POCHYBNOSTI, POCHYBNOSTI, POŘÁD SAMÉ POCHYBNOSTI
Včera jsem sem vložila foto lžičky, kterou jsem myšlenkovou koncentrací ohnula. Samozřejmě to vyvolalo všelijaké reakce. Věční pochybovači, kteří pochybují ze své podstaty žití, ti, kteří nevěřili v tomto konkrétním případě, protože lžička přece musela být z nekvalitního materiálu (cha chááá), ti, kteří si prošli nějakým seminářem kvantové fyziky a ví, že běžně se s kouskem příboru fakt nic moc udělat nedá, ti, u kterých doma ohýbají lžíce snad i morčata se psem :D a pak ti, kteří automaticky věří, páč to přece napsala Morgana, žeo. Předně bych chtěla říct, že se tu nesnažím prezentovat věci, které jsou zcela běžné, tzn. nebudu sem vkládat hovno s tím, že jsem ho zrovna našla u svých dveří, páč to by mě nepřekvapilo :D Nejsem člověk, který by byl v transu z blbostí, taky jste si museli povšimnout (pokud nemáte zastřený zrak), že na své stránce nesdílím reklamy, politické názory, katastrofy, které se dějí na naší matičce Zemi, žádné fanatické myšlenky, lanaření do čehokoli... Tato stránka je - domnívám se - stránkou ženy, která nemá v hlavě nasráno, tudíž nikdy nebude jako 95% všeho, k čemu dříve nebo později sklouzává zbytek fejsbuku. Jen jsem vám chtěla ukázat, že některé věci, které znáte jenom z televize či jiných médií, skutečně fungují a že se někdy vyplatí - než něco plně zavrhnu - to zkusit, což je ale pro mnoho Čechů nemyslitelné, protože tak, jak mají tendenci brblat a na vše nadávat či vinit okolí i za to, že jim došel zelený čaj, tak inklinují k pochybnostem. Jinými slovy já to nezažil, neviděl, neslyšel, nevyzkoušel na vlastní kůži či nevěřím tomu, takže to je blbost, kec, nemyslitelnost. Tečka. :D Tohle mě na lidech baví, jak se zacyklí ve svých názorech, postojích, myšlenkách či přesvědčeních a nehne s nimi ani pár volů. A i toto, vážení, je ZRCADLENÍ. Někdo do vás něco zasel a vy dle tohoto programu jedete. Já to mám tak, že pokud o něčem pochybuju, čehož je už ale na světě opravdu velmi málo, pak to chci zkusit na vlastní kůži, je-li to možné a teprve tehdy se k danému vyjádřím. Mám to tak s filmy, knihami, lidmi, místy, službami. Zkrátka se vším. Životy procházím už dost dlouho, takže mám načteny tisíce lidských povah, kterým nechávám jejich víru či názory a zasahuju jenom tehdy, když vidím, že se daná osoba opravdu mýlí, kdy cítím, že je naprosto mimo a možná by ji pomohlo k větší spokojenosti a blahu na duši ji ukázat opak, lehce ji nakopnout, pomoci ji otočit tu stránku, na které se zasekla. Pochybnosti jsou fajn, každý nějaké máme, ale držet v nich zahryznutou sanici stůj co stůj, mi přijde přinejmenším dětinské a pro život stagnující. Život je plný nepřeberných možností, v jedné situaci máme desítky možností, jak se zachovat a jednou z nich je pochopitelně o nic se nesnažit a zůstat tam, kde je to pro mě bezpečné a komfortní. Tak jako pochybnosti, víra v určitou politickou stranu, v to, že farmaceutický průmysl to s námi myslí dobře ( :D :D :D ), ve věrnost našich partnerů, kteří už nám byli jednou či vícekrát nevěrní, v to, že se to na strašně nudném a nikam nevedoucím zaměstnání změní k lepšímu... Volba je pořád v nás, zůstat, kde jsme, anebo se pohnout jinam, zkusit něco nového, risknout to a vidět rozdíl či pravý opak. A tak je to i s tou včerejší lžící (kterou bych tedy ráda zase narovnala, páč není moje, ale bude si ji muset spravit rytíř, co si ji tu nechal). Krásnou neděli vám všem! Morgana
