No a teď staré duše. No a teď stará duše. Musím říct, že za posledních několik let potkávám strašně moc mladých lidí (do 20 let), kteří jsou starými dušemi a u kterých je tolik moudrosti, až je to neuvěřitelné. Stará duše malinko vyčnívá z davu, bývá to samotář, nepotřebuje ke svému životu davy lidí (a lidi vůbec), většinou ji najdete někde v koutku s knihou či rozjímání pod stromem, zatímco její vrstevníci blbnou na diskotéce (pokud je věkem mladá), anebo tlachají na větrníkem s Blankou a rozebírají Sandru, která už jde konečně do důchodu. Staré duše ví. Mají v sobě hloubku, kterou druzí cítí a mají proto oprávněnou potřebu se na staré duše obracet o radu a nasměrování. Stará duše je totiž velmi často vrbou. Umí ukázat, umí vysvětlit a pokud je například dvacetiletá, samotnou ji někdy překvapí, kde se všechny ty znalosti a vědomosti v ní vzaly. Stará duše si už zažila v předchozích inkarnacích tolik, že ji nic nepřekvapí, má načtené lidské charaktery, lež a faleš prohlédne na první dobrou, drby jí ale nezajímají, stejně jako plané tlachání o mejkapu, nových lodičkách či závodech F1. Pro své žití vyhledává - pokud to jde a je možné - venkov, přírodu, les, samotu. Žije skromně, není otrokem módních výstřelků a technologií, velmi často ani auto nemá. Zajímá se o zvířata a rostliny, není ji jedno, co jí (ale pozor, nepřehání to, žádný fanatismus), není ji jedno, co je s planetou (viz. Gréta), vnímá energie, je velmi moudrá, naplněná štěstím ze sebe samé, rozjímá v přírodě, promlouvá ke stromům a ptactvu či zvěři v lese, dokonce je umí i k sobě přitáhnout a zvěř z ní nemá strach. Umí číst v očích a osudech lidí, vnímá auru, bylinkaří. Peníze jí nevládnou stejně jako jí nevládne ani jiný člověk či dav. Staré duše jsou velmi často bez partnera, protože jim v mnoha případech byl dán úkol vzít na sebe břímě samoty, aby mohly vést druhé, motivovat, ukazovat jim co a jak a je jedno, zdali v duchovní sféře, terapiích, meditacích, bylinkách... Nové technologie většinou používají jen k nutným akcím, nejsou jimi ovládány. Jsou v tom žití napojeny jinak, vidí jiný smysl žití než nové duše a velmi často jsou tiché, sedí někde bokem a nad blbnutím mladých duší se jen tak usmívají, protože ví... Mají velmi krásné a hluboké oči a charisma, kterému se málokdo ubrání. Má smysl psát dál? :d Myslím, že už máte všichni jasnou představu a dokážete se sami přiřadit do správné kategorie, pokud je to pro vás natolik důležité. A jen věta ke konci: stará duše o sobě ví, že je stará. Nepotřebuje ujištění ani tento či podobný článek. Ona ví, proč tu je. Morgana
