VZTAHOVAČNOST
Krásné téma pro nedělní ráno, žeo? Takže hurá na něj. Co to vlastně vztahovačnost je? Vztahovačný člověk je člověk, který si bere věci osobně, vztahuje je na svou osobu, i když ten, s kým zrovna mluví, mluví neutrálně, o jiných osobách či zkrátka nemá daného jedince vůbec na vědomí. Vztahovačný člověk bojuje sám se sebou a jeho vztahovačnost a potažmo i urážlivost souvisí s jeho výškou sebevědomí a sebehodnotou, jinými slovy pokud si velmi často beru něco osobně, urážím se, jsem prchlivá či bouchám dveřmi při prudkém odchodu po neutrální konverzaci, mám problém. A ten problém souvisí s tím, jak na sebe nahlížím, jak se vnímám, s čím vnitřně bojuju. Se vztahovačností pochopitelně souvisí zrcadlení, protože pokud mě v psaném textu či mluveném slovu něco zasáhne a začnu na to reagovat, právě jsem si tím odhalila téma, kterému bych se měla věnovat uvnitř své duše, vytáhnout jej na světlo, připustit si jej a pátrat po příčinách, které pak vedou k vyléčení a propuštění daného tématu. Každý si totiž myslí a říká všechno ze své vlastní perspektivy, ze své vlastní reality a to, co říká či si myslí, nesouvisí absolutně s vámi, ale s ním. Vztahovační lidé jsou velmi často lidé frustrovaní, kterým se v nějaké sféře života nedaří. Může jít o vztahy, o pracovní uplatnění, finance, zkrátka jakékoli pole, kterým se všichni už z podstaty žití musíme zabývat. Frustrovaný člověk nedosáhl něčeho vysněného, nedaří se mu uspět ani přes četné pokusy či řádku let, ve kterých se o danou věc snaží. Hodně lidí navíc žije v tom, co jim do hlav a srdcí vryli jejich vlastní rodiče, učitelé, kamarádi, partneři potažmo lidé, se kterými se setkali třeba jenom omylem ve frontě na gothaj. Stačí, aby vás otec odvrhl či se k vám nehlásil, matka vás neustále zesměšňovala, soused vám jednou při setkání řekl, že máte velkou prdel, šéfka na vás neustále křičela, jak jste neschopní a základ máme na světě. Pak už to chce jenom pozvolné přidávání "ingrediencí" do tohoto guláše sebepodceňování a závilosti na názoru druhých a společnost je opět obohacena o dalšího ztraumatizovaného jedince, který si ale málokdy uvědomí, že problém je v něm, nikoliv v okolí, které ovšem daný člověk velmi často viní za své životní neštěstí a stav. Jak z toho ven? Tak předně je potřeba se zamyslet nad svou sebehodnotou, nad tím, proč se vnímám tak, jak se vnímám a z čeho daný názor pramení. Pak je dobré odpustit všem, kteří se na daném pocitu podíleli a začít trénovat nereagování na to, co je vyřčené či napsané neutrálně. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, někdo s tím bojuje dlouhá léta a mnohdy potřebuje najít vhodného terapeuta, který mu s problémem pomůže. Taky pomáhá, když si člověk uvědomí a třeba i na kus pěkného papíru sepíše vlastnosti a dovednosti, kterých si na sebe cení a tento seznam si připíchne či přilepí tam, kde na něj pravidelně uvidí - na svůj pracovní stůl, na lednici... Stejně tak funguje, když v konkrétní situaci máte potřebu zareagovat, napočítat nejdříve v duchu do deseti a zamyslet se nad tím, zdali byla poznámka skutečně adresována vám a proč si ji berete osobně. Pokud je to nutné, odejděte, vzdalte se od mluvčího či od tématu, jděte se někam uklidnit, věci rozdýchat a vzpomenout si na Morganinu větu: daná věc se vás netýká, není o vás, je o mluvčím a jeho vnitřním boji. :) Morgana
