NÁSILÍ A DESPOTISMUS VE VZTAHU

Takové krásné datum a já si vyberu tak hnusný téma: psychické deptání a fyzické násilnosti na ženách žárlivým partnerem/manželem. Nuž proč ne, jedna z vás se na to ptala a žádala pár řádků, tak co bych pro vás neudělala :-):) Začnu asi tím, že si rozebereme, kdo to vlastně takový deptač a násilník je. Z mých zkušeností s klienty a letitého povídání si s kdekým jsem vypozorovala, že násilí na druhých (a to jak fyzického, tak duševního) se dopouští jedinci, kteří sami v minulosti byli deptáni, bylo na nich pácháno násilí, tyranie a byli vystavováni žárlivým scénám a nedáván dostatek lásky a něhy. Takže začněte tím, že si uvědomte tento fakt a s tím pak můžete už lépe pochopit protistranu a pracovat s ní. Nutno ovšem rychle dodat, že tito jedinci si to nepřipouští, budou oponovat, nevidí své pochybení, selhání a tím pádem ani neuznají, že se chovaní nevhodně či tak, jak by se partner chovat neměl. V čem totiž vyrůstáte a čemu jste vystaveni, to pak v dospělosti berete za standard, za normální verzi toho, jak mluvit, jak se chovat, jak jednat. Opět a zase jsme u těch rodinných vzorců, kdy si nechceme/nemůžeme připustit, že by se naši rodiče chovali neadekvátně, že byli slabí, že to, co do nás vtloukali, bylo špatně. Dalším faktem je, že násilníci a deptaři pro svůj život potřebují oběť. Pokud vy jim tu svou ve formě vlastního já dobrovolně nepředáte, oni nemají na kom parazitovat, koho ždímat, koho ničit. Uvědomte si proto, že velkou část viny nesete vy, ne-li celou. Vy se dáváte všanc takovému jedinci. On by bez vás zemřel, nebo si šel najít jinou oběť. Proto se tak často stává a je to téměř pravidlem, že když oběť najde sílu odejít z takového vztahu, násilník nejdříve vybuchne vzteky, udělá doma tyátr, rozbije půlku vybavení, začne víc chlastat, svou ženu mlátit... ale pak se staženým ocasem přijde škemrat. Je to běžný postup a není se čemu divit: vy jste si dovolila mu čelit, nedávat mu potravu a tím pádem energii pro další žití, pro další existenci. Takže v tomto bodě si položte dotaz: proč se mu poskytujete? Proč mu zdarma dáváte sebe sama? Svou energii? Svou sílu? Když doma narazíte na mola, zabijete jej, aby už dál neškodil. Když narazíte na moučného červa, taky ho dál neživíte, ale vyhodíte ven. Tohle se s parazity/nepřáteli běžně dělá. Tak proč to neuděláte s tím nejnebezpečnějším parazitem, který vám žije po boku a ovlivňuje tím i vaše děti? Uvědomte si, že děti nasávají a i když se vám nyní zdají milé, křehké, nevinné, pak v dospělosti budou vzorce, které v dětství do sebe nacucaly, stoupat k povrchu a přeberou nad vašimi dětmi moc: děti budou stejně násilné a žárlivé a tyranizující, jako je jejich otec. A zkuste nezačít argumentovat udržením rodiny (k čemu je taková rodina, kde jeden pláče a druhý se nad pláčem raduje?), penězi (priority jsou jasně dané, buď se na čas omezím, anebo poškodím sebe i děti do budoucna a to nesmazatelně), složitými procesy u rozvodu (žádný soudní proces není jednoduchý, tak proč by měl být ten rozvodový) atd. Navíc pokud je u partnera žárlivost, která NEMÁ CO DO ČINĚNÍ s láskou, pak si na svém srdci hřejete hada, který nemá špetku sebeúcty a sebelásky a tím pádem ji nemůže dávat ani vám. Ano, čtete správně, žárlivost je známkou toho, že si nevěřím, proto podezírám druhého. Nemám sebeúctu, nemám se rád(a), proto ty scény, podezírání, koukání do smsek v mobilu, pročítání vzkazů v mailu a na fb, věčné vyvolávání, když jsem s kámoškami na kávě, stalkování atd. Žárlivost NENÍ známkou toho, že milujete! Žárlivost NENÍ znamením, že se o druhého zajímáte, že máte strach! Žárlivost je nedostatek vlastní sebelásky vůči sobě samé(mu). Zapište si to už jednou provždy za uši. Takže pokud jste v daném textu našli byť jen špetku toho, o čem tu píšu, pak vězte, že vedle sebe máte slabého jedince, který - pokud nebude chtít na sobě pracovat - bude stejný za týden, za půl roku, za deset let. Lidé se nemění ze své podstaty a kdo nad sebou rád pláče, bude tak činit i nadále. Kdo řeší situace násilím, fackami, kopanci, alkoholem, drogami (což jsou všechno útěky z reality, neochota jí čelit), bude je takto řešit v klidu dál. Tudíž tu sílu pro změnu musíte najít v sobě, vy, kdo jste obětí. A musíte začít tím, že si stanovíte, co je pro vás prioritou a jít si za tím. Nečekat na pomoc zvenčí, nečekat na změnu, nevěřit v zázrak. Sbalit se a jít. Jedno kam. Ale jít. Moc jsem vás nepotěšila, co? Věřte, že jsem ani neměla v záměru mazat vám med kolem pusy. A taky si pamatujte, že kde je vůle, tam je cesta. A většinou odchodem a neotáčením se nevyřešíte svůj momentální stav, ale i karmické zatížení či danou lekci :-):) Takže směle do toho! Morgana