LÁSKA VS. PENÍZE VE VZTAHU
Předevčírem mi tu vyskočil příspěvek z jedné tvořivé skupiny, kde jedna paní vytvořila svatební dárek: orámovaný papír, do kterého udělala výřezy, vložila do ně šikovně tisícikoruny, takže ve výsledku vypadaly jako jedna roztržená bankovka a pod to napsala větu "kde je láska, tam nejsou prachy potřeba". Pod daným příspěvkem se - jak už to tak na fejsbuku bývá - strhla debata o tom, zda je toto "rčení" pravdivé a do jaké míry. Osobně nejsem fanynkou podobných "darů", protože nemám tyto typy dárků s různým citacemi obalenými do origo tvořivého obalu moc ráda, ale zajímavé bylo se zamyslet nad tou větou o lásce a nepotřebě peněz. Ono je dost těžké s lidmi vůbec probírat samotné slovo "láska", protože mnozí jej vnímají mylně, ale pojďme ji brát tedy jako stav, ve kterém toho druhého přijímám se vším, co v něm je, se všemi klady i zápory, s jeho nemytýma nohama, křivýma zubama, nohama do O nebo narezlou trvalou a lááá osmdesátá léta, stodvaceti kily a ráčkováním, ale i s tím, že dělá výbornou svíčkovou, nikdy mě nenechá ve štychu, vždycky mě doma vítá s nalitou dvoudeckou rudého moku nebo zcela automaticky bere děti na víkend sám na výletování, abych si odpočinula... Vybavte s cokoliv, co je bezpodmínečné, krásné, okovy nesvazující, zkrátka ráj. A teď si do toho přidejte fakt, že nemáte moc peněz, neřkuli nemáte žádné. Jako jo, je super, že mi partner nepřidělává starosti se svými traumaty, že nežárlí, nesonduje mi v mobilu, nevyčítá, nemlátí mě, nechlastá, hledí na mě jako na bohyni, uctívá mě, je mi věrný, naslouchá mi a já jako partnerka mu nezakazuju mít své koníčky, chodit pravidelně s kamarády do hospody na osmihodinový pokec, koukat věčně na sportovní kanály nebo házet použité fusekle ke koši místo do něj... ale... Nakrmím tím své děti? Zaplatím tím elektřinu a vodu, anebo mi bude stačit vařit v kotlíku v nejbližší chatové osadě a omývat děti obden v nedaleké tůni? Bude mi jedno, když svému synovi nekoupím kvalitní kolo a své dceři ty krásné růžové šaty, které prostě nestojí jen stovku? Budu s radostí trylkovat svým dětem o skromnosti a bezpodmínečné lásce bez dostatku financí, když mi přijdou s prosíkem, že by taky rády jely na výměnný pobyt do Anglie se svými spolužáky? Budu jim v bazaru kupovat sešlapané boty a tím jim ničit nohy, jen proto, že nemám litr na nové kecky? Budu jejich hladem řvoucí žaludky tišit kořínky nebo stokrát jinak upečenými bramborami? Jako faaaaakt sorry, ale toto za mě ne-e. Myslím si, že jenom z lásky se žít nedá a už z dob našich babiček máme spoustu rčení, kterýma nás obohacovaly a já tedy osobně zjišťuji, kolik neskutečné pravdy v nich je. Je na zvážení každého jednoho z nás, co je pro něj ten dostatek, ze kterého dokáže žít. Je jasné, že ten, kdo má peníze na prvním stupínku hodnot a priorit, kdo nedokáže být šťastný bez různých značkových doplňků a ošacení, kdo je závislý na posledních modelech čtyř kroužků pro teploušky a pravidelných nákupních horečkách v Pařížské, to všechno špatně pochopil, ale i to je jeho cesta. Ale je dostatek a dostatek a jak jsem tu nedávno psala, opravdu si nemyslím že by muž měl domů chodit s dvacítkou v kapse, obzvláště pokud se rozhodně postavit dům a zajistit svou tříčlennou rodinu. A je jedno, jestli se na mě sesype kritika prdících duhových jednorožců či potrefených houserů s typickou větou "ty chudero zlatokopko, kterás nepochopila, o čem je vztah". Vím, co jaké zboží stojí, vím, co stojí služby (a tím nemyslím ty nadbytečné), vím, co stojí věci kolem dětí. Žiju v realitě a tak vím, že jenom z lásky se fakt dlouhodobě žít nedá. Jaký na to máte názor vy? Těším se a v kostech tuším, že ty komentáře budou více než výživné :D Morgana
