RODIČOVSTVÍ PO TFÍSTÉTFICÁTÉTFETÍ
Jedna z duší mezi vámi čtenáři se mě ptala v emailu, jak to má dělat, aby nebyla na svého malého synka nevrlá, nekřičela na něj, nehněvala se. Že jí to pak mrzí, ale už je pozdě. Mám tušení, že jsem o něčem podobném už před časem psala, protože na toto se mě ptá mnoho maminek a nějak cítí, že já bych mohla vědět co a jak. Takže uklidním všechny maminky hned v úvodu tím, že i já jako máma občas křičím, chovám se jak labilní cholerik, ale nevnímám to jako svou prohru a necítím se být mámou o to méně. Jsme prostě lidé a na mámy je toho kladeno strašně moc, je mnoho sfér, které "musí" stíhat a zvládat a je tedy naprosto přirozené, že občas nemůžou, jsou unavené, vyšťavené. A stejně jako jiní lidé starší, mladší, bez závazku, se závazky, samotní či s partnerem nebo partnerkou i mámy mají emoce.a ty prostě je potřeba ventilovat. Maminka, která má k sobě tatínka, to má o trošku snazší v tom, že pokud je to partner vnímavý, umí ji roli maminky usnadnit tím, že pomáhá, zapojuje se do výchovy a chodu domácnosti bez zbytečných dotazů a upozornění, maminka bez tatínka to má mnohem horší, páč musí zastat obě role: jak roli maminky, tak i té mužské části, tzn. krom něhy, péče a teplé náruče musí zajistit i příjem a chod domácnosti, mnohdy i fyzické aspekty, které se v domácnosti čas od času vyrojí a vyžadují nějaký zásah či nápravu. Před pár dny jsem tu sdílela video, kde mladý pán terapeut zabývající se dětskou psychikou říkal, že nejhorší postavení mají maminky, kterým se narodí chlapec, protože on cítí respekt a úctu jenom k mužskému elementu, tzn. k mužům (jakýmkoliv). Takže suma sumárum, když je maminka na vše sama a ještě se jí narodí syn, má opravdu co dělat. Je potřeba si ale uvědomit, proč se nám narodil syn, proč to byl kluk či kluci (pokud jich máme víc), proč si nás nevybrala duše holčičky. Kdysi jsme tu spolu rozebírali v nějaké diskuzi či otázkách mužskou a ženskou energii a já jsem tam psala, že chlapec se rodí vždy ženě, která musí v sobě srovnat svou mužskou energii, musí se naučit být více ženská, mateřská a hlavně musí si v sobě narovnat a uzdravit svůj vlastní postoj k mužům. Když se ženě totiž narodí syn, okamžitě v jeho obličeji vidí všechny ty mužské obličeje svých bývalých partnerů, milenců, otce, kamarádů, náhodných mužských známostí, které do té doby potkala a začne se jí před očima odvíjet kinofilm se všemi zážitky, zkušenostmi, které s nimi měla, vyvstanou ji na mysl jejich vyřčená slova, nejvíce ta, která ženu tnula hluboko v srdci a ona je odsunula do podvědomí, protože neměla chuť či sílu se s nimi poprat. Takže syn přišel vytahovat vše mužské, uzdravovat staré křivdy, nutit ženu plakat, bušit zoufalstvím pěstí do polštáře, přišel jako konfrontace všech dřívějších setkání s muži a je jedno, jak intenzivní či dlouhou roli hráli v ženině životě. Je tu, aby v ženě srovnal její vztah vůči mužům, aby je dokázala znovu respektovat a milovat, aby s nimi přestala už konečně bojovat. Tudíž není divu, že vytahuje i takové emoce, jako je zlost, nenávist, hněv, křik, násilí, potřebu se na všechno vykašlat, jít si zakřičet někam do luhů a hájů. Stejně tak není divu, že je ze sebe nešťastná, že se jí chce velmi často plakat, že touží po radě či pomoci, jelikož ona sama neví, z čeho to pochází, proč to přichází a jak se s tím poprat. Vnímejte, jaké situace vás vytáčí, co v nich říkáte, jak reagujete, zda syna zesměšňujete, svalujete na něj vinu, protože tohle jsou všechno věty, které jste zřejmě byly zvyklé (či stále jste) říkat na adresu mužů. Záhul, co? No ten nahoře ví, proč seslat do kolíbky dítě s pindíkem :D Co vám poradit? No já se řídím tím, co mi říká intuice. Když křičím nebo jsem naštvaná a odnese to syn, nikdy se nezapomenu omluvit a podebatíme si se synkem o emocích. Naštěstí (Vesmíre, za toto ti patří sakra velký dík) je synek velmi moudrá duše a ví, naslouchá a reaguje adekvátně k danému, takže mu vysvětlím, že i maminka občas má potřebu se vztekat a být naštvaná, stejně jako on, když chce čokoládku a maminka mu ji nechce dát. Děti nejsou hloupé, vědí víc než my, myslete na to a netahejte hlavně tyto hádky a problémy do postele. To je doba, kdy má být všechno srovnáno a máte se se svým synkem hladit, objímat a zabývat se rituálními aktivitami, jako je třeba čtení knížek, vyprávění si o tom, co jste ten den zažili nebo těšení se na zítřejší zážitky. Tohle se mi všechno osvědčilo. No a vy sama jako maminka si pak dejte chvilku pro sebe a přemýšlejte nad tím, co za emoce to bylo, proč vás ten rapl popadl tehdy a za té či oné situace a emočně si to prožijte. To prožití a vybití emoce je nesmírně důležité, stejně jako uvědomění si pramenu, ze které dané emoce vzešly. Ony se totiž budou vracet, takže plakat budete opakovaně, stejně jako se vztekat a řvát. Nicméně pozvolnými krůčky vás dovedou k tomu, kdo za tím stojí a pak danou věc můžete vyléčit a posunout se dál. Jiný, rychlejší, snazší, shovívavější postup bohužel není :) Krásnou neděli vám všem! Morgana
