KDYŽ SE TĚLO ČISTÍ

Včera mi tu proběhl jeden článek, který byl o tom, jak se tělo zbavuje energie. Tak jsem se rozhodla, že něco podobného zpracuju po svém, protože to vidím zčásti stejně, zčásti i jinak. Předem se všem, kterým chybí v mých textech odstavce, omlouvám, ale nemohu je ani vytvářet, protože když si sednu k PC a začnu psát, je to frkot, jede to skrze mě a já nemám moc čas přemýšlet nad tím, jak se to čte, jak to ve výsledku vypadá. Prostě to jede. Ani ten tok nelze zastavit, to bych zastavila úplně a mohla vše smazat, takže se zkuste naučit číst bez odstavců, což jsou vlastně jenom berličky přehlednosti, které ovšem nejsou nutné, pokud se neztrácíte ve slovech jako takových, což si myslím, že ani nejde. Ale k tématu. Čištění těla. Všichni si procházíte mnohými zážitky a emocemi a každý z nás je prožívá a prociťuje jinak. Někdo je upřímný, tak je ze sebe pouští tak, jak to přichází, a ten to dělá jako jediný správně, jelikož emoce nemají rády bloky a zábrany. Pokud nemají automatický ventil, začnou se usazovat. A tohle právě dělají špatně ti, kteří nejsou upřímní, kteří tedy neumí ani reagovat spontánně, o čemž upřímnost je, a kteří si emoce nechávají zčásti či zcela pro sebe a vypouštějí je v soukromí (to je ta lepší varianta), anebo vůbec (a to je to nejhorší, co se může stát). Emocemi nyní myslím všechny emoce, jak ty dobré (smích, radost, extáze...), tak i špatné (hněv, zlost, nenávist...). Snad v každém textu o nevyřčených emocích píšu, že emoce mají tendenci se usazovat v lidském těle, pakliže nejsou vypouštěny ven. Tam se poté shromažďují jako shluky energií a kumulují se a nabalují, až je jim pak v daném místě těsno. Buď tedy vytrysknou z těla ven (velmi často v nevhodnou dobu), anebo si "dolehnou" na určitý orgán, sval či vůbec v oblasti nějakého meridiánu a pak už se začnou projevovat nemocí. Nemoc je vlastně ne-moc emocí projevit se. Bohužel v tomto případě jdou pak ruku v ruce s nevyřčenými emocemi a nemocemi a traumaty z minulých životů a s tím je pak mnohem horší práce, protože dostat se k původci dané nemoci či traumatu je složitější, jelikož si danou zkušenost z minulého života málokdo pamatuje. To pak přicházejí na řadu terapie a těžká práce na sobě samém (neb se velice často táhnou celými pokoleními). Ale teď k samotnému čištění. Pokud tělo má v sobě nastřádáno už moc, snaží se tyto nezpracované energie dostat ze sebe ven. Největší chybou je, když jim v tom bráníme: chceme procesy čištění zastavit, oblbnout chemickými léky, stydíme se, zarážíme to... Prvním projevem čištění je kašel. Snad každý si vybavíte situaci, kdy jste například o něčem mluvili, rozebírali třeba i jinou osobu či pocity z ní a najednou jste začali kašlat, nemohli jste popadnout dech, zakuckávali jste se čím dál víc, až jste nakonec tok slov museli přetnout a nejdříve si řádně odkašlat. Tam je dobré se zastavit a popřemýšlet nad tím, o čem vlastně mluvíte, o kom mluvíte a proč to ve vás vyvolalo zrovna potřebu kašle. Čím silnější potřeba kašle a delší doba k odkašlání, tím hlubší téma pro vás k zamyšlení. Obdobně je to u lidí, kteří nemohou popadnout při mluvě dech, zakoktávají se (nejsou vpuštěni ke slovu a chtějí tedy využít danou chvíli, kdy je někdo poslouchá, jen slova se chrlí rychleji, než jejich mluvidla dokáží zpracovat), začnou chraptět atd. Tohle je první způsob pročišťování, emoce jdou přes krk, ústa, mluvidla. Dalším příznakem čištění se od vnitřní špíny a emocí je zvracení a přílišná stolice. Žaludek a střeva se zbavují toho, co nedokázala či velmi dlouho stravovala, co se v nich usadilo, začalo zahnívat a pak už v situaci, kdy více pojmout nemohla, vytláčela dané ven. Dalším projevem čištění a zbavování se přebytku nezpracované energie je pláč. Oči pláčou, protože si potřebují pročistit zrak, potřebují se zbavit nánosů, které jim nedovolily vidět věci tak, jak jsou, potřebují vyplavit z kanálků nánosy iluzí, ale i starých křivd a smutku. Dalším způsobem - a ten je třeba u mě očistný i od toho, co zažívám v kartách - je orgasmus. Čím silnější, intenzivnější, hlučnější, tím víc ze sebe vydáváte nastřádaného, které chce ven. Tím nechci říct, že lidé, kteří neprožívají silné orgasmické stavy, nemají co uvolňovat. Jen možná jejich tělo využívá jiných prostředků. No a v neposlední řadě je očistným procesem potřeba vybití se: buď si jdete zaběhat, že pak nejste schopni vydržet na nohách, zajezdit na kole, zaboxovat si do pytle, složit fúru uhlí nebo nasekat kopu dřeva... zkrátka fyzicky se vybijete do němoty. Mohu sem i zařadit křik, který je lepší jít uskutečnit do volné přírody, kde vás nikdo nebude rušit či si ťukat na čelo. V tomto případě se vyřvěte tak, že hrdlo už není schopné ani mluvit. Po každém z výše zmíněných způsobů očisty je ovšem důležitá regenerace, odpočinek, klid. Opět každému stačí jiné množství: někomu se uleví ihned a myšlenky si uspořádá během pár vteřin či minut. Jiný je po zbytek dne nepoužitelný, což je taky v pořádku. Důležité je - a znovu to opakuju - emoce se ze sebe dostávat, nestydět se za ně a jít dál. Jakmile se naučíte žít podle toho, co skutečně cítíte, nebude těch emočních čistících procesů potřeba tolik. Navíc kartářky si musí hlídat srdce a játra, která je taky potřeba čistit i přírodními produkty, sportem či nějakou aktivitou, která je jim blízká, nesmí opomíjet očistnou sílu bylin, ohně, jablečného octa a soli a různých rituálů, které se ovšem kus od kusu liší, každá máme to své :):) Tak snad je to i bez těch odstavců přehledné. Krásný den! Morgana